Prvovýstupci Cesty přes Rybu na Marmoladu byli Čechoslováci mýtický mystik Moravák Jindra Šustr a bájný Slovák Igor Koller:

http://www.james.sk/articles.asp?pageid=1&portal_ id=1&id_dependency=6603

možná by stálo do článku zařadit i tuto ukázky na legendárního Emilia:

http://www.youtube.com/watch?v=ObZ9U1mliv0&playne xt=1&list=PLA22827EABC333DE4

http://www.youtube.com/watch ?v=6u69RdfqytM&feature=related

Jiná doba, jiní lidé, jiná poetika.

Smekám a Závidím.

Fakt je, že v té době už byl standard prvovýstupů v Dolomitech na té úrovni, že se dělaly cesty celé volně vylezitelné. Ryba ale nebyla prvovýstupci vylezena volně. To byl taky důvod, proč se do cesty nikdo hned nepustil. Až časem se ukázalo, že je to opravdu těžký.

Jinak před autory cesty taky smekám.

Ještě k článku: V nedávné době se dočkala přelezu cesta od Pouů na Orbayu. Nico Favrese s Adamem Pustelnikem ji dost obtížnostě shodili.

Však taky tvůj tip byl impulzem ke zpracování tohohle článku, děkujeme za inspiraci.

Je zajímavé, že zatímco Koller to vymyslel a se Šustrem vylezl, pak už o Šustrovi nebylo slyšet, ale Igor maká pořád a udělal i spoustu jiných super projektů. Tehdá měl šťastnou ruku a z Ryby se postupem, doby stal prubířský kámen extrémisty a kultovní cesta, která Igora vynesla do světové elity.

Zdravim Petr. Nezvyknem sa zapajat do internetovych diskusii, hlavne v pripadoch, ked ludia neznali veci anonymne robia co najviac zla. V Tvojom pripade je to ine, si podpisany, odbornik na lezecku historiu, tak ma veta "Koller vymyslel a Sustr vylezl" z Tvojho pera dost prekvapuje. Je to totiz konstatovanie, ktore nezodpoveda skutocnosti, takze alebo nemas nastudovane informacie spred 30 rokov, alebo mas nejake zle informacie, alebo trochu zavadzas. Pod konstatovanim "Sustr vylezl" si kazdy lezec predstavi, ze Jindro liezol ako prvy vsetky dlzky, alebo ze liezol ako prvy vsetky tazke dlzky. Skutocnost je taka, ze sme sa dlzku po dlzke vo vedeni striedali a iba raz sa stalo, ze Jindro po dlhom lezeni predposlednej dlzky pred samotnou Rybou, pokracoval aj dalsou dlzkou do Ryby, lebo som bol z cakania na stande riadne stuhnuty. V Ceste cez Rybu nie je ziadna dlzka vyrazne klucova, pri prvovystupe bola dolezita dlzka s traverzom, ktoru liezol Jindro a velmi neprijemna bola dlzka z Ryby, ktoru som po bivaku za studeneho rana liezol ja. Vsetky dlzky medzi Rybou a policou su dost tazke, z piatich som liezol ako prvy tri ja. Jednoducho to tak vyslo. Kazdy si vzdy vyliezol svoju dlzku, nikdy sme sa pri lezeni svojej dlzky ani jeden nevratili, ze sme ju nevedeli vyliezt. Nezvyknem pisat v akej ceste som co liezol ako prvy, vo viacerych znamych prvovystupoch som toho tahal viac ako bol moj diel. Jednoducho ma bavilo a stale bavi liezt na prvom konci a objavovat. A nikdy som sa ani netajil tym, ze moji mladsi spolulezci vyliezli pri nasich novych cestach tazsie dlzky ako ja, je to prirodzene. Este k Jindrovi, bol to naozaj genialny lezec, ktory ma obrovsku zasluhu na tom, ze sme Rybu vyliezli tak, ako sme ju vyliezli. Lezecky sme na tom boli vtedy rovnako, vedel som vybouldrovat o nieco tazsie veci, ale Jindro mal fantasticku hlavu a psychicku odolnost. Iste by som bol vyliezol Rybu aj s mojim vtedajsim najcastejsim partnerom Andrejom Belicom, ale Andrejko bol vtedy na Kancendzonge. Jindrova vynimocnost bola hlavne v tom, ze zatial co som vsetkych mojich spolulezcov trochu ucil horolezectvu, s Jindrom sme sa pod Rybou naviazali na spolocne lano prvy raz v zivote a on robil vsetko presne rovnako, nemuseli sme si nic hovorit, od povelov, lezenia, standov atd. Jindro mal vtedy necelych osemnast a z tohto hladiska to bol iste najvacsi talent, s akym som kedy liezol. Takze takto to pred 30 rokmi bolo. Pisem hlavne preto, ze opakovana nepravdiva informacia sa casom akceptuje ako skutocnost, starsi si to z totalitnych casov dobre pamatame. Toto iste nie je rovnaky pripad a Petr, viem, ze v tom nebol ziaden zly umysel, ale asi aj inych bude zaujimat, na zaklade coho vzniklo Tvoje konstatovanie.
PS: Ten ilustracny lezecky snimok nie je samozrejem z Cesty cez Rybu, asi z Dona Quichota.

