Odpustím si mentorování o nezvládnutých emocích a přidám velmi volný překlad začátku článku z posledního čísla Kletternu:

Ve skalách v přírodě se v základě vyskytují tři skupiny lezeckých zákazů: především to jsou ona omezení, jež jsou přijímána všemi ve shodě, např. z akceptovatelných důvodů ochrany přírody. Existují ale i lezecké zákazy, s málo přijatelnými důvody, takové typu „jednostranně zveličené, přehnané“. Za ně mohou být odpovědni například nekompromisní ochránci přírody, nebo zástupci úřadů – vždy ochotní jít do konfliktů.
Ale přesto ještě existuje třetí možnost – lezecké zákazy, o něž se zasazují intenzivně sami lezci – těžko k uvěření, ale pravda.
Pro všechny, kteří by chtěli sami zařídit svůj vlastní zákaz lezení, zde několik v praxi vyzkoušených tipů:
Boj o vlastní zákaz lezení začíná již při příjezdu. Nejlépe se telefonicky dohodnout s pár kumpány a přijet ke skalám ve velké skupině. Od 20 výše, má podle zkušeností to nejlepší působení. Hlasité pokřikování se pochopitelně předpokládá. Pouhé pokyny při lezení zdaleka nestačí. S autem pokud možno parkovat poblíž skal. Radio na plný céres, dveře otevřené a vyplatí se nějaký zesik, který je pochopitelnou povinností, když se ani při nejlepší vůli nedá auto odstavit přímo u skály. Když už to nejde až ke skále, tedy aspoň zablokovat polní cestu, nebo zaplnit parkoviště u místní hospůdky. Zde pomůže vzkaz za stěračem:Prosím, nečekejte na nás s jídlem, vzali jsme si vlastní.
Pokud prochází pod skalou nějaký kolemjdoucí, nejlépe neztrácet čas nějakým nevázaným neškodným hovorem, ale rovnou ho preventivně seřvat. Zde příklad rozhovoru: Kolemjdoucí: “Ahoj, vy tam nahoře, co tam vlastně děláte?“
Lezec: „Po tom ti je úplný hov…“
Ostatně může se jednat o ochranáře, nebo ještě lépe o nájemce honitby, anebo (Jackpot) o majitele pozemků. ……………….

Článek napsal J.Ruckriegel(od roku 1999 odpovědný v DAVu za lezení a ochranu přírody), k nalezení je na stránce 88 posledního čísla Kletternu a je mimořádně vtipně a svěže napsaný. Výše uvedený výsek je jen malou částí.
Jestli je to i o R.Lienertovi, nebo dalších členech lezecké komunity v Čechách, to ať každý posoudí sám. Každému doporučuji přečíst a jako obvykle dodávám, je to psáno velmi hezkou a čtivou němčinou, prakticky je to skoro česky.

zdraví
Hlína