Komentáře
ke článku: Kohoutí hřeben - sto roků poté
ze dne 15.08.2023, autor článku: Vladimír Vršovský
Přidat nový komentář
Komentář ze dne: 16.08.2023 09:30:00
Reagovat
Autor: neregistrovaný - Dag (@)
Titulek: Krásné
Slza v oku, vzpomínka na dobu, kdy mi ještě nebylo 60, ani 50 a byl "psychicky odolný", nebo snad máčo na hlavu (?) a ukecával mokré lezačky, ať na tý Stržový, Viničný... zasněžený plotně držej.
Komentář ze dne: 22.08.2023 18:02:21
Reagovat
Autor: neregistrovaný - jx null (@)
Titulek: jo
Na to, jaka to je blbost, tak to muselo dat tolik prace a nakonec to je i paradni clanek. Dekuji za nej.
Ta Strzova plotna je podle me vyrazne tezsi nez Kohoutak. Kohoutak jsem lezl jednou naboso (kdovikde jsem nastupoval), kdyz jsem jel okolo na kole, a nejvic jsem se bal pri hledani sestupu. Ve Strzove plotne jsem mel naopak i v lezeckach velmi stazeno a v te vodorovne spare jsem ovazoval nejaky bukovy klacek podlozeny sutrem. To uz ma ke Strzove plotne bliz ta Vinicna (krome mista u kruhu).
Jo a tim se dostavam ke svemu dotazu: To s temi tremi nejoblibenejsimi nemeckymi sporty je nejaky vtip, ktery neznam?
A jizliva poznamka nakonec: Urednik ochrany prirody (snad jsem se nespletl) si dela legraci z celniho urednika, ze se v praci nepretrhne. Pokud jsem z dani prispel na tento clanek, tak mi to nevadi.
Komentář ze dne: 22.08.2023 23:36:36
Reagovat
Autor: neregistrovaný - Petr Jandík (redakce@horyinfo.cz)
Titulek: Re: jo
Ahoj, od vědce tého kalibru bych nečekal, že bude něco tvrdit aniž by si předtím zjistil fakta. Hlína je již nějakou dobu v penzi a tím pádem na ten článek přispěl svým volným časem a s daněmi to nijak nesouvisí.
A ty platíš daně v Česku? Nějak jsem zaznamenal, že pracuješ v Oxfordu.
Komentář ze dne: 23.08.2023 14:59:32
Reagovat
Autor: neregistrovaný - Hlína (@)
Titulek: Re: jo
Petr to sice následně vysvětlil (tedy to, že již 2 roky jsem "praktikující důchodce"), ale přesto si dovolím ještě dodat, že i v době, kdy jsem byl "úředník v ochraně přírody" jsem na psaní takovýchto textů neměl určitě v práci čas. Posledních pár roků mého působení ve státní službě bylo opakovaně provázeno nepřímou úměrou, tedy snižování počtu lidí, spojené se zvyšování objemu agendy. Naštěstí jsem měl tu určitou svobodu stáří a když to už pro mě nebylo únosné, řekl jsem dost a šel jsem pryč. To je velká výhoda tzv.pracujících důchodců.
K dotazu na tři nejoblíbenější německé sporty - na férovku a bez pořadí:
fotbal, spolková a klubová činnost, stavění.
Já jsem se nějak ztratil už v počátku tvého komentáře, jednoduše jsem nepochopil, k čemu se vztahuje hodnocení "blbost": cesta od Rudly (??), provedená statistika z VK (???), ... fakt jsem se ztratil.
Přátelsky
Vladimír
Komentář ze dne: 24.08.2023 16:36:10
Reagovat
Autor: neregistrovaný - jx zero (@)
Titulek: Re: Re: jo
Odpovim obema najednou:
To bude nejaky omyl. Ja nejsem vedec, ani z Oxfordu.
"Blbost" jsem myslel tak, ze z toho clanku uplne cisi nadseni, s jakym to autor psal.
Za tri nemecke sporty dekuji a hlavne dekuji, ze jste to oba vzali plusminus s humorem. Ja kdyz si to po sobe posledne precetl, tak jsem se lekl, ze by se to dalo vylozit i nejak spatne.
Komentář ze dne: 23.08.2023 13:16:19
Reagovat
Autor: neregistrovaný - AlenaČ (acepelkova@gmail.com)
Titulek: Především...
Hlíno moc díky za parádní počtení. Well done!
Komentář ze dne: 10.09.2023 18:20:39
Reagovat
Autor: neregistrovaný - Dag (@)
Titulek: Stržová - green deal
Sem byl po cca patnácti (?) letech lézt v Jizerkách.
Po přelezení dvou extrémních dvojek jsem zamířil na Stržovou, aby jako hodnotnější.
Koukám, středem je to nějaký zelený? Levá bude lepší!
Mezi neurony mého mozky, co ještě neodumřely, se vznášela vzpomínka: " Odštěp, hup, pak pár náročnějších kroků po krystalkách ke kruhu, cvak, ještě pár lezeckých kroků a pak, neb je to konkávní, čím dál víc pochodem k vrcholu."
V průvodci výška 18m.
Vzal jsem tedy na půlku přeložený dvojče (s tim lezu kwaky) 50 a hurá.
Šlo to všechno kupodivu v pohodě až nad ten kruh.
Tam místo "hotovo" mozek signalizoval "průser!"
Mech, mech, mech. Našlapoval jsem na ojedinělé krystalky, co z toho mechu koukaly stoupal, stoupal po nic, až už nekoukal vůbec. Nějak jsem odtraverzoval do prostředka, kdy byly ještě plochy skály.
Pár metrů pod vrcholem mi jistička nahlásila, že je konec lana. Ujistil jsem jí, že je to fuk, neb jištění je hluboko a neznepokojuje se a zruší to.
U knížky jsem nevěděl, jestli jsem lezl pravo mebo levo, strany jsem měl pomotané. BYl jsem totiž v posvátném údivu, že ještě žiji a vděčností k těm čtyřem strážným andělům, co mi dva drželi nohy a dva zvedali za prdel. Jen tak si vysvětluji, že když mi to třikrát po mechu klouzlo, jsem neskončil jističce u nohou.
Jistička se změnila v druholezku, dolezla ku kruhu a zvolala, že nemusí mít všechno a slaňuje.
Sem se nedivil.
Nějak se nám mechy urodily! Jsou všude?
To mi asi opáčko Kohoutího, po mnoha letech, neláká!
Natož nějaký Zahradní, tam jsem byl vyděšenej jak králík i bez mechu.
Vložení nového komentáře
Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat
Zobrazit článek Kohoutí hřeben - sto roků poté