Vladimíre, taky si myslím, že tenhle"případ" je bouřka ve sklenici vody, ale s ohledem na to, že vztahy v ČHS nejsou právě idylické, budou se podobná témata opakovaně objevovat a umělé problémy rozdmychávat. Podle mě je třeba jasně oddělit fakt, že drytoolování po skalách, kde se normálně leze sportovně, je prasečina a zakazuje se, na druhou stranu že existuje řada přírodních i umělých terénů, kde se nejen že neleze, ale nemají ani žádný sportovně lezecký potenciál a tedy pokud to nevadí majiteli pozemku nebo ochraně přírody, mohly by být pro drytool k dispozici. Potíž je v tom, jak tyhle terény definovat - podle mého vymezením ze strany konkrétní OVK to moc nejde, protože to předpokládá výslovné stanovení "povolenýxh"míst - ovšem to lze pouze tehdy, když OVK ona místa zná. V praxi si dokážu obtížně představit situaci, kdy někdo "objeví" např. starý lom nebo úvoz železniční trati, pečlivě to zdokumentuje, podá uctivou žádost OVK o souhlas, pak bude rok čekat, než se OVK sejde a rozhodne a teprve následně se může pokoušet o lezení (a když tam mezitím přijde nečlen ČHS, tak to vůbec řešit nebude)... Znovu se vracím k myšlence, že by některé terény mohly být definovány "zbytkově", tedy ne každý kolmý šutr je lezeckým objektem. Tím by se mohl stát až po vylezení nějaké rozumné cesty podle platných pravidel, podání protokolu, schválení OVK a tím vlastně zařazení skály do jakéhosi "registru lezeckých objektů" - veřejný prostor pro takový registr je určitě např. na modulu Skalní oblasti. Paralelně by mohly být evidovány i již otevřené dry terény, např. jako "objekty pro technické lezení". Pochopitelně je potřeba i jistá autocenzura motyčkářů - děsí mě představa okopaných pískovcových balvanů, za slepou cestu bych považoval třeba i předvrtávání "cest".