Tak to se Ti povedlo. Smál sem celý článek.
Takže jen dovětek. V pátek večer pan ředitel sliboval, že pokud bude pršet, pojede se jen vodácká část. Ráno sem spokojeně kostatoval "věci strčíme do auta, řekneme dobrý den, vyfasujeme loď a počkáme, jestli předstane chc_t, až to přestane nebo aspoň poleví pojedem". Krumlováci resp. ředitel závodu má zřejmě jiný pojem o slově "déšť" a "pršet" :-) Doufal jsme v hromadný protest, ale účast osmičkových lezců narušila soudržnost nás softmoverů, takže jsme byli také přinuceni se účastnit v morkých cestách či sedmičkových převisech. :-D
Vždy jsem považoval za totální šílence lidi, co lezou na mokré skále a nadávají, že je mokrá. Lidi co lezou na slunci a nadávají, že je vedro. Tu sobotu jsem se zařadil k oběma skupinám. Ve tři totiž pařilo asi hodinu slunce a my zrovna byli na Havraní.
Sundej si helmu a dej si ji do lodě. Tak to sem mu říkal asi 3x potom sem radši šel na háček, abych se nesmál a mohl pádlovat. Tak snad příště ukecám tady Petra, vytvoříme tým 100+ a budeme druhý, protože překonat ty ctižádostivý důchodce drtící nejtěžší cesty v oblasti prostě nejde. Emil s Jiřím mají plný obdiv.
Gratuluju holky ke strategii, já sem se vždycky nechal ukecat k přesunu či lezení v né úplně vhodný čas, ale zase jsme jeli symetricky s Emilem a Jiřím, takže jsme byli přítomni postupné gradaci jejich hašteření v průběhu celého dne. Úplně mi to připomnělo Louis de Funès a Annie Girardot v komedii "Jeden hot a druhý čehý".
Co závěrem: lano a presa sem sušil od sobotní noci do pátečního večera, abych to v pátek zabalil a dnes vyrazil lézt. Skálu jsme vybrali ve stínu, klidu, bez lidí a kánoí, ale ve stavu šlem, mech, kapradí, špína a vlhko, takže jsme se přesunuli desítky kilometrů k jiné, aby tam v zápětí přišel přívalový déšť.
Já snad z toho skotského počasí nevyjdu.