Pěkné. Kdyby tak jeskyňářům někdo psal takové návody...

Pro doplnění jsem sestavil pár bodů:

1. Linky do Internetu. Bohužel v cizích řečích (v češtině zatím o něčem podobném netuším):
- http://users.comlab.ox.ac.uk/gavin.lowe/Caving/rescue_intro.html
Expediční příručka záchrany Oxford University Caving Club (anglicky). Jsou tam soubory v PDF a PostScriptu. PostScriptový obsahuje obrázky, PDF podle všeho ne!
- http://www.oehr.at/ proklikat do Download - Lernhilfen
Příručky pro záchranáře Österreichische Höhlenrettung (německy). Jsou tam soubory jak v zazipovaném HTML, tak i PDF.

2. Co můžou (musí !!) udělat pro postiženého kolegové:
- Vyprostit z visu! Svého času bylo přezkoušení z téhle manipulace před komisí podmínkou pro používání JT v České speleologické společnosti. Tak trochu buzerační opatření, které (doufám) nikomu nechybí, ale o to větší je odpovědnost každého jednotlivce. Nesmí si nalhávat, že ovládá JT, dokud neovládá vyproštění kolegy! Navíc, a na to se často zapomíná, největší pravděpodobnost nehody je při vyčerpání a v tom případě budou patrně vyčerpaní i kolegové. Takže metoda vyproštění z visu by neměla být použitelná jenom pro člověka v plné síle.
- Transport postiženého, který není schopen pohybu, je bez patřičných nosítek pouhá spekulace! (Snad jenom v případech expedice do zemí bez speleologické záchranky, ale i tady by bylo lepší vézt nosítka ssebou.) Zbývá poskytnout kvalifikovaně první pomoc a zabezpečit tepelný komfort. Dobrý systém se popisuje v té shora uvedené rakouské příručce: Postižený se položí na tepelnou izolaci (lana, vaky s materiálem atd.) Z izofólie a šňůry (lana) se udělá přístřešek s osou hřebene podélně a se stoupající výškou od nohou k hlavě. Do nohou přístřešku se vloží přilba se zapáleným hořákem, která dodává teplo. Stoupající hřeben rozvádí teplo po celém přístřešku a větší výška u hlavy umožňuje komunikaci s postiženým a jeho ošetřování.
- Výstup postiženého s dopomocí, pokud je toho schopen. (Pozor na komplikace původně lehkých zranění. Někdo může být hrdina, co do překonávání bolesti, ale fyziologické poúrazové reakce nepřemůže.) Ve vertikálách se doporučuje pomoc tahem zhruba 25 kg za lano upevněné na zádech na opasek sedáku. Zkoušeli jsme tuto metodu, ovšem v poměrně úzké propasti, a figurant si stěžoval, že je neustále přitlačován obličejem na skálu. Ve volném visu by to patrně byla platná pomoc, zvláště při poranění jedné ruky. Důležité je předem promyslet, co bude postižený provádět na mezikotvení, aby nezůstal viset v obtížné pozici. Situace je o to horší, že jeho rozumové schopnosti můžou být ovlivněné bolestí nebo vyčerpáním. Existuje také konfigurace osobní výstroje, kdy lezec sám sebe nadzdvihuje přes kladku na ručním Jumaru. Rychlost výstupu se tak sníží na polovinu, ale úměrně tomu klesne námaha a navíc opět lze stoupat i s jednou rukou vyřazenou. Normálně se takový styl doporučuje pro lezce s velmi těžkým břemenem, případně pro netrénované lidi (postarší vědce, například, bez urážky), ale při zranění může být užitečný. Za předpokladu, že se nacvičí předem.

3. Jak by asi vypadala modelová akce speleologické záchranky:
- Úplně první valí dolů skupina první pomoci, cca. 2-3 lidi
- Další skupina nese nosítka, materiál pro tepelný komfort, případně širší zdravotnickou výbavu. Tyto 2 skupiny potom při výstupu budou nosítka transportovat a monitorovat stav postiženého.
- Na obtížných úsecích se rozmisťují technické skupiny, které připravují kladkostroje či lanové traverzy. Pokud situace vyžaduje osazovat nová kotvení, postupuje zpravidla technik s vrtačkou odspodu a podle požadavku technických skupin osazuje nýty.
- V případě velmi náročných akcí potom přichází v úvahu střídání transportních skupin, zásobovací skupiny, instalace polního telefonu, občerstvovací stanice atd.
- Nicméně situace může být často natolik nepřehledná, informace kusé, zásadní vliv počasí, že všechno může dopadnout docela jinak...