Cesta je super v horní půlce. Dolní část není úplně pevná a pokud je někdo před vámi vyplatí se helma. Jištění je dobré, ale dle místních standardů a pokud si jeden nedá pozor kudy lezt v lehkých délkách může přijít překvapení. Každopádně jde o celodenní zážitek, připočteme-li pár nástupových a sestupových hodin.

Je fakt, že ve srovnání s hořejškem není spodek úplně pevný, ale nijak tragické to není. Snad jen kousek žlábku od 1. štandu si vzpomínám na pár viklavých šutrů.

Parádní cesta. Když jsem byl v létě v Jizerkách a balancoval jsem stoje na krystalu, vzpomněl jsem si, jak jsem se cítil tady. Úplně stejně - v nejtěžším místě jsem postával na dvou bodlinách vystupujících ze zkrasovělé vápencové stěny. Ale ta koryta na závěr jsou odměnou za všechny útrapy.

Mně to klíčové místo zase připomínalo saské písky. Ty malý škrabičky, supr.