mas to v hlave v poriadku, kamo? si dospely clovek, otec dvoch deti, tak rozmyslaj! Nic ine sa k tomu neda dodat...taketo vystrelky sa riesia inym sposobom...

Ahoj, můžeš to trochu rozvést? Co tě k tvému příspěvku vedlo, proč se ptáš, zda to má autor v hlavě v pořádku?

Ale ten první diskutující má pravdu. Tohle je zoufalství a amatérizmus na první pohled. Ona trocha pokory by možná nebyla škodu. Po dvou letech lezení lézt sedmičky v rakouských horách a být jištěný jen osmiletým prckem? Co by autor dělal kdyby spadnul nebo si jen musel trochu „odsednout“? Cesta je samý traverz, do linie cesty už se nedostane ani kdyby ho dítě spustilo. Co by dělal při změně počasí? Tyhle hory nejsou Roviště a náhlá změna počasí není neobvyklá. Počítat na jednu délku 15-20 minut je taky svědčí o tom, že v horách nikdy nelezl. Jedna rada na závěr: do srpna máte čas, přemýšlejte nebo si nechte poradit, ale jinak ohrožujete děti i sebe.

Míro, ty jsi ty cest lezl, že tak dobře víš, co je tam možné nebo ne? Kde je ve Wude Posteline traverz? A když se nedostaneš do linie, tak co se asi tak stane? Nic. Hned vedle máš 3 další. Možná by sis měl oblast nejdříve trochu prostudovat, než začneš s takovouto kritikou. Nebo si alespoň prohlédnout topo oblasti.

A počasí? O jakých horách to píšeš? Myslíš tu placku u Vídně, ze které HoheWand vyčuhuje? A kde máš dole pod stěnou vesnici a kemp a nahoře nad stěnou hotel? Takže co je se změnou počasí? Nahoru hodina, dolů hodina, tak bude bouřka, no. Se za tu hodinu nerozpustíme. Vzhledem k charakteru lezení a celé oblasti považuji HoheWand za ideální právě pro začátečníky a výuku. Jen tam hrozí, že i na těžších cestách se budou někteří nudit, protože když je z deseti délek třeba 5 čtyřkových nebo pětkových, může to být za chvíli nuda, protože ty s lezením nemají nic společného, je to jen takové drápání se do prudkého kopce.

Poznámku o počítání 15-20 minut na délku nechápu. To je hodně, nebo málo? Já s sebou sice hodinky měl, ale v batohu, čas jsem neřešil orientačně vím, kdy jsme vycházeli a zhruba kdy jsme přišli. Ale jak dlouho jsme lezli nebo jak dlouho nám která délka trvala, to opravdu nevím. Ale počkej, kouknu podle exifu - takže, ta první desetidélka byl nástup v 10:15 a poslední fotka na výlezu byla v 14:16. To je 24 minut na jednu délku. To je ve třech lidech hodně, nebo málo? Nemám to s čím porovnat. Druhý den byl nástup v 11:24, výstup v 15:55. To je cca 30 minut na délku. Poslední den byl nástup v 11:54 a nahoře jsme byli v 15:27. Bylo to asi jen 7 délek, tedy 30 minut na délku, ale na několika místech jsme se zdrželi pozorování zvěře, svačinkami, nebo pozorování paraglidistů a tak. Můžeš tedy nějak vysvětlit tu svoji zmínku? Jinak časy jsme neplánovali, bylo nám úplně jedno, jak dlouho ve stěně budeme. Návrat zpět byl po normální cestě.

A co se týká jištění, ty jsi nás někdy viděl lézt? Lezeme takto už přes rok, chodím lézt i jen se synem, zatím mne vždy dobral i chytil. Jak na skalách, tak na překližce. Nebudu říkat, že se nebojím, to bych asi kecal, ale zatím mne vždy dobral i chytil, minimálně jednou jsem se mu do toho nečekaně proletěl několik metrů, kdy jsem byl v převisu a ještě jsem měl nabráno na cvaknutí. A pořád jsem tady. Pro mnohé to asi bude těžce pochopitelné, ale když občas vidím na stěnách i pod skalami jiné jističe, nebo čtu o úrazech, kdy jističi projelo lano nebo kdy jistič někoho nechytil, tak se se synem bojím ze všech nejméně. Samozřejmě je potřeba udělat pár opatření vyplývajících z váhového rozdílu, ale je to řešitelné relativně jednoduše. A ještě mne napadlo - když je někde 20 metrů čtyřkový odlez a na konci je třeba šestková kolmá stěna, která má první jištění ve třech nebo čtyřech metrech, tak k čemu je tam vlastně jistič dobrý? Když tam spadnu, ani to chytit nejde, je jedno, zda je tam syn nebo zkušený horal.

