Zpráva je poněkud stručnější, aby bylo i pro nezasvěcené jasné, o co všechno a o co konkrétně v tomto sporu šlo.
Osobně si myslím, že to mimo jiné je ukázka, jakým způsobem náš život obecně řídí právníci (z nichž někteří občas neví, která bije..), přesně podle zásady „dva právnici, tři právní názory“ a podle hesla „ sto právníků utopených na dně moře je dobrý skutek“.
Pro posouzení by bylo nutné ve všech dokumentech k této kauze zjistit frekvenci slov „bivakovat“ „tábořit“ „přespat v přírodě“. Různí lidé si pod tím představí různé činnosti a úředník, který má rozhodnout podle zákona by uvítal nějaký jednotný výklad (který mu ale nakonec asi dá jenom soud – v optimálním případě jasný a uchopitelný). Hranice mezi tábořením a přespáním v přírodě může být někdy pěkně jemná a určitě by pokus o definici přinesl zase celou přehršel názorů. Přesto si myslím, že táboření má některé jasné znaky, které ho od pouhého přespání v přírodě (tak jak to popsal pan Hyťha) dost jasně odlišují.
Pokud převezmu výklad termínu „bivakovat“ z obvyklých horolezeckých pouček, je to činnost spojená s neplánovaným přespáním v přírodě. To pan Hyťha nechtěl, on chtěl venku přespávat plánovitě. Nehorolezec se pochopitelně optá, proč si my lezci osobujeme výklad slova „bivakovat“ jako neplánované bivakování – protože ho nikdy ve zdi mepřepadla bouřka, zdržení, tma a neklepal v zimě kosu někde tři délky pod Německým žebříkem.
Hlavním výstupem pro mě je, že pan Hyťha soudně dokázal, co profesionální pracovníci (nejen oni) tvrdili správně od počátku, že aplikace tzv Aubrechtova paragrafu (tedy že rozhoduje vláda mimo režim správního řízení) je protiústavní a že první, kdo bude mít ty nervy, čas a ochotu podstoupit to martyrium, to u soudu vyhraje. Jakož se i stalo. Trvalo to ale tak dlouho, že už mezi tím byl ten paskvilozní paragraf zrušen a rozhodnutí vlády se tím stalo nepřezkoumatelné. V té době už totiž rozhodovaly v režimu správního řízení příslušné orgány ochrany přírody.
Pro moji profesní praxi se nemění nic, opakovaně jsem při svých služebních pochůzkách natrefil na ležáky ve spacácích a na karoškách, dali jsme řeč a šlo se dál. Asi jsem měl štěstí, nikdy u toho nebyl oheň, tam by to byl problém, který bych obtížně přehlížel. Problém byl opravdu jen jednou, to když nocležníci spali v hodně mizerném počasí na kraji asfaltové lesní cesty. Překvapeni jsme byli všichni, protože jsem to byl já, kdo držel volant a měl největší líták, , byl ten pokec trochu méně pohodový.
A táboření na obvyklých místech, přesně podle zákona rutinně vyhrazujeme s podmínkama.
A poznámka nakonec: když se před lety ten slavný Aubrechtův (ČSSD) paragraf dostal do zákona, současný ředitel AOPK ČR a v té době poslanec dolní sněmovny Dr.Pelc, na jeho protiústavnost upozornil (lze dohledat na stránce parlamentu ČR). Ale na takovéto argumenty poslanci nereagovali tehdy a obávám se, že ani nyní. I proto považuji trpělivost, úpornost a cílevědomost pana Hyťhy za užitečnou.

Vladimír „Hlína“ Vršovský

Dík za upřesnění kauzy.

Tak ono to není úplně upřesnění kauzy, jenom můj soukromý vhled, protože mám dnes dovču a tak to píšu z domova. Neskromně si dovoluji tvrdit, že k tomuto případu (který ani náhodou není tak jednoduchý, jak ho popsaly některé (i nehorolezecké) servery) vím možná ještě o trochu více, než samotný pan Hyťha. Protože poté, co jeho žádost, která po soudním verdiktu, že rozhodnutí vlády je nepřezkoumatelné, putovala koordinovaně na všechny Správy CHKO, co jich u nás je, bylo logické, že úředníci svůj postup konzultovali.
Poznámka: tedy ta věta v češtině je úplně šílená, ale přesně takhle je postavená větná skladba v němčině - asi bych měl taky občas louskat český noviny.

Takže v rámci sjednocení názoru - než to šlo ven (rozuměj Hyťhovi) se rozvinula ještě docela zajímavá diskuze.

Hlína

Není mi jasné co přesně znamená, že to rozhodnutí vlády je nepřezkoumatelné - jako že neplatí, nebo že ho nelze změnit?

Nepřezkoumatelnost je vynález moderní doby. Pokud chce nějaký orgán něco zrušit a neví přesně proč, prohlásí, že je to nepřezkoumatelné a už ruší. Na druhou stranu je fakt, že právě a jedině ve správním soudnictví má nepřekoumatelnost právní oporu. Jde v podstatě o to, že rozhodnutí nějakého správního orgánu je nejasné nebo neúplné co do zákonné opory, výroku nebo odůvodnění. Jaké míry musí tato nejasnost/neúplnost dosáhnout? To bych také rád věděl.
Podívám se na to rozhodnutí a pak přidám komentář se shrnutím jeho obsahu. Zní to zajímavě a provokuje to otázky jako např. smí se bivakovat v NP? :-)

Celý problém začíná tím, že vláda není správní orgán, ergo její "rozhodnutí" není rozhodnutím ve smyslu správního řádu, neplatí pro ni správní lhůty, proti výroku není možné uplatnit opravné prostředky. Takže vůbec nejde o přezkoumatelnost, ale o celkovou právní vadnost. Ještě že už je tahle anomálie za námi.

Bohužel se mi zatím nepovedlo sehnat rozhodnutí MS v Praze, ale snažím se. Vláda jako spr. orgán je na delší diskuzi, která nepatří sem. Ale s hodnocením: "Ještě že už je tahle anomálie za námi." rozhodně nesouhlasím. To, co je v zákoně teď, je možná ještě horší...

To mě u právníka zaráží, že pleduje za nestandardní postup, který dokonce soud uznal jako neústavní a brojí proti postupu, který je veden podle správního řádu, včetně všech přípustných opravdných prostředků (a není jenom jeden).

Za předchozí úpravu rozhodně nepleduji. To byla prostě blbost přijatá navíc pro jediný případ.

Současná úprava (§ 43) je ale rovněž chybná:

Je tu rozděleno, kdy rozhoduje o výjimce vláda a kdy orgán ochrany přírody. Rozdělení záleží na výkladu pojmů "veřejném zájmu", "jiném veřejném zájmu", "zájmu ochrany přírody", "jednotlivý případ"... Nechtěl bych být navrhovatelem žádosti o takovou výjimku. Nevěděl bych, kam se mám obrátit. Takové vymezení pravomoci je podle mě minimálně na hranici ústavnosti. Ale rád si nechám vysvětlit opak.

Navíc je podle nové úpravy příslušným správním orgánem MŽP, ale rozhoduje usnesením vláda. Tomu říkám inovativní přístup. Marně přemýšlím, co se tím chtělo říct. Že by: "Vláda není správní orgán, tak to bude ministerstvo."?

No tak to je přece jasné, co je veřejný zájem. Je to zájem betonové loby, která potřebuje míchat ve velkejch kýblech beton. V praxi to znamená, že o stavbě nových dálnic přes rezervace nebudou rozhodovat orgány ochrany přírody, protože by mohly podlehnout bludu, že je třeba přírodu bránit, ale vláda, protože tam to mají podbné loby obšláplé (lépe řečeno - vodí tam politiky na provázku - rozuměj - vozí si je narůzné výlety na golf a podobně). A těm orgánům ochrany příordy nechají ty věci bezvýznamné (tedy z jejich pohledu, protože se jim nemotají do kšeftů).
Odborně se tomu říká demokracie po česku

Tak jsem si přečetl jak rozsudek MS v Praze tak i usnesení o zastavení řízení o udělení výjimky a dovolím si pár poznámek:
- Městský soud nikdy neřekl, že by byvakování bylo povoleno. Soud pouze zrušil usnesení vlády, kterým vláda nedala výjimku na bivakování panu Hyťhovi. Soud dokonce řekl, že si myslí, že zájem navrhovatele na bivakování je čistě zájmem individuálním. Proto bylo usnesení vlády věcně v pořádku. Zrušeno bylo z procesních důvodů.

- Správa CHKO Poodří zastavila řízení o udělení výjimky pro bivakování, protože se domnívá, že bivakování není zákonem zakázáno (nejde o táboření, které zakázané je). To správě napovědělo i Ministerstvo životního prostředí.

- Zajímavé je ovšem odůvodnění rozhodnutí Správy CHKO. Plyne z něj, že v CHKO je podle Správy možné "bivakovat". V NPR se to ovšem nesmí, protože tam je zákaz vstupu mimo cesty. Z toho ovšem vznikají následující otázky:
Co když si v NPR usteleme na cestě?- Pokud nepůjde o táboření, ale pouze přespání na jednu noc bez stanu, je to podle mě v pořádku.
Co když si usteleme v Národním parku?- Tady je třeba rozlišovat. V první zóně by to bylo stejné jako v NPR. Naopak mimo I. zónu lze bivakovat kdekoliv, jako v CHKO. Přitom ovšem nesmí dojít k porušení bližších ochranných podmínek NP (např. v celém NPČS se nocovat nesmí) nebo jiného zákazu ze zákona.
Co když postavíme stan na cestě v první zóně národního parku nebo v NPR?....To bych taky rád věděl. :-)

Inu pěkně jsi to shrnul :-) Díky.

Ahoj Sysle!
Třeba NPČŠ nesmíš tábořit ani nocovat na cestě je to návštěvnickém řádu NPČŠ a je jedno, jestli jsi 1.zoně nebo 2.zoně zákaz nocování je po celém uzemí NPČŠ.Jinak jsi to napsal dost přesně a konečně i jasně pro každého za co ti děkuju.Info o NPČŠ jsem získal telefonicky.

Ahoj Jeníku,
s tím absolutní souhlas. Však už jsem to napsal i v předchozím komentu (viz "např. v celém NPČS se nocovat nesmí").