Sleduji tuto diskusi poněkud s odstupem vzdálenostním, i časovým.
Nechci se vyjadřovat přímo k výše popisovanému aktu, či k reakcím na ně, ale přinest postřehy zvenčí.

1. Čechy a Německo a DDR
Nejsem sociolog abych hodnotil jak blizcí či vzdálení si jsme. Ze stavu věci v Německu je však jasné, že se Němci byli schopni dohodnout na pravidlech a ta pravidla dodržují. (nebo se jim podřizují pod hrozbou pokut) To se však nedá právě říct o Čechách, kde vládne stav spíše normalizační. To mě přivádí k otazce proč tomu tak je a tim k postřehu druhému

2. zájmová sdružení
Nemohu moc mluvit o DDR, ale vyčetl jsem řadu informaci z DAV publikaci a bulletinu, které se týkaly pravidel a uzávěr oblasti v 80 letech a sleduji aktivity současné.
V 80 letech nastoupili ‚k moci‘ v západní evropě zelení a začali s tím nejjednoduším – zákazy lezení a uzávěry celých oblasti, např. NRW, Donautall.
Zajímavé je, že DAV byl v té době pasivní, případně šel zeleným na ruku a staral se o své alpinisty. Tato situace způsobila téměř kompletní uzavření skal v Donautallu. Situace byla pro lezce neudržitelná, lezt nebylo kde a DAV nic nedělal. Jelikož je německá společnost značně občansky orientovaná, vytvořili lezci zájmová sdružení (např. IG Klettern ve Frankenjuře), jakousi paralelní strukturu k DAV, a začali jednat. Shromaždili studie o vlivu lezení na vegetaci skal kde nic neroste (zdá se absurdní, ale je to nuté pro argumentaci), vytvořili koncept lezení bez ubližování přírodě a v neposlední řadě se i soudili. Až pod tlakem IG si uvědomil DAV, že zaspal a přidal se k IG a začali společně vyjednávat s organy statní správy. Díky těmto aktivitám se například mužeme radovat z lezeni ve Frankenjuře a v Dunautall, který se v 90 letech částečně znovu otevřel lezcům.
Boh