Nutno konstatovat, že Chroustovu archívu lze jen těžko konkurovat. Závidím. Například sbírka samizdatů (Hotejl, miniHory a Hory), musí být pravou studnicí pokladů. Rovněž oficiálně vydávané časopisy z období okupace se v mém archívu nenachází (zato mám pěkně svázané výtisky Turistiky horolezectví z padesátých let - ze kterých jsou v článku uvádění mistři sportu, i masoví vrazi na obálce). Každopádně se jedná o pravé skvosty, o historii českého horolezectví vypovídajících velmi mnoho.

Sám článek je velmi zajímavý a inspirativní. Díky za něj.

P.S. Připomínané chybějící knihy bych autorovi nevyčítal... Ono by pak bylo nutné přidat i Šajnohu, Baja a spoustu dalších. Každý podobný článek - pokud se nesoustředí na zcela konkrétní "výseč", je nutným hledáním kompromisu a výběr musí být do značné míry subjektivní.

Samozřejmě to nebylo míněno jako výčitka, ale doplnění, připodotknutí a jistě se s něčím ozvea i někdo další jako třeba ty :-) Bude to zase další pomůcka pro pisatele historie.

Lichotí mi, že absence (geniálních) knih, na jejichž vzniku jsem se podílel, je pociťována jako nedostatek. Leč vysvětlení té absence je prosté - já a starej Chroust jsme měli dost rozdílný pohled na historii (nejen horolezeckou) a svět vůbec, tím pádem jsme se přespříliš nemilovali. Chroust totiž popsal historii výlučně českého horolezectví, tedy z hlediska národnostního (snad i vlasteneckého), kdežto hledisko, jehož stoupencem jsem byl mj. i já, bylo lokální - podle oblastí. Takže nejen Češi v Alpách, Češi v Himalájsku, Češi na písku, alebrž horolezení v Alpách, v Himalájsku, na písku. Neboť národnosti byly stejně všude velmi promíchány - mnozí sudetští Němci byli nejprve poddanými habsburské monarchie, pak československými občany. Podle Chrousta to byli Němci, podle Širla prostě lezci z Labska.
Všimněte si prosím, že neříkám, že Chroustův pohled je zlý - byl prostě jiný. OK - život je mnohotvárný a pestrý. Nazdar! V. Š.

Na Tvém pohledu je jistě mnoho... Já nad ním hodně uvažoval. Má trochu háček z hlediska možnosti napsání "jednoduchého příběhu" - historie českého horolezení.
Jde totiž (alespoň podle mého zcela soukromého názoru) o příběhů několik. Už jen v tom, že jsme si zvykli nedělit historii horolezectví českého a slovenského. Přitom už tady jde nepochybně o dva zcela odlišné příběhy - i když šly jeden čas blízko vedle sebe. Kořeny jsou zcela odlišné. České horolezectví (resp. alpinismus) bylo mnohem víc svázané s Rakouskem, Německem. Ten příběh prostě není jednoduchej a proto asi nelze moc jednoduše popsat. Takže každý z autorů, který k němu přistupuje, a hlavně se o tom příběhu snaží poctivě popřemýšlet v souvislostech, nakonec tu historku nutně pojme velmi odlišně.

Obávám se, že uvažuju-li o příběhu českého lezení já, tlučou se mi ty pohledy dost markantně. Rád bych přijal (a vlastně přijímám) v podstatě jednoduchý výklad (máme 110 let), ale jako dítko z rakouské rodiny (česky se tomu říká Němec jak poleno) mám tak nějak od dětství zafixováno, že to muselo být trochu jinak. Pikl s hikorovým topůrkem, který mi visí doma na zdi, pochází od praprastrýčka, kterému jej jako malému pořídil jeho táta, aktivní člen alpského spolku - bylo to fous dřív, než těch 110 let, a přitom se jednalo o obyvatele Prahy. A aby to nebylo zas tak jednoduché, rodinné kořeny (rakouské) zasahují i do oblasti historie slovenského horolezectví, neb další z předků (Němec jako poleno) byl členem spolku maďarského a působil mj. v Tatrách. Hm. a pak do toho namíchejme ještě koktejl národnostních pnutí, dvou světových válek, železné opony - a jsme zase s jednoduchým výkladem v háji. Můžeme tak maximálně říct, že první "národnostní" - tedy český spolek má 110 let. A současné české horolezectví n

Jandíkův zlý web mi sežral konec komentáře :-(
Stálo tam cosi v tomto smyslu:
"A současné české horolezectví navazuje na dost odlišné tradice."

Konečně jsem měl čas a přečetl si "FIREMNÍ" historii ČHS (o 110 let českého horolezectví se určitě nedá mluvit). Musím dát zapravdu p. Širlovi, a s lítostí poznamenat, že k pravděpodobně púvodnímu, dobovému tonu by se alespoň hodilo závěrečné kritické zhodnocení a vložení vniku spolku a následného dění do kontextu minimálně českého-německy mluvícího hnutí a případně i německého a rakouského dění. Je mi líto, že se tak zapomíná na DuÖAV-sekce Prag, a tak významných osobností jakou je Johann Stüdl.
http://www.landderberge.at/biografien/stuedl/stuedl.htm

Musím k tomu přidat něco ze zákulisí. Protože se celý rok řešily jiné věci a pár měsíců se vejboři rozprchli do expedic, nedostali jsme se na žádnou akci k těm 110 letům. Původně se to mělo bouřlivě slavit spolu se 100 lety LK Prachov, ale tam se oslavy nakonec zredukovaly do jednoho dne. Tak jsme stáli před problémem že je třeba to výročí nějak připomenout a Chroust nabídl tento hotový materiál, takže se to hodilo.
Jirko, není to historie ČHS - ČHS je nástupcem organizací vzniklých až po roce 1948. Je to, řekl bych, zkrácený a útržkovitý výcuc z hostorie českého horolezectví, ale nikoliv horolezectví v Čechách. I když na pohledu tvém nebo Vaškově nacházím mnoho opodstatněmého, nevím, proč by se české horolezecví nemohlo počítat od založení Českéo odboru Slovinskéo planinského družstva. Myslíš to tak, že pokud by se bralo horolezectví v Čechách, že Němci lezli už dřív, a že by to bylo více než 110 let?

Nechtel jsem rikat zda nemci lezli drive nebo cesi. Slo mi o kriticke zhodnoceni vzniku organizovaneho lezeni (alpinismu) na uzemi kde zijeme a zili nasi dedove oprosteneho od osobnich nalad. Jde mi o ten kontext a dobove souvislosti a vysvetleni proc.
To co je prezentovano prinasi soukromy pohled - proto ta narazka na firemni historii, kde slovnik i obsah podleha firemni ideologii.

...zvolal Karl Krombholz ke svému spolulezci, když bylo již jisté že údolní cestu na Popravčí kámen v Ostrově (Gagenstein-Talweg in Eilander Gebiet) dolezou. A měli: první české přelezení - Krombholz, Glückseelig!
(To bylo někdy uprostřed padesátých...) Nazdar! V. Š.

:-)
To znám. To můj pradědeček takhle vstoupil do historie jako radikální český poslanec na říšském sněmu. Že doma mluvili vždycky německy mu nikdá nevadilo (ba dokonce ani v tom, aby byl významným činovníkem Sokola a brojil proti němčourům). Šák ho taky tatíček preventivně za zásluhy šoupnul do diplomatické služby a odeslal dostatečně daleko. Radikálové jsou obvykle užiteční jen chvíli. Notaben, přítomnost tohoto prapředka v Čechách by připomínala, že o prosazoval samostatný český státní útvar v přílišném předstihu :-)

Historka hezká, ale nedává mi smysl, že by mezi sebou mluvili blbě česky a ne dobře německy :-)

Příběh tento jsem slyšel od samotného Bundála, který byl rozhodně Čech a mluvil česky. Naopak Krombholz je Němec, ovšem český (dříve československý) občan, léta letoucí žije v Děčíně a česky se nikdy pořádně nenaučil - na toto téma koluje spousty historek mezi děčínskými lezci dosud (Kárli, proč se neženíš? Tóviš, kte neny penyse, neny any laska.- Ale on myslel peníze!). Leč to patří jinam - snad jen, že mnozí sudetští Němci posledních generací už chodili do českých škol a ačkoliv německy mluvili, neuměli zase německy psát. Však i to patří jinam... Nazdar! V. Š.

Ono to máš často ještě složitější. Příslušník poslední generace naší rodiny, kterej mluvil (doma) výhradně německy (češtinu měl výbornou, ale doma se přece mluví mateřským jazykem) zahynul ve svých čtyřiaosmdesíti na túře, když mě byly tři roky. Od tý doby jsem doma němčinu prakticky neslyšel. Takže má němčina je víc než špatná - je hrozná, a navíc když na mě někdo mluví rychle, nerozumím mu ani slovo, stěží si přečtu popisky pod obrázky. No, zato alespoň trochu umím čj :-) (i když Vašek jistě bude mít jiný názor, chudák četl některé mé texty).
Mám bratránka, kterej ale má problém docela vážnej. Neumí psát. Když byl malej, doma se ještě mluvilo německy, i když chodil do české školy, v půlce základky se podařilo celé rodině oficiálně se vystěhovat. Nastoupil do školy německé... A psát se nenaučil. Slyšíte-li jej mluvit (česky nebo německy) je vám jasné, že jde o rodilého mluvčího - jazyk perfektní, ani v jednom z těch jazyků ale nebyl schopnej ani odmaturovat. Prostě neovládá pravopis.
Na školu se nakonec dostal díky vyjímce, na výtvarnou akademii, páč je talentovaný, ale nebýt toho, tak se protlouká maximálně s výučním listem (a to ještě kdoví jestli - z učení na topenáře, zběhl).
A podobných příběhů mám v širším příbuzenstvu celou řadu.