Apropo vzpomínám si - dávno tomu dávno, lezl jsem v Dolomitech na Cimu Comiciho, dole hodně vyskobované, mírně převislé, lamavé, psychicky ne až tak náročné, asi tak 7- UIIA.

Za to nahoře jsme s mým Švýcarem práskli přímou variantu spárokomínem někdy z 50. let.

UIIAAAAA asi tak za 4-5, velké stupy/lokry, rezavé skoby po 25 metrech a dále, štandy na Zalabácích a smykcích, mezijištění bez bez valné pevné hodnoty.

Dobrodružstvím značně uondán, řídkým vzduchem podušen, hladem zkroušen, strachem nalomen - začal jsem být značně nevrlý.

Spára široká, aby se dala použít, komín úzký, aby se dalo do něho zalézt. Co zbývá? Ruce vysoko, kroky sedmimílové, malé chyty ani stupy neberu, jsem slon v porcelánu. X metrů pode mnou Zalabák, skobu mnoho krát, jak as vypadá, doufám, Švýcar stále na štandu, štand stále ke skále přivázán. A známý lotr, kolikátý to již lokr?

Výlez na vrchol po kolmém suťovisku, padový faktor 2 krát, štand Zalabák málokrát.