Jinak poradit si rád nechám. Ostatně i ten HoheWand byl vybrán na základě rad. Zatím mám v plánu opět HoheWand, ale pokud bys měl lepší tip a rozumné návrhy, tak se nebráním změně. Co tedy navrhuješ nebo radíš? Díky.

P.S. Ještě jsem to po sobě četl a možná, že jsem to napsal trochu moc free. Vše v tom je pravda, ale jen bych asi ještě doplnil, že obě děti zvládají slaňování, jištění, založení jištění shora a podobně. A co se týká lezení, tak obě děti lezou i na skalách i na překližce, syn tahá na prvním do cca 6+ a oba mají přelezy cest do 8- . V tomto kontextu a vhledem k charakteru oblasti HoheWand opravdu nepovažuji přelez šestkové cesty za nějaký extra riskantní podnik. Pro děti to bylo svojí obtížností srovnatel

AHoj,
od cca 9 let jsem lezl s tátou taky v horách, a to nemyslím skalkařinu typu Hohewand. Na druhou stranu to bylo v 80 procentech případů s někým dospělým ve trojce. To že si myslíš, že v případě, že se rozbiješ tak, že děcka vše zvládnou... no viděl jsem už pár dospělých v takové situaci a spousta se jich posra... ono ten stres tam je a nidky nevíš jak na to kdokoliv bude reagovat. zvlášť u dětí bych se bál... no a vě spěchu kdz třeba budou chtít se dostat ze stěny ve stresu apod. můžou udělat chybu jedna dvě...

Neznám tě ale podle toho co píšeš tak moc dlouho nelezeš a moc zkušeností např. z hor nemáš. Ono i na tu placku i Vídně dorazí ta bouřka rychle :-)

Po přečtení článku jsem si pro sebe udělal názor, chtěl něco trošku kritickýho napsat, pak sem si řekl, třeba je to jen tak úleťácky napsaný... ale teď když vidím tvoje reakce, kdy nejses podle mě schopnej trošku sebereflexe... k napsání příspěvku mě dokopalo třeba tohle:
"Takže co je se změnou počasí? Nahoru hodina, dolů hodina, tak bude bouřka, no. Se za tu hodinu nerozpustíme".

Už jsi nějakou bouřku ve stěně zažil? Já pár jo a rozhodně to není příjemný a už vůbec ne jenom o té vodě...Ono i zdánlivě pevnou cestou třeba začnou lítat šutry z polic apod.

Je super, že děti lezou, že si to spolu užíváte, ale trošku víc přemýšlej co ti radí ti co toho maj trošku za sebou (sám navíc říkáš, že ti to například LH říká - věř mu), je zbytečný si některé věci zkoušet metodou pokus omyl, když můžeš použít zkušenosti jiných...

Rozumná slova, Tome, ale možná bys mohl zavzpomínat, jak to bylo v těch zbývajících 20 procentech, kdy to nebylo s dalším dospělým ve trojce?

Nebylo to tak nějak podobně, jak to píše tady autor?

Ale jo, jasně že bylo Petře.... já jenom, že ty komenty od autora na mě působily tak nějak nabubřele, takže mi šlo spíš o to trošku nabourat tu idealizovanou představu o tom jak je to všechno v pohodě, jak se dokážou o sebe děti postarat a tak.... jinak samozřejmě je super, že to děcka baví a takhle lezou

Chápu, že to s tou vodu mi asi neprospělo, já tohle psát neumím. Samozřejmě, že vím, že bouřka není jen voda shora. Kromě padajících šutrů a případně landslide je tu třeba i otázka nárazového větru a podobně. Už jsem zažil i stádo splašených koz v úzkém průsmyku a ze svahu jel na kamenné lavině. Proč u každého předpokládáte, že nic neví a nic mu nedochází? Nemůže to být třeba tak, že vím, co a jak, ale že jsem rozhodl prostě to riziko podstoupit? Když například píšu, že to děti v případě mého pádu zvládnou, nemyslím tím, že mne zvládnou ošetřit a dát dohromady, ale že jim povede se ze stěny dostat ze zdravou kůží.

