V pěkné společnosti jsem se to ocitl, stačí jen občas někde něco utrousit...:)
Ale k tématu: před 5ti léty jsem lezl cestu nedaleko od Silbergeiera (osmidélková Sabra,8). Až do poslední délky OS, pak zbytečný odsed nad štandem, pak dobrý, jenže nejtěžší z celé cesty jsou poslední dva kroky - nad nimi je choďák a kousek na vrchol. Spustit se, stáhnout si lano a dát druhý pokus by asi nebyl problém, věděl jsem o co jde a patrně by se PP povedl a cestu bych si pak mohl s čistým svědomím uvést jako přelezenou v "kuse". Ale seběhnout dolů k nástupu, znovu přelézt celou cestu a pak spadnout v posledním kroku, to by bylo opravdu k nas.ání. Mezi přelezením cesty "v kuse - v jednom zátahu" nebo "v kuse - po částech" rozdíl vidím. Ten se podstatně zvětšuje s délkou cesty. Ono i u 30m cesty s jedním klíčovým boulderem je rozdíl, jestli je ten boulder dole nebo nahoře.
Trocha matematiky: když je (obtížnostně vyrovnaná) cesta pětidélková a pravděpodobnost, že v nespadnu v každé z jednotlivých délek je 80 procent (4/5), potom pravděpodobnost, že nespadnu v žádné z těch 5ti délek je 4^5/5^5 = 1024/3125 = 0.327.., tj. asi 33 procent. A u desetidélkové cesty je to 4^10/5^10= 0.107... tj. asi 11 procent., u dvacetidélkové jen asi 1.2 procenta... Takže spadnout v headwallu na Salátovi... a zase znovu odspodu... a znovu...tak to radši nee. Samozřejmě, v reálu může být situace jiná, ale princip zůstává stejný (to platí i pro free solo!, v tom případě musíte být "stoprocentní").
To, že Adam cestu (Silbergeier) přelezl prakticky okamžitě (v jednom dnu) svědčí o jeho schopnostech, ale sám uvádí, že se mu napodruhé už do cesty nechce. Chápu jej, ale tahle jeho slova jen dokazují, že vylezení delší extrémně těžké cesty na jeden zátah není ani pro lezce jeho třídy samozřejmost (zatím :)). Navíc kromě