Tady si dovolím nesouhlasit s "častým tvrzením OP" o porušování krajinného rázu (ono zase tak časté není, ale objevuje se). Připadá mi to jako jít s kanónem na zajíce, krajinný ráz je nástroj velkého kalibru, ovšem na něco jiného...
U maglajzu v Jizerkách nemá cenu diskutovat o jeho impaktu na přírodu, není ale ani dobré vytýkat před závorku jeho zákaz jako regulační prostředek návštěvnosti. Ten zákaz tak sice funguje, ale především v komplexu s ostatními podmínkami, jimiž v Jizerkách OP prudí (zákaz rybaření, dodávání fixních jištění, lokální uzávěry kvůli fóglům zákaz doprovodných "delegací" u lezeckých družstev ...). Omezení se pochopitelně týkají rezervace a jejího ochranného pásma, ne celých Jizerek. Je ovšem taky třeba říct, že OP ve svých podmínkách prakticky jenom petrifikuje stav, který se tu za více než 100 let lezení přirozeně vyvinul (včetně náhrady tradičního smyčkování vklíněnci a friendy). Dlužno podotknout, že existuje velmi podstatná skupina jizerských lezců (a nejen těch s úmrtním listem v kapse), kterým tenhle status quo naprosto vyhovuje a jsou schopni tradičním stylem nejen lézt těžké věci, ale dělat i docela svižné prvovýstupy. Papouš ať si spánembohem vrtá ve Středohoří ze slanění svoje nejtový žebříky, proč ne. Zároveň by mohl připustit, že jeden z půvabů lezení je právě v jeho různosti.