Když pomineme mojí osobu, tak jediné, co hrozilo dětem za riziko, byl pád šutrů, které by na ně spadly bez ohledu na množství lidí tam, a pravděpodobně by se kluk poněkud pomlátil o skálu, kdybych mu do toho spadl někde blízko od štandu a ono ho to metr přizvedlo a pláclo na skálu. U prvolezce byla rizika samozřejmě větší, ale s tím jsem do toho šel.

Sám píšeš "viděl jsem už pár dospělých v takové situaci a spousta se jich posra... ". Není pak z hlediska spadlého jedno, zda se sesypal dospělý nebo mladý?

Jak se ty děti dokážou se po tvém pádu dostat se zdravou kůží dolů, když tě nedostanou na štand? Jen uvolnit lano a uvolnit jistítko z lana, na kterém někdo visí je docela kumšt.
To tě tam jako nechají? A na čem? Uřežou kus lana a budou slaňovat na 10metrovém kousku? Mají sebou nůž? Jak se dostane dolů malý kluk, který se "poněkud" pomlátil o skálu, když ho při pádu tatík narazil na skálu a má teď otlučený obličej a prsty, jak držel jistítko (pokud je nemá rovnou popálené)?
P.S. na mobil se ve skalách dá spoléhat tak max na 50% (signál bývá přímo ve stěně slabý; pravděpodobnost ztráty po pádu je nenulová;, manipulace s pohmožděnáma ručkama může být také problematická). Anebo tvé děti mají mobil také u sebe a dovedou telefonicky komunikovat v cizím jazyku?

Jako odpověď koukni na odpověď Jirkovi v 04.07.2013 23:11:15. A koukni na topo mnou uváděných cest a značené jištění. Ohledně komunikace přes mobil také někde níže píšu.

AHoj,

"Proč u každého předpokládáte, že nic neví a nic mu nedochází? Nemůže to být třeba tak, že vím, co a jak, ale že jsem rozhodl prostě to riziko podstoupit?"

ANo může to tak být. Nepředpokládám to u každého. ALe mě to z těch tvých komentů tak přišlo, že si to moc idealizuješ a nepřipouštíš si některé věci. Navíc jak sám píšeš tak třeba to s tou vodou ti uškodilo a vedlo mě k tomu názoru, že toho "moc nevíš". ALe třeba to tak být nemusí. Nicméně třeba o koment níže je podle mě dobrá připomínka, že k tomu, aby se děti dokázali dostat dolů potřebují lano. Pokud ty se v něm budeš někde omdlenej houpat, tak to nění pro ně podle mě úplně jedoduchá situace....

Jen aby jsem byl správně chápán, neříkám, že mají děcka přestat lézt a jezdit na vícedélky, jen prostě je potřeba si některé věci neidealizovat co se týká záchrany a třeba vzít navíc nějakého toho dospělého pokud to jde...

Už když ses před pár měsíci ptal na lezci, tak tě mnozí od toho zrazovali.

To jo, to mě někteří zrazovali. Ale nevím, co tím chceš říci. Pamatuji-li se dobře, neptal jsem se, zda mám nebo nemá někam jet, ale žádal jsem o radu kam mám jet. A někteří nezrazovali, naopak poradili právě HoheWand.

Chybami se člověk učí. Ale jen blbec vlastními!

Petře, zajeď si tam znovu a nezapomeň kladivo. Naslaňuj asi tak do půlky cesty. Pak se pořádně tím kladivem flákni do obou kotníků a naposledy přes prsty pravé ruky. (to by mohlo tak trochu odpovídat následkům středního pádu na polici) No a pak dělej co umíš.

Ahoj Libore, vždyť mne znáš :-) Podobné věci mi říkáš už dva roky. Já to beru, pravdu máš. Ale co s tím? Jasně, v případu mého pádu se mnou děti neudělají vůbec nic. Jsme si toho vědom. Ale pomoc zavolat zvládnou a ze stěny by se také dostaly. Nic jiného, než to risknout, mi nezbylo. Přeci nebudeme sedět doma.

ONy měly ty děti u sebe mobil? A už umí ve třetí třídě natolik anglicky nebo německy, aby operátor tísňové linky nepokládal jejich hlásky za dětskou legrácku? Děti věděly název pohoří, ve kterém se nacházely? A název skály či cesty?

A co třeba varianta, že na mobilu bylo nastavené číslo na kamaráda, který byl o akci informován, věděl, co lezeme a kde jsme, a v případě nouze by děti zavolali jemu a pomoc zavolal on?

A měls to tak, když jsi tam byl?

No spolehat uz pri planovani na cizi pomoc, je dost... rekneme zvlastni.

Pokud se týká o "přítele na telefonu", nic špatného bych na tom něviděl.