Ahoj Igore, omlouvám se za nepřesné vyjádření a děkuji za uvedení na pravou míru. Samozřejmě v tom nebyl žádný špatný úmysl. A co je vlastně s Jindrou Šustrem teď?

Petr se omlouvat Igorovi ani nemusí, vždyť co vidím napsal "...vymyslel a se Šustrem vylezl", a taky to tak bylo. Ale když to Igora přilákalo k bližšímu popisu jak to tehdy bylo, tím líp :-) Ale o Jindrovi asi fakt nikdo nic neví :-(

Mám k němu vztah.

Comiciho na Cimu jsem vylezl se švýcarským spolulezcem v létě v roce 1988. Je snad psaná za 7+ UIAA. Lezecky těžší je spodní půlka stěny - převislá stěna po ostrých poskládaných uvolňujících se chytech. Tehdy to bylo hustě odjištěno skobama, takže jsme lezli beze strachu. Za hlavou nám rotovaly a svištěly kameny. Do stěny jsme nastupovali za sebou snad 3 dvojky, z toho jedni Španělé v tričkách jak na skalku, také brzy slanili, ve stínu bývá zima. V půli stěny vede původní cesta traverzem po římse doleva do velkého koutu a jím na vršek. My jsme to dolézali přímou německou variantou z 50. let - kolmou trhlinou - ani spára, ani širočina ani komín se zhoršující se kvalitou skály asi za 5+ UIAA. Štandovali jsme na několika stoperech a čokách od Zalabáka v trhlinkách, na vršek asi 200 - 250 metrů, na délku jedna ztrouchnivělá skoba, vlastní jištěni jenom vklíněnce do lomových trhlinek, trhlina se musela lézt po chytech všude kolem i uvnitř, zalézt do ni a schovat se nedalo. Zapomněl jsem na všechnu techniku a lezl křečovitě jako slon v porcelánu po největších stupech a chytech - nášah, stup u srdce, koleno až pod bradu, přítah .... začal jsem být utahaný, hladový a začal jsem nenávidět Švýcara i s Comicim.

Fall was not an Option.

Poslední délku na vršek jsem odlézal z čokostoper štandu přes jedno mezi jištění do kolmého suťoviska z velkých placáků na šikmo na sucho, stál jsem a dumal, který bude oporou a který surfem.

Výstup je o Ničem, návrat je Vším.

Na vršku musíte najít cestu dolů - na odvrácené straně Cimy labiryntem sestupových říms ke slanění, za šera nemáte šanci, my jsme to stihli.

