všichni tak nějak tušíme naši domácí "legislativu" ohledně prvovýstupů, tedy nějaké ty naše víceméně dobrovolné hry na pravidla a vrcholové komise, to vše zpovzdálí moderováno "orgány" (ochranáři, památkáři etc.), majiteli pozemků (u nás je situace historicky divná, většina skal po pozemkové reformě 20. let a odsunu německy mluvícího obyvatelstva patří "nám všem", ale tu a tam výjimečně se najde skála na soukromém pozemku) a případně ještě dalšími zájmy (například ochranné pásmo dráhy, místní pokojné obyvatelstvo etc). a páč je u nás skal málo, logicky se tady vyvinula pravidla snažící se sešněrovat zuřivé běsnění, neboť si dovedeme představit, že pár dělníků skal urvaných z řetězu by dokázalo otlouct cvočky všechny skalní výchozy větší než pytel brambor v několika málo letech.

ovšem jak je to v zemích, kde žádná pozemková reforma ani žádný odsun neproběhl, a kde je skalních stěn "po kokot", a každý pozemek má svého majitele? co se stane, když vyrazím do dolomit a švihnu si prváč, buď pětku v nějaké buď bezvýznamné doposud opomíjené čtyřsetmetrové stěně, nebo něco těžšího třeba v jižní marmeládě? existuje registr cest? hlásí se prvovýstupy? registrují se? nebo když vlezu do heckmaira s haulbagem narvaným akumulátory a nejty a natluču voka po třech metrech, co se stane?

Ahoj Lukáši, jen "krátké" info. Ve výše uvedených cestách jsou odlezy rozhodně delší, v některém těžším místě ale možná to jištění po 3 metrech najdeš, tak jako se to dělá i jinde, kromě toho se neobejdeš bez trochy vlastního jištění a pravděpodobně budeš děkovat za dobré štandy i třeba pro případné slanění v případě třeba deště. Ty cesty jsou na věžích a masivech, kde najdeš jak cesty klasické po skobách, tak nové cesty po skobách, ale i staré cesty dojištěné, nebo cesty nové kde máš jištění po 2 metrech. Kromě toho tam určitě najdeš ve stěnách další skoby ke kterým nezískáš žádné informace dokud nevlezeš do stěny a ani potom nebudeš vědět odkud kam vedly, tam je riziko že by jsi třeba vlastně dojistil něčí neznámou starou cestu, což by ti taky zkazilo radost z výstupu. Někteří prvovýstupci také i v dnešní době vyznávají styl, kdy v cestě nenechají nic, třeba ani jednu skobu. Na stěnách okolo najdeš dokonce i vynýtované sportovní sektory. S tím vším je třeba počítat, zodpovědět si ty otázky, lézt, shánět informace a komunikovat s dalšími lezci, po přelezu se podělit o topo. Dnes máš možnost opakovat cesty i prostoupit stěnou možná nevylezenou jakýmkoliv způsobem. Je to tvůj zážitek se spolulezcem, můžeš to zkusit, možná se to povede, možná nepovede a můžeš být třeba i za troubu. Všechno je možné.

nerozumíme si. vůbec nepolemizuji s Vaším stylem, líbí se mi. ptám se ze zvědavosti nemaje žádné postranní úmysly a tendence útočit - proč bych to ostatně dělal. ale domnívám se, že naše (a saské) pojetí prvovýstupování s komisemi, uznáváním a rušením cest je extrém a rarita, který nikde jinde neexistuje.

zajímá mě, jestli existuje nějaký ucelený registr výstupů (pravděpodobně ne, už bych snad o něm slyšel, pinožím se po skalách a horách dlouho a číst umím), nebo jestli takovému prvovýstupu předchází nějaká mravenčí práce s pročítáním knih výstupů na chatách, přelézáním stávajících cest okolo a s kontaktováním místní lezecké komunity a dopisováním si s žijícími autory okolních cest, nebo jestli se holt skočí na punkera do auta a vlítne se halabala do stěny (což by mi přišlo OK jen u absolutního POVLu). notabene jestli probíhá nějaké hrabání se v nějakém tamějším katastru nemovitostí, hledání komu pozemky se skálou patří, nějaká komunikace s majitelem pozemku - čili jak moc se liší přístup tam a tady.

Ahoj Lukasi.

tak centrální evidenci jako my nemá nikdo v Evropě. Je-li to dobře, nebo špatně bych asi nesoudil.

Kontakty a dobré vztahy s místní komunitou jsou myslím důležité. Popudíš-li je, může někdo povstat a tvoje nýty odstranit a je po cestě. Cesta v horách existuje, je.-li o ní referováno. To znamená - je zařazena do průvodce. Zase - pokud s tvou činností autor nesouhlasí, může tvou cestu zaignorovat.
Obecně lze za takové místo kam cestu zaevidovat považovat některý z dobrovolně plněných webových systémů, třeba The Crag thecrag.com, Tam je podobně jako na wikipedii možná diskuze ohledně cest a pochopitelně i kritika.
Řekl bych, že v horách povolení mít nemusíš od nikoho ale nikdo není povinen tvé snažení uznat za vhodné.

ale jasně, to všichni víme.
problémem těch dobrovolnicky plněných databází je to, že se tam ládují nové cesty dělané pro lidi a populárky a o klasických cestách z 30. - 80. let je tam venkoncem houby, ono obecně alpský prostor má něco společného s pískovcem, a to že se tam leze furt doblba pár procent cest. rakousko je relativně v pohodě, tam jsou AV fýrerové, kteří mapují všechny takové ty horské cesty do dejmetomu 70. let, a riziko, že slavně prostoupíme linii z 30. let je menší než v zemích s tradičním bordelem.

ale...

sestupovali jsme onehdá před pár lety s velké alpské cesty 30. let, měli jsme ukrutnou radost, vylezli jsme to, bylo to 600 výškových metrů lezení a a 1500 výškových metrů nástup, sestup dva kilometry, a při sestupu jsme 800m nad dnem údolí podcházeli pod takovou krásnou odpledne vysluněnou 300m stěnou, asi naprosto z hlediska AV fýrerů bezvýznamnou, a tak jsme začali hrdinně fantazýrovat, že bychom tam nechali stopu, a vono nic, nenašli jsme ani tečku a vyšumělo to. pro naši mentalitu z české kotliny je možná nepochopitelné, ale není to ani velká stěna do které by se pustil dibona, aschenbrenner, bulh nebo někdo takový, a od parkoviště s bouldermatkou na zádech je to moc daleko, ale třeba tam fakt nikdy nikdo nelezl.

Já jsem měl na myslí spíš oznamování světu o vlastních kouscích, než rešerše kousků uplynulých od jiných lidí.

Se mi tak nějak jeví, že oni vůbec méně (v Alpách) prožívají autorství výstupu. Můj dojem, nejsem rozhodně expert :-)
U nás je každý kwak plný cest, kde je autor, spolulezec, datum... Autorství cest má komunitní prestiž, i když se jedná někdy o kvantitu a ne kvalitu.
Má to výhodu, že ty popisy jsou většinou spolehlivé.
Když tak cárám po Alpsku, tak i docela velký šutry budí dojem, že tam někdo dorazil s vrtačkou, navrtal nejty, něco přeběhl a pak si sedl pod skály, "Tak jedem: zleva to bude 5b, pak 4, 6c, 5a..."
Napsal to do Cragu a jel domů.
Je to tam? Nebo se pletu?

Oprava: "Je to tak?" nikoliv "Je to tam?" :-) Brejle potřebuji! :-)
P.S. Já vlastně měl pohádku a AA , Anonymních Alpinistech :-)