Vzhledem k různým komentářům odsuzujícím Karla Bělinu, jejichž autoři by ho nejraději zavřeli a podobně dodávám, že stojí za to si přečíst rozbor selhání v původním německém článku. Pro ty, kdo neumí německy je tu strojový překlad nejpodstatnějších odstavců:

Poškození kruhu v tomto případě však s největší pravděpodobností ukazuje korozní trhliny způsobené pnutím v místě, kde dřík vyčnívá ze skály. Oko bylo k dříku přivařeno (namísto toho, aby bylo kované z jednoho kusu, jak je tomu u saských „standardizovaných“ kruhů). V důsledku chybného následného zpracování se napětí v materiálu vlivem tepla nemůže uvolnit. Instalací kladivem dochází k další deformaci. Tato napětí spolu s vlhkostí způsobují zrychlenou interkrystalickou nebo transkrystalickou korozi.

To znamená: Zvenčí neviditelná (!) trhlina se postupně prožere celým průřezem, až téměř nic nezůstane. A tento malý zbytkový průřez (viditelný také na obrázku, malé podlouhlé holé místo) pak selže při nejmenším zatížení. Tento typ poškození je ve světě lezení znám spíše u nerezové oceli vystavené vlivu slané mořské vody (nýty na Sicílii, Sardinii, v Thajsku,…). Je obzvláště zrádný, protože zvenčí není vidět. Kruh byl ve skále pouze asi 12 let.