Na Tvém pohledu je jistě mnoho... Já nad ním hodně uvažoval. Má trochu háček z hlediska možnosti napsání "jednoduchého příběhu" - historie českého horolezení.
Jde totiž (alespoň podle mého zcela soukromého názoru) o příběhů několik. Už jen v tom, že jsme si zvykli nedělit historii horolezectví českého a slovenského. Přitom už tady jde nepochybně o dva zcela odlišné příběhy - i když šly jeden čas blízko vedle sebe. Kořeny jsou zcela odlišné. České horolezectví (resp. alpinismus) bylo mnohem víc svázané s Rakouskem, Německem. Ten příběh prostě není jednoduchej a proto asi nelze moc jednoduše popsat. Takže každý z autorů, který k němu přistupuje, a hlavně se o tom příběhu snaží poctivě popřemýšlet v souvislostech, nakonec tu historku nutně pojme velmi odlišně.

Obávám se, že uvažuju-li o příběhu českého lezení já, tlučou se mi ty pohledy dost markantně. Rád bych přijal (a vlastně přijímám) v podstatě jednoduchý výklad (máme 110 let), ale jako dítko z rakouské rodiny (česky se tomu říká Němec jak poleno) mám tak nějak od dětství zafixováno, že to muselo být trochu jinak. Pikl s hikorovým topůrkem, který mi visí doma na zdi, pochází od praprastrýčka, kterému jej jako malému pořídil jeho táta, aktivní člen alpského spolku - bylo to fous dřív, než těch 110 let, a přitom se jednalo o obyvatele Prahy. A aby to nebylo zas tak jednoduché, rodinné kořeny (rakouské) zasahují i do oblasti historie slovenského horolezectví, neb další z předků (Němec jako poleno) byl členem spolku maďarského a působil mj. v Tatrách. Hm. a pak do toho namíchejme ještě koktejl národnostních pnutí, dvou světových válek, železné opony - a jsme zase s jednoduchým výkladem v háji. Můžeme tak maximálně říct, že první "národnostní" - tedy český spolek má 110 let. A současné české horolezectví n