Comici na Cimu grande je nádherně vypadající cesta. Nejsem proti vydat něco o Comicim. Je jen jediná otázka, kdo to napíše a kde sehnat fotky. U bratrů pouových už nějakou dobu marně čekáme na povolení fotek k dalšímu článku. Sem do tohohle se psát o Comicim moc nehodí, to je jiná stavba.

Někdy v roce 1993 jsem se rozhodl jet si sólo zaRybařit na Marmoladu. Hekaje s báglem vystoupal jsem z údolí do doliny pod masívem. Ubytoval jsem se v bivak balvanu pod Rybou nad Refugio Falier. Na druhý den jsem se rozhodl si prohlédnout celou šířku Marmolady traverzem po jejím úpatí zprava doleva k Pesce, šel jsem na lehko. Obdivoval jsem mohutné pilíře a po cestě na památku sbíral střepiny dělostřeleckých granátů. Když jsem došel pod Trofejní úlovek, začal jsem vnímat atmosferické změny a překvapen zjistil, že se chystají, hromy blesky, padat mě na hlavu trakaře. Vzpomněl jsem si na historii utonulého horolezce na Hokejovém zápase, zda je pravdivá nemohu potvrdit. Na hraně paniky jsem začal upalovat dolu dál seč jsem stačil klopýtat. Do mé duše bušila Biblická povodeň, ohlédl jsem se a v němém zkoprnění pozoroval, jak se stěnou dolu valí Vikoriiny s Niagarou. Vím, že vodou se nepropadnete volným pádem, věřím, že na skále se můžete utopit.

Já i bivak prošel křestem.

Nemaje na klobásu, šetřílek jsem zašel do chaty Falier na klábosení. Na chatára jsem se vytasil se slavnou historkou, že koledníkem přicházím Já k Vám z dálné Země, oplývající strdím, mlékem, kamením a kde Bory šumí na Skalinách a na Nebi Hromy Divno Bijú, kde žije Bájný Igor Koller Pán Hor a Skal.

Chatár sa mi vrhol okolo šíje, celého ma zoboskal, za stol usadil, špagety kopcami pohostil, ponúkl rudé paradajky na ferovkufašiarku a červeným vínom zpil.

Možno jsem dostal i nášup.
Vše v ústrety na útratu podniku.

Potom, mam dojom, mi ako V.I.P. hosťovi dal pozerat aj Knihu Prvovýstupů. Moj záznam ani podpis nepýtal.

Keď som si oddychol, rozlúčila se so mnou cela grande familia...........A já jsem šel do bivaku snít svůj Mokrý sen.

Až príde, príde Igor k nám, špagety pro Ňho mám.
Adresa je schována v mém podpisu.


Vše Pravda Pravdoucí s trochou Nadsázky vždy nad Námi Zvítězí.

Pokud příběh neurazil, mohl bych dopsat ještě Doplněk a Dovětek Dolomitských Historek.

Jsem s pozdravem vážená redakce

Váš PrAngl

P.C. Jestli si Igor přečte moji výpověď, a nebude se zlobit, mohl by mi napsat, zda jsem z fotek odhadl správně, že lezl v kopačkách?

Na spřáteleném lezeckém webu uveřejnili Papouš odkaz na přelez kluků z Litoměřic. Popis výstupu je uvozen zajímavým historickým úvodem do problematiky dobové atmosféry.

http://goo.gl/dA5t5

Článek je parádní a Zdeňkovi gratulace především. Holt dobrej oddíl. Nožičky se mu asi spravily dobře, po té loňské tlamě. Dával jsem na článek odkaz na Facebook.

P.s.: Asi bych pro označení onoho webu, kam to Papouš napsal, slovo spřátelený nepoužil. Automatická cenzura na slovo horyinfo nebo podmínka mediálního partnerství filmového festivalu tím, že dalším partnerem nebude horyinfo nepatří do přátelských vztahů.