Zdalipak touhy dojdou naplnění…

Boj to byl ukrutný, neboť paní zima právