Verča hned vyráží do Staré údolní za 7 a hodně si ji pochvaluje.
Zatímco dolézá a chystá se na sousední osmičku Tage wie diese, my běháme kolem v lese a hledáme tu další skálu, co je nakreslená v průvodci, než nám dojde, že to je náhorní stěna té samé věže z úzké rokle mezi věží a sousední nelezeckou skálou. Hledání našich průvodcem slíbených pětek komplikuje fakt, že v průvodci vůbec není nakreslená východní stěna, ale přitom tam vidíme spoustu borháků. Zkouším nastoupit do nějaké cesty, která by snad mohla být ta kýžená pětka, ale nástup se do klasifikace asi nepočítá a je poněkud ostřejší, takže se mi tam nakonec nechce a zkouším ještě vedle.
Teprve nápis Paradiesvogel v temné rokli u náhorní stěny mi dává jistotu kde jsme a kde máme lézt a tak se pouštím do na pětku trochu náročného traverzu kolem hrany do temné a ponuré východní stěny.
Dirkový traverz na hranu je za mnou a i když je stěna trochu šmucik, je to to slíbené pěkné pětkování, za kterým jsme sem šli.
Dolézám do vrcholové výhně. Vrchol je o trochu vyšší, než okolní stromy a tak stín nechávám poslední metry pod sebou a otevírá se mi výhled na údolí Jeleního potoka.
Protože to je věž, je tu taky vrcholová kniha. S automatickým podavačem tužky. Otevřete krabici a tužka na drátku vyskočí :-)
Věže jsou v Juře spíše vzácností a proto si jich tam cení. Na každé, kde jsem byl, je větší nebo menší plechová fángle.
Na rozdíl od našich písků se tu slaňák nachází uprostřed vrcholové plochy. Asi sem neleze tolik lidí, aby lanem probrousili kraj skály a taky vápno je na to odolnější.
S osmdesátkou slaníme najednou, ale když má někdo kratší lano, může nad převislou částí údolní stěny přesednout.
Verča s Pekym mezitím vylezli osmičku a teď zkoušejí s horníkem 8+ Kli-Kla-Klettermaus.
Dlouhatánský přesah ale nejde, Verča má obavy o šlachy. Mně se už znovu do východní stěny takdy nechce, tak to balíme. Naši výkonnější kamarádi s tím, že si tu pěkně zalezou, až polezou devítky na OS. Možná že jsem ještě zajdu na tu východní stěnu.
Protože v novém Schwertnerovi východní stěna není, tady máte doplněná schémata z vrcholové knížky. Náhorní stěna, východní stěna, údolní stěna.
Příjezd: Na silnici Fischbrunn - Hirschbach v polovině cesty zaparkovat na trávníku u asfaltové odpočívky vpravo u potoka, aby šlo projet.
Příchod: Kousek (50 m) po silnici směr Hirschbach. Kde se na protější straně les dotýká silnice, po lesní cestě jdoucí nahoru a doleva do kopce 150 m a vzhůru pod údolní stěnu. 5 minut.
Orientace: Údolka jih, náhorka sever. Výška: až 35 metrů. Počet lidí: Byli jsme tam v neděli sami.
Našli jste ve článku chybu, nebo překlep? Budeme vděční za upozornění. Napište nám. Děkujeme
K tomtu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!
Nový komentář nemá souvislost s jinými komentáři. Chcete-li odpovědět na existující komentář, najeďte si na něj a klikněte v jeho hlavičce na slovo Reagovat