Než abych v našem dosavadním lezení nechal děti zakládat důležité jištění, které nemohu zkontrolovat a prověřit, raději je tam nepustím. A logika je to prostá a odvíjí se od jejich myšlení - když mají nalézt do cesty, musí lézt na jistotu a vědí, že to musí dát až k prvnímu jištění. Jakmile si po cestě cokoliv založí, vzbuzuje to pocit většího bezpečí a větší pohody. Krok, u kterého si nejsou jistí, bez jištění nezkusí, s jištěním pravděpodobně ano. Stejně tak tu existuje určitá možnost odsednutí, takže je pro ně snadnější přelézt bod, za kterým se již nebudou schopni vrátit, když zjistí, že je to nad jejich síly. Pokud jim tam jištění mohu nějak dát já, tak samozřejmě dojistím, měli takto vklíněnce třeba na začátku Direkte Westwand na Fürther Wandu, kde byl nástup velmi nepříjemný a založit šlo.

O friendy si Jáchym napsal Ježíškovi, takže příští rok to bude zase zajímavější :-)