Poučný článek. Díky za to....

Rozhodne tema, kterym stoji za to se zaobirat, jen prosim nekolik upresneni.
1/ pripad Rudice - zde je diskutabilni nakolik sehralo roli podchlezeni a na kolik vis, to by chtelo videt celou praci a nikoli pouze vynatek
2/ pripad Siroka veza - opet je zde diskutabilni nakolik sehral roli vis a nakolik v prubehu cele zachrana neosetrena krevni ztrata z rany na stehne, nicmene zde je pricina smrti z visu markantnejsi
3) pokud chci postizenemu pomoci, tak prosim musim brat v potaz i ze ma ruce a nemuzu mu je nechat viset pod telo jak je na obrazku znazorneno

Celou problematiku neni mozne shrnout do clanku a je nezbytny zejmena prakticky nacvik, rozhodne mohu doporucit kurzy www.horskamedicina.cz kde se seznamite se vsemi spekty tohoto typu nehod.
Radek

Samozřejmě, s těmito připomínkami souhlasím. Smyslem článku bylo zejména upozornit na tuto práci.

Pokud se týká visících rukou, považuji to za menší problém, než visící nohy z toho prostého důvodu, že objem krve směstnané v rukou je menší. Je ale pravda, že i na visení rukou by se mělo myslet.

Odkaz na horskou medicínu je užitečný, ale dovolím si ho opravit. Není to horskamedicina.cz, ale www.horska-medicina.cz. Žádná rubrika tohoto webu se douto tématikou přímo nezabývá. Pravděpodobně tedy más na mysli články v některém ročním bulletinu. Je škoda, že na webu horské medicíny není obsah těchto bulletinů uveden a tím pádem je dohledatelnost jejich obsahu poněkud obtížnější.

Nedávno jsme na stránkách BMC zachytil odkaz na tento článek
http://www.hse.gov.uk/falls/harness.htm
Sice se to věnuje zaměstnancům v průmyslu a stavebnictví, nicméně také zachycených v úvazcích ve výšce a nad volnou hloubkou. Britové zarputile trvají na tom, že na standartních postupech první pomoci (ABC) se nic nemění, tedy resuscitaci provádět ve vodorovné poloze. Naopak při udržování ve svislé poloze při určitých situacích prý hrozí nedokrvení mozku. Ovšem doporučuji si přečíst celý článek Britů, včetně těch PDF souborů. To výše, co jsem napsal, je jen takové velmi stručné resume.
A jinak, co z toho všeho pro nás medicínské laiky plyne. Jednak platnost starého moudra - zeptej se na něco dvou odborníků, a dostaneš tři odpovědi... a pak, což pro nás horolezce je asi nejdůležitější a čemu narozdíl od medicíny rozumíme a měli bychom v tom být "machři", je nutnost prevence. Například já když někde lezu s kamarády, si pořád ve fantazii představuji, že lezec slítne a zůstane viset v laně. A hned koumám, jak a kam ho půjde spustit. Jsou pod nám police?, nebo nejsou?, co převis?, jak vysoko?, kolik zbývá lana?, pořád ten prostor okolo sebe "skenuju v 3D vidění". Zkrátka řečeno, snažím se mít vymyšleno, jak při průseru rychle zdrhnout z visu pryč. Prostě se do té situace nechci dostat, ani jako postižený, ani jako zachránce.
Samozřejmě, že je potřeba znát co nejvíce souvislostí, a všechny takové články a poznatky jsou velkým přínosem, a ve studiu každé takové problematiky je nutné pokračovat.
Ale nás horolezce ne-zdravotníky bych chtěl jen upozornit, aby v tom našem "laickém znalectví ortostatického šoku" nezaniklo to prosté poznání, jak je to složité řešit "potom", ačkoliv to mohlo být snadno vyřešeno "předtím".
Ach, to jsem se zase rozkecal, pardon, už končím.

Jeden můj stařičký učitel (tehdá se teda říkalo cvičitel) měl jednu takovou hlášku která se mi moc líbila. Parafrázuju: "Zdravověda a první pomoc je, vy ignoranti, ta součást horolezeckého výcviku, kterou nikdy nebudete potřebovat naučíte-li se perfektně všechno ostatní!"
Smyslem bylo sdělit, ne že se to nemáme učit (naopak, strašně po nás dupal), ale že je dobré dávat před prevencí sekundární dát přednost prevenci primární.
Na druhou stranu ovšem také sděloval, že
a/ faktorů které mohou ovlivnit hladký průběh výstupu je tolik, že na jejich vyhodnocení normální (byť informacemi nabušená) hlava nestačí, tedy se do průseru snadno dostaneme,
b/ po horách leze a chodí mraky lidí, kteří toho vědí ještě méně než my (ignoranti), tedy je vysoká pravděpodobnost, že zdravovědu a první pomoc budeme potřebovat umět kvůli někomu jinému.

Musím přiznat, že kdykoliv se dotanu do průseru sám, nebo řeším průser cizí, na svého stařičkého učitele si vzpomenu a v duchu uznávám, jak hlubokou pravdu tenkrát sděloval.

Ba že tak. Vlastně obloukem přes poněkud obskurní lidskou aktivitu zvanou horolezectví spějeme k poznání čínské filozofie Jing a Jang, že dokonalost je v rovnovážné harmonii, zde tedy mezi prevencí na jedné straně, a a)-b) sitaucemi na druhé straně, jak nás učí starý cvičitel.
Jeden přístup by neměl umenšovat druhý, alébrž by měly společně v jednotě růzností vytvářet pomyslnou klenbu, která ná posune na vyšší úroveň.
Óóóóm, mani...
:-)

Kdyz jsem pred 30 roky lezl, tak jsme meli vsichni hrudni uvazy a sedaci jsme zavrhovali prave proto, ze pri padu se v nich lezec zalomi. Optimalni byl ovsem hrudni uvaz se sedakem spojeny trhaci smyckou. Zajimalo by mne, kdy zas nekdo objevi, ze hrudni uvaz je bezpecnejsi.

Myslím, že už je dostatečně prokázáno, že hrudní úvaz (samotný) je hodně nebezpečný kvůli svému škrtícímu efektu. Samotný sedák je sice potenciálně nebezpečný, ale v praxi je ze všech absolvovaných pádů těch, kde se to projeví, asi velká menšina. Kdyby byl prsák se sedákem spojený trhací smyčkou, to by nefungovalo. Smyčka by se po potrhání bzyzdicích švů prodloužila a lezec by se škrtil v prsáku.

Ahoj, ve škole se chystá projektový den. Naším projektem je horolezení a bouldering. Já osobně jsem dostala téma poranění, příčiny a rizika horolezení. Ale není tu nikdo kdo mi poradil a na internetu jsem nic nenašla. Napadlo mě jestli někdo z vás neví něco o poranění a všem kolem toho. Předem děkuju za nějaké odpovědi. :)

Poranění je hodně široké téma. Možností je mnoho. Poraněními prstů při sportovním lezení se zabýval hodně Ivan Rotman, statistikou úrazů Lucka Bloudková, Jarka Říhová omrzlinami. Asi bych se zkusil obrátit na členy lékařské komise ČHS