No tak trochu obšírněji. Následky problému se snažím eliminovat dvěma způsoby. Ten první je, že udělám maximum pro to, aby problém vůbec nenastal. Tady asi autor udělal maximum, a asi se tomu nedá nic vytknout. Ale i tak se dostal v tomhle bodě na úroveň, jen jako když lezou dva dospělí.

No a pak je tady ten druhý způsob. A to je dostatek prostředků na řešení problému, když už nastane. Jenže tuhle možnost autor eliminuje na "děti zavolají kamarádovi, a někdo nás zachrání". Tohle chápu tak u horského vůdce, který je v tom prvním (preventivním) bodě někde úplně jinde, než běžná lezecká populace, ale ne u normálního lezce.

Navíc tenhle přístup, který autor obhajuje tvrzením, že přece nezůstane doma, považuji za těžce arogantní vůči okolí, které pak případný problém bude muset řešit. Nicméně tenhle přístup začíná být bohužel rozšířenější, a pokud člověk čte i německá média, tak zjistí, že se v nich začínají objevovat názory, že vykašlat se na kamarádskou pomoc , lidem co to maj takhlen na háku, je ok.

Myslím, že spoléhání nebylo na náhodné přihlížející nebo jiné lezce, ale že šlo o zavolání profesionální pomoci. A jestliže si tito lezci jen kvůli této akci zaplatili několikatisícové pojištění, řekl bych, že očekávání záchrany je v případě průseru je celkem adekvátní a pochopitelné. Proto si to pojištění snad všichni platíme. A záchranáři jsou placení pojišťovnou, z tohoto hlediska by jim mělo být jedno, zda zachraňují frajera z osmičkové cesty, kterému se urval chyt, nebo kluka, kterému se urval chyt v pětce.

Jinak to prohlášení o tom sezení doma za arogantní nepovažuji, naopak je mi líto lidí, co by také rádi prožili podobnou akci, ale sedí doma, protože co kdyby tohle nebo co kdyby támhleto a po výčtu všech rizik raději sedí doma. Chápu, že podobné hlášky mohou vypadat arogantně, ale krásně to shrnula AlenaČ níže. I když si rizik je člověk vědom, nesmí si je všechny připuštět. Nemůžeš jít přece do akce s tím, že ji nezvládneš a přemýšlet nad těmi nejhoršími scénáři. Jistě, musíš si jich být vědom a počítat s nimi, tvrdit, že tobě se nic stát nemůže, by opravdu bylo arogantní, ale celkový přístup musí být "to je v pohodě, to zvládneme jak nic" a tento přístup přenést na ostatní.

Milý autore, pokud jsi ty své dvě reakce myslel sarkasticky, tak je to v pohodě. Pokud jsi to myslel vážně, tak ti asi není pomoci.
Ještě jedna možnost: pověs tento článek na lezec.cz a velmi rychle ti to bude všechno vysvětleno (pokud odfiltruješ 3/4 přiblblých reakcí)

Článek nikam věšet nechci. Napsal jsem ho jen proto, že mi to navrhl Petr Jandík a já se mu cítil tak trochu zavázán, takže jsem mu ho napsal. Je pravda, že když si ho přečetl, že říkal, že asi budou komentáře :-)

Zatím ale každý jen napsal, že to nemám v hlavě v pořádku. Dobrá, beru to, říkají mi to, co pamatuji.

Ale víte, co mi vadí? Každý odsoudil akci jako celek, ale nikdo nenapsal nic konkrétního. Co konkrétně bylo špatně? Co je na tom tak strašně hrozného a riskantního? Co nám hrozilo za neštěstí? Třeba jsem něco přehlédl, fakt nevím. Nějak se mi nechce věřit, že to myslíte vážně. Vždyť to bylo jen drápání se do prudkého kopce a občas pár metrů jednoduchého lezení. Kdybych někde drtil uprostřed 200metrové kolmé stěny osmičkový převis, tak neřeknu. Ale tohle byla zábava, na celé "těžké" Wude Posteline je 2 x 5 metrů lezení, zbytek se skoro jde, štandy jsou police jak kráva. Hned po návratu, ještě před zveřejněním tohoto článku, jsem i Petrovi Jandíkovi psal, že ten výlet byl fajn, ale že by to chtělo něco vyrovnanějšího, kde bychom si opravdu zalezli, že na začátek na učení dobré, ale jinak že to o lezení moc není. Opravdu myslíte vaše reakce vážně? Nechápu :-(

Ahoj autore, nechci být moc rýpavý, jenže se mi zdá, že konkrétní věci se ti nedají moc vytknout (předpokládám, že ti tví špunti umí prusíkovat, umí zablokovat lano jistítku, když na konci někdo visí,;umí udělat štand jen ze smyček, umí slaňovat neznámým terénem apod. Tyto drobnosti si nedovoluji zpochybnit, jinak byste přece do těch přerostlých skalek nevyrazili).
Problémem nejsou konkrétní věci, ale tvůj celkový přístup. Ty jsi přesvědčen, že je vše v pohodě, asi proto že jsi v horách ještě nic moc nezažil. Ti kteří už něco zažili a umí si domyslet různé reálné varianty mohou opravdu pak mluvit jen o amatérismu.

Pokud chceš lézt s malými dětmi, musíš mít velkou převahu nad terénem. V podstatě musíš být schopen lézt tento terén sólo. A jestliže ty lezeš dva roky na překližce max sedmičky (tak jsem to pochopil z článku), pak šestkový převis není jednoznačná převaha nad terénem.

Zkus třeba někdy nejprve, ty sám se uvázat uprostřed skály jakoby na štand, na lano které vede vzhůru přes pár presek pověsit sedmdesátikilovou pneumatiku - nejlépe tak aby nebyla ve spádnici nad tebou a byla vymotána více než většina délky lana a pak zkusit si tu pneumatiku i sebe dostat v pořádku dolů. No a pak si v této roli představ své prcky.
Opravdu si to zkus. Ono to vypadá velmi lehce, ale až to zkusíš, možná pak pochopíš některé reakce.

Ale abych nebyl jen negativní, některé úvahy před popisem praktické realizace jsou přínosné.

Jirko, byl jsi tam?? Jo, máš pravdu. I s tím solo lezením, beru to tak. Ale uvědom si jednu věc, nebo možná ještě lépe, koukni se na topo na stránce http://www.bergsteigen.com/klettern/niederoesterreich/gutenstein er-alpen/wuede-posteline

Jestli vidíš dobře, tak dva metry vlevo od Wüde Posteline, kterou jsme lezli, vede trojková cesta Postlgrat. A dole stačí uhnout kousek doleva a jsi v koutě plném keřů a stromků. Koukni se na hustotu jištění. V exponovaných místech jištění po necelém metru a ještě sem tam založená smyčka. A na každém štandu dva borháky a místa na sedací soupravu. Jo, dobře, asi bychom měli tebou popsané činnosti umět, bez jejich znalosti a dovednosti u všech členů týmu bych se do hor nevydal, ale na HoheWand jsem to prostě riskl.

Rozlišujete vlastně mezi 6 vysoko v Alpách v nějaké nedotčené a vzdálené oblasti a 6 ve sportovní cestě v civilizaci uprostřed de fakto zábavního parku (dole parkoviště a přistávací plocha pro paragliding, nahoře rozběhová loučka, frekventovaná vyhlídka Skywalk a mezi tím natažených několik ferrat a cest pro pokročilé turisty)? Ačkoliv začínám vaše výtky a váš přístup chápat, stále se nemohu zbavit dojmu, že HoheWand nejsou hory a není to normální vícedélkové lezení v horách, ale atrakce pro překližkáře a skalkaře lezoucí 5-6 v Srbsku nebo na tom Rovišti.

Tu záchranu po pádu si ale někdy vážně zkus.

Pocit většiny čtenářů asi shrnul "Jirka" o dva komentáře výš.
"Problémem nejsou konkrétní věci, ale tvůj celkový přístup. Ty jsi přesvědčen, že je vše v pohodě, asi proto že jsi v horách ještě nic moc nezažil. Ti kteří už něco zažili a umí si domyslet různé reálné varianty mohou opravdu pak mluvit jen o amatérismu."

Fujtajxl, já se v průběhu toho čtení začal pekelně bát. A to o mé maličkosti (a zejména mém lezením s dítky v nedostupných oblástkách na dubském písečku) říkají že jsem cvok :) Jenomže já s dítky lezl dvojky, trojky a byl si zcela vědom toho, že ty věže a věžičky sóluju. Od tý doby, co staršímu z dítek trojky nestačí a nebaví jej, prostě sami nelezeme. Snažím se aby u toho vždy a za každých okolností byl další dospělý, ale hlavně opravdu zkušený, lezec.
To pro případ průseru!
Dávno jsem totiž vypozoroval, že on totiž pro lezení bezezbytku platí první Murphyho zákon" „Může-li se něco pokazit, pokazí se to“. K tomu - a jak jsem vypozoroval právě při lezení patří tradovaný Murphyho dovětek: „Co se nemůže pokazit, pokazí se také.“

Hele, autore, poznal jsem Tvá dítka :) Vím jak lezou (démonicky), víš že jim fandím a mám nejméně z jednoho z nich pocit, že se tady vyskytl neobyčejnej lezeckej talent. Tak mu neubliž! Promysli to ještě, a přiber někoho do patry!

bych na vyborhákovaných či vystromovaných vícedélkách radši viděl třeba grigráč cvaknutej do štandu, mi to přijde lepčí než rozšmelcovanej osmadvacetikiláč. když už má fotr spadnout a uškrtit se, tak mi přijde lepší mít ty podchlazený děti aspoň vcelku.

no nic taky soluju s dětma, trošku menšíma, ještě to telefonovat neumí, na zapadlých kvacích, pár berghajlů jsme už pochytali. takže mravoučnosti si nechám vod cesty. už se těším až s nima vyrazím na opravdický kopce.

Když se podíváš dobře na tu fotku se stromem, tak okolo stromu je smyčka, jistič je přinut ke smyčce do oka sedáku, do kterého je připnuto i jištění. A když bys zmínku o grigri vyměnil za zmínku o ClickUp, tak jsme u toho, co píšeš. Jištění střídáme clickup a ATC podle podmínek a situace. Když hrozí větší pád jako u tohoto odlezu, volíme clickup a fixaci jističe. Na jiných místech jsme volili kyblík, protože pád hrozil třeba až po 15-20 metrech a několika preskách cvaklých v nepřímém směru, kde je díky tření síla na jističe mnohem menší. A opět záleží na situaci - na desetimetrový pád by to asi nestačilo, ale na HoheWandu nic takového nehrozilo, pád by měl max dva tři metry. O variantě jištění přímo do štandu jsem také přemýšlel, ale občas je to na děti dost vysoko. Asi by šlo třeba dětem zkrátit odsedku nebo provést nějaké úpravy, ale když by bylo potřeba, většina štandů na našich cestách umožňovala jističe přivázat tak, aby ho případný pád nezvedl. Ale obvykle to opravdu nebylo potřeba.

Chlape, tobě fakt asi není pomoci. Veškeré výtky, které tu už zazněly, asi považuješ za nic.
Místo povídání si opravdu někdy zkus být přištandovaný u skály a chytit tvrdý pád. Pokud lano je vedeno přes tři expresky tak už to moc tvrdý pád není.
Problém je s tím jak, to vyzkoušet . My jsme to dělali s pneumatikou, která měla jen něco přes 50 kg. Těžší jsem nesehnal. Také je problém, nějak ji dostat do výšky a shodit dolů.
Teprve, když jsem si to zkusil, tak jsem pochopil ty spousty metodických keců.
Pády na překližce se s tím vůbec nedají srovnat.
Opravdu si to někdy sám zkus: chytat tvrdý pád, pak zkusit tu pneumatiku nějak rozumně dopravit na štand, a nakonec zkusit i sebe po několikametrovém pádu na ten štand dopravit. To co vypadá strašně jednoduše je najednou komplikované. A pokud budeš někdy mít na druhém konci zraněného někoho koho máš rád, tak budeš zmatkovat ještě víc.
Když to zkusíš, snad pochopíš, proč tu do tebe tak ryjeme.

Navíc i kazíš své děti - riskuješ jejich zdraví; a vkládáš do nich blbý přístup k lezení v horách a špatné metodické návyky.

hele, píšeš hned na začátku že lezeš dva roky, nezlob se, jestli ti píšeme věci které dávno víš a máš prakticky ozkoušené, ale furt mi to nedá. zkoušeli jste někdy chytit pytel s pískem? je několik pádostrojových areálů, za mírný poplatek si můžeš půjčit vybavení, a můžeš si ozkoušet chytit pytel naplněný na dvojapůlnásobek tvé hmotnosti (tak nějak předpokládám podobný poměr hmotností ty x syn). nech si třeba na klokočkách naložit dvěstě kilo, a chyť si to s faktorem 1,75 od kruhu ve stěně, a vem si to přes sedák. a možná bude fajn volat sanitku už dřív než to odpálíš. děsná představa, co? mnohokrát mám vyzkoušené že od štandu chytit pát do sedáků při poměru hmotností 1:1 bez podstatného poškození a otřesení jističe vyžaduje nácvik a tvrdého chlapa. neplánované ustřelení sutě kousek nad štandem, chytá tě synek, a je v podobné situaci, ukřižovanej na skále, prsty v jistítku, naprosto bez šance ti pomoct, ty tam někde visíš s rozdrceným kotníkem a zlomeným zápěstím, a jediná tvoje naděje je že budeš mít kliku a někde zrovna poleze tak blízko, že pomůže během deseti minut. taková nějaká ta iluze že druhé dítě zavolá strejdovi, precizně mu vysvětlí co a kde přesně se stalo, a ten zavolá záchranku a vrtule tam bude tak rychle že nějaká pomoc bude mít smysl je trošku utopie.

