... to je dílo. Ve snu by mně nenapadlo, že je něco podobnýho možný.
Ale fakt je, že možný je úplně všechno. Materiálová poutka toho budiž zářným příkladem - viděl jsem to vícekrát...
Případně je možný, že lezec zakládající složitější zařízení (jistící či slaňovací) opakovaně zkontroluje, zda to má dobře založené, ale v té složité kontrole přehlédne (je totiž nervózní, hloubka veliká, a s uvedenýžm zařízením nemá zkušenost), že to celý nemá cvyknutý do sedáku. To jsem taky viděl. A taky to dobře dopadlo.

Já jsem kdysi lezl Knirpelwand na Hoher Torstein. Pár metrů nad druhým kruhem jsou hodiny, které se v kolmém, kde držíš jen za malé chyty, docela blbě a namáhavě provazujou. Tak jsem je tam namontoval cvaknul karábli a svištěl ke třetímu kduhu, než dojde magi úplně. Dva metry nad hodinama kouknu dolů - a já trouba do té karabiny v hodinách nedal lano.

Jeden náš společnej kamarád ty hodiny zpupně minul, zpod třetího to vymet a přestože jsem dobíral o stosedm, byla z toho dvanáctka. Potlučenej loket si nechal ve špitále zafačovat tak rafinovaně, že měl ruku předohnutou přesně na půllitr, čehož následně při zbytku víkendu s velkou výhodou využíval :-).

Kerej? VV? :-). Doufám, že to symbolicky léčil taky dvanáctkou :-)

TAM ŽÁDNÝ HODINY NEBYLY (nebo jsem je aspoň neviděl). A v Děčíně ve špitálu byli při šití pěkně komisní.

Takhle jsem před lety čapnul za sedák holku, která právě nasedala do slanení z drábské Hlásky s jedinou vadou - neměla cvaknutou osmu... A abych jen nepomlouval, jindy se mi při slanění vycvakla karabina s osmou ze sedáku - neptejte se mě jak, ale tehdy jsem to na rukách uvisel a od té doby bez pojistky (na zámku) ani ránu.

Jo, jo, stát se může všechno. Ale kromě toho příslovečného black-outu (výpadek pozornosti) si myslím, že v tomto případě sehrálo svou roli asi to, že dotyčná lezkyně asi tento typ jistícího vratného bodu moc neznala, či přesněji řečeno s ním často nepřicházela do kontaktu...že?
Ostatně u nás v ČR se tento typ moc nevyskytuje. Spíše se s nim lze setkat právě v Německu a také Rakousku. Však taky při jeho konstrukci hrála významnou roli Sicherheitkomision DAV.
Jinak bych se Petře přimluvil za NEpoužívání pojmenování "prasečí ocásek". Tak se již nazývá takové to oko kroucené do spirály.
Pro tento typ vratného jistícího prostředku jsem v češtině slyšel celkem příhodné pojmenování "beraní rohy".

OK, budeme prosazovat Baranie rohy :-). Ona lezkyně tam myslím nebyla poprvé a ten den u toho přístroje taky nebyla poprvé. Spíš jde o to, že ty beraní rohy, když leží na skále, mohou na první vzbuzovat dojem, že jsou zapuštěné - asi bych to přirovnal k Pitem popisované nehodě ve Verdonu, kdy lezec považoval za konec lana jeho stín.

Kdyby se ty dráty oblouku, co vedou jakoby do skály před koncem ohnuly, nemohlo by k tomuhle omylu dojít a navíc by se tolik neporejpala skála v okolí. Navíc, jak upozornil v diskusi na Outdooróru Indy, měla by být část určená k probroušení výměnná a při takovémhle provedení to nelze bez vytlučení borháku, pokud nepředpokládám nošení svářecího aparátu do skal.

Já bych dodala, že tento neuvěřitelný jev se přihodil nejspíš proto, že si dotyčná lezkyně nezakládala lano do slanění sama, jinak by jí zapeklitost baraních rohů neunikla. A proto (mladé) dámy, dělejte (si) to samy!

Faktem je,že black out někdy příjde,mě se to stalo nedávno,úplně jsem zasklil-školácky,do teď nevím co to bylo,odneslo to žebro a ruka, taky zhruba do tvaru zvedače půllitru