V diskusích se objevila otázka stylu těchto přelezů. Co je hodnotnější: Nacvičit cestu a pak ji vylézt bez pádu v jednom zátahu, a v případě pádu ve kterékoliv délce začít nový pokud odsdola ze země, nebo jako Adam to vzít délku po délce? Chtělo by se říci, že první styl je hodnotnější, ale je to tak opravvdu? Je hodnotnější týden, nebo deset dní nacvičovat, mezitím odpočívat a pak dát ten krásný pokus v jednom zátahu, a nebo to celé udělat vlastně bez předchozího dlouhého nacvičování v rámci jednoho výstupu bez sestupování na zem? Myslím, že v tomhle případě je hodnota Adamových výstupů vyšší, než krásně stylové RP v jednom zátahu, ale po několikadenním nácviku.

já si zase myslím, že hodnotnější je ten čistý RP přelez, tedy všechny délky v jednom tahu. Asi si to myslí i mnoho dalších, i s ohledem na to, jak jsou tyto dva způsoby obecně ceněny. Ale platí ta věta v titulku.
zdra hli

I když se cesta předtím týden cvičí? RP přelez v kuse by podle mne měl vyšší hodnotu v případě, kdyby se porovnávala stejná doba nacvičování.

Jak si Petře správně připomenul, počítá se ona cesta do "A3".
Přečti si třeba podrobné pasáže v knize Stefana Glowacze "On The Rocks - Leben an der Fingerspitzen" o vzniku cesty Des Kaisers neue Kleider. Právě o tom, jak už to měl všechno přelezené "per partes", ale nedařilo se mu to přelízt najednou v kuse, vždycky se to v klíčovém místě nahoře nějak zvrtlo. Kolikrát tam musel jet, potom už skoro s mindrákem, než to nakonec vyšlo. I proto si on počítal tu cestu za vylezenou až po tomto průstupu a nikoliv po té, co měl ty pasáže přelezené per partes.
Ale jak říkám, každej na to má nějakej názor.
zdra hli

Já tu knihu nemám a tak se ptám: Co je to per partes? Podle definice stylu RP, resp PP je v případě pádu styl splněn, pokud sjedeš do nejbližšího no hand restu a stáhneš lano. Pokud jsi viděl "Šaty", tam je no hand rest mám dojem jen na zemi, je to povětšinou převislé. Silbergeier možná nějaký ten NHR má, jsou tam ukloněné pasáže. Pokud NHR v cestě není, musí se ale kvůli délce lana někde štandovat a pak je otázka, jestli v případě pádu nebo odsednutí stačí sjet na štand a začít znovu.

Tahle diskuze je mimo jiné ukázka, že už se dnes laik, který zabloudí na horolezecký web, vůbec nemusí vyznat v termínech a nekapíruje vo čem je řeč. Pomalu už i já si beru při čtení do ruky knížku s vysvětlivkama. Per partes není žádný horolezcký termín, ale prostě jen latinský termín pro vyjádření "po částech".
Prostě S.G. měl všechny délky vylezené bez pádu, ale neměl vylezenou celou cestu bez pádu v rámci jednoho pokusu-výstupu. I když třeba spadul v některé horní délce, začínal nový pokus o přelez až na zemi a ne na začátku té délky. Asi pro tohle objasnění najdeš někde v nějaké tabulce kombinaci nějakých písmen, ale my staří kusové, co jsou rádi za každou vyvedenou béčkovou spáru od Cigoše v Ádru tomuhle zas takový význam nedáváme. Protože lezení je o Ádru a muzika o Led Zeppelin.
zdra
hli

Díky za upřesnění, to jsem chtěl vědět. Nicméně s tou muzikou bych nesouhlasil. Ze starých Zepelínů se dá s odstupem času poslouchat jen něco a rozhodně ne všechno :-)

Leč v pricipu nelze než s hlínou souhlasit! Lezení je o Ádru a muzika o Zepelínech :-)))))

Ha, matematika v lezení! Integrace substituční metodou a metodou per partes!

Na doplnění názorů bych rád upozornil na jistě relevantní názor Hansjorga Auera, který řekl v rozhovoru zde na serveru.

No já když jsem ten příspěvek psal, tak jsem tam měl jako příklad právě ten matematický postup řešení integrálů metodou per partes. pak jsem to ale vydeletoval, protože od maturity (mojí) už opravdu uplynulo několik desetiletí (na rodíl od maturity tvojí). Takže bych to už asi dneska nezvládnul.
Ale ona si to matematika taky jenom půjčila z klasické latiny
zdra hli

Jasan :). Každopádně je to pěkné slovní spojení. Nový název lezeckého stylu pro horské lezení - RP per partes. RP PP :-)))