fakt se omlouvám, zní to jako mentorování a machrování, lezu zhruba dvacet let, někteří ostatní diskutující dvakrá i víckrát déle, každej jsme už byl na nějakejch těch pohřbech kamarádů co byli naprosto v pohodě a nic se jim stát nemohlo, když někde čtu nebo slyším o nějakém horském neštěstí tak si vždycky říkám - kdo bude další a kdy to budu já, protože každej někdy nad nějakou tu maličkostí mávne rukou a opravdu stoprocentně bezpečné horské lezení neexistuje. ale ty to na můj vkus trošku přeháníš. a vidím zásadní rozdíl, jestli tak tošku punkově leze nějakej ten Holeček či kterej nebo jestli tak leze někdo v bezstarostné nezkušenosti.

Pravda, ale na to mohu odpovědět jen jedno - přečti si článek Černá sobota na Königspitze. Všechno zkušení aplinisté, stějně jich tam 6 zůstalo :-(

A mimochodem - na cestách, které jsme lezli, tebou uváděný pádový faktor fakt nehrozí. Přijde mi, že řada lidí tady píše věci dobré a praktické, ale z reálných hor a ani se neoukli na topo našich cest. Na písku bych se samozřejmě takto jistit nenechal, ale na sportovkách HoheWandu, kde je jištění každý metr a už v druhé nebo třetí presce máš lano ohnuté přes skálu, tebou popisované pády nehrozí. Teď jsem to pro zajímavost spočítal, na cca 20 metrech šestkového úseku je 9 presek a štand ze dvou borháků. Nebo nástup a první délka - 15 metrů čtyřky, a pak 10 metrů 5 a 10 metrů 6 a v té pětce a šestce na patnácti metrech asi 7 presek a štand. Víš, co by se stalo, kdybych v té šestce spadnul? Nic.

A spálené prsty - u jistítek typu GriGri, AlpineUp nebo ClickUp ty spálené prsty ani moc nehrozí. Jednou jsem do toho klukovi spadl asi 5 metrů, byl jsem asi v deseti metrech v převise, nabráno na svaknutí a ujela mi ruka, chytil mne bez problémů.

Já ty výtku chápu. Když si přečteš mé příspěvky, ani v jednom neříkám, že nemáte pravdu. Neberu to jako rytí, jsou to relevantní komentáře k tématu jištění. K tématu, kterého jsem si vědom od začátku našeho společného lezení, protože se netýká vícedélek, ale problematiky jištění a záchrany dětmi obecně. Jenže to jsou pořád jen výtky, tedy spíše jedna výtka několikrát jinak, řešení se nenabízí žádné. A protože o tomto problému přemýšlím již přes rok a pravidelně ho různě řeším na překližce i ve skalách již dost dlouho, těžko můžeš čekat, že když mi to teď někdo napíše, že se na to začnu koukat jako na nový objev, který změní mé myšlení a kvůli kterému s tím přestaneme.

Jak jsem už psal, v srpnu se chystáme do této oblasti znovu, pokud by se k nám někdo chtěl připojit, je vítán.

Nechci kritizovat, rejpat apod. Ale přece jen mi to nedá a píši jedno konkrétní, ale podle mého názoro zásadní doporučení (již tu také zazanělo):
1)Sežeňte dospělého parťáka! Určitě se někdo najde!
Pokud by se to přece jen do srpna nepodařilo a je mi jasné, že stejně pojedete tak vemte s sebou alespoň někoho dospělého, kdo s vámi sice nepoleze, ale bude mít všechny informace, děti ho budou mít v mobilu a bude vás tzv. "jisiti ze spoda" (z kempu, hodpody apod.) - bude někde opravdu poblíž a bude schopen zorganizovat rychlou a účinnou pomoc.
2) Nenech se vyhecovat dětmi do těžších cest, které jste neměli v plánu nebo které ty nevylezeš na jistotu!
Takové bych doporučila zatím nechat na klasické sklakaření - dětem hory neutečou! Vím co zvládne osmileté dítě (obecně - nemyslím jen v lezení. Doma mám jedno 8 leté a druhé skoro jedenáctileté, starší leze, ale mám pocit, že na odpravdové hory případně vícedélkové cesty teprve "zraje") Ale chápu, že v tomto se přístup každého rodiče může hodně lišit.
Martina

..si taky nechám od cesty, navrch si za rozdíl od Toma Franka myslím, že Murphyho zákony právě na lezení neplatí, protože jináč bych už musela být mrtvá nejmíň tisíckrát :-)
Je mi autora líto, že to tady tak schytal, tak ho pochválím za pěkný netradiční článek, jímž rozpoutal dobrou diskusi - i když nevěda, co činí.
Musím říci, že moje pocity při četbě článku oscilovaly mezi Jiříkovým viděním a lítostivým pocitem, že jsem na tváři svých dítek při lezení podobné úsměvy nezahlédla :-) Pár užitečných rad tu už padlo, moc pěkně to napsala Martina. Přidám jen jeden postřeh – samozřejmě jsem se navyváděla něco nemetodických podniků, kdy jsem brala své děti, sourozence a kamarády na obskurní výstupy, ale jak jsem si byla tak naprosto jistá tím, že já tu situaci mám v paži, přenesla jsem tu svoji jistotu na ně a oni to bravurně zvládli s lehkostí nevědoucího - asi jako ty, autore :-). Proto ti přeji hlavně dobrého anděla strážného a nějaký drobný modelový zážitek se šťastným koncem, který tě přirozeně „srovná“. Na ten ale raději nech děti doma – můj syn viděl pád dědy ze slanění a o lezení pak nechtěl slyšet asi 20 let :-)

Předpokládám, že se již všichni ke všemu vyjádřili, tak na závěr poděkuji autorovi za článek, který vyvolal jistě užitečnou diskuzi. Já bych za sebe dodal, že mu závidím tu radost jeho dětí z lezení v horách, mně potěšení z lezení s potomkem nebylo dopřáno. Tak přeju ať to trvá dál a nezkaž si to žádným průšvihem.

Petre, chces pujcit za pul roku naseho Risu?

Ahoj, teď nevím, jak to myslíš :-) Kdo je Ríša? Já se při lezení dost bojím. Ono to asi nevypadá, ale občas mi lidí říkají, že je můj strach přehnaný. Když jsem viděl děti i na té vyhlídce u zábradlí, je mi strachy špatně. Nahoře na skále jsem je nepustil k okraji blíže, než na pár metrů. Kluka jsem na prvním pustil jen v některých délkách a místech, kde nehrozila podlaha nebo kde jsem na něj viděl. Dceru na prvním nepouštím skoro vůbec, pouze pokud je opravdu dobře odjištěná a bez rizikových míst. S dobrým zajištěním a na laně je to v pohodě, jinak mám strach skoro panický.

To samé platí o jištění. Občas se při lezení sejdu s někým, koho moc neznám a nemám v něj 100 % důvěru a prakticky nejsem schopen lézt. Když dotyčného vyměním za kluka, jsem v pohodě :-)

Takže s tím půjčením bych to moc dobře neviděl, ale pokud lezete, pojeďte někdy někam s námi :-)

pro ty kteri nevidi nic spatne, tak si prosim prohlednete fotky. deti sedi na standu (foto odpocinek) pouze v reverzu bez vlastniho dalsiho jisteni. ony ho vlastne ani nemaji... a to ze autor tento clanek nakonec vlepil i na lezce.cz svedci o tom ze je opravdu uplny mimon. udelalo ti to dobre?

Štandovat v Reverzu by bylo špatně, ani by to nešlo. Přredpokládám, že snímek vznikl tak, že děti dolezly, sedly si a Petr na chvilku pustil lano a cvakl je. Zrovna tohle bych za tak velký problém neviděl.

Petre, fotka ma popis "pohoda na standu". Opravdu se divim ze tu takovou fotku tolerujes s takovym popisem. Vzdyt nikdy nevis jestli to foto google nebo jiny vyhledavac nenaindexuje a nejaky zacatecnik se tim necha inspirovat. aspon cervena smrtka by do te fotky mohla byt dodana. dost se to resilo u tita ze spousty webu tam nedali do fotky cevenou smrtku a ted to diky popularite tech fotek muze nekomu pripadat ze to je okej. diky ze nad tim zauvazujes...