Nad vším výše uvedeným jsem se zamyslela, stejně tak jako určitě velká většina lidí, co proti přehradě protestují, a nejedná se zdaleka jen o nostalgické kajakáře a zlatou mládež.
Procento lidí žijících pod hranicí chudoby v Chile je zhruba stejné jako například v Německu. Problém je spíše naprosto nevyrovnané rozdělení bohatství mezi populací - bohatí jsou nesmírně bohatí a chudí zase hodně chudí. A vzhledem k tomu, že se pohybujeme v Jižní Americe, cesty peněz přes bohaté k chudým nevedou, nebo jsou hodně dlouhé. Rovnice, že když bude více energie, bude více dolů, bude se vyvážet více mědi a chudí zbohatnou je tudíž přinejmenším sporná. Pravděpodobnější je scénář, že bohatí budou bohatší, pár chudých příjde o půdu a zdroj obživy v turistickém ruchu.
Alternativním zdroje energie obhajovat nebudu. Jasné je ale, že dráty a přehrada jsou NEVRATNÝM zásahem do přírody. Bylo-li by skutečně nutné přehradu postavit, musí se tak dít až po důkladném prozkoumání všech ostaních možností a zdokumentování budoucího vlivu přehrady na životní prostředí. Postup Hidroaysénu a Chilské vlády tomuto bohužel nefandí.
Bezohledné zasahování do divočiny v měřítku Hidroaysénu je prostě dle mého názoru cenou příliš vysokou za tolik a tolik tisícu kilowattů. Je možné, že někdo má jiný názor, ale je potřeba, aby o tom alespoň bylo slyšet.