Pozastavit se lze jen nad dvěma věcmi: ........... Druhou věcí, je žádost o sdělení opatření, kterými bude ČHS proti používání magnézia na pískovcích bojovat. Zde evidentně chybí slova "u svých členů" a zdá se, že si Správa neuvědomuje, že zdaleka ne všichni lezci na Labských pískovcích jsou členy ČHS, a těm, kteří nejsou členy ČHS, nemůže Horolezecký svaz nic nařizovat.

Možná na severu Čech je to pravda, ale obecně už nikoliv. Když se před dvěma roky hekticky vyřizovala výjimka v Ádru, z pragmatických a časových důvodů přistoupilo ČHS na "vymezení míst k provozování horolezectví orgánem ochrany přírody" a tedy nikoliv na dříve většinou používaný (a právně mnohem čistší) institut "výjimky ze základních ochranných podmínek NPR". V případě vydání výjimky, byla tato vztažena na konkrétní okruh osob (členové ČHS a dalších organizací, sdružených v UIAA), v případě "vymezení", je tento okruh osob všeobjímající a ČHS bere na svá bedra odpovědnost za úplně všechny, tedy i nečleny. Přečti si příslušné dokumenty, jsou vystavené na stránce svazu. Je to podle mne pro svaz nebezpečný precedens a od začátku nevýhodná pozice při řešení možných problémů (odpadá totiž ona obligátní výmluva, nebo zdůvodnění - to nejsou členové našeho svazu, za ně neneseme odpovědnost).
No a jinak si myslím, že obecně platí (pro lezecké oblasti i hory), že pokud někam jedu do cizí země, nebo oblasti, seznámím se s tamními zvyklostmi a respektuji je. Kromě toho, že to je taková nějaká zásada slušného chování (a tím tvrdím, že se u nás hodně německejch lezců nechová slušně), je to i v některých dokumentech (byť třeba nejsou ještě v rámci UIAA plně formalizovány a schváleny - viz např. zpráva Aleny Čepelkové o posledním zasedání generality v Kanadě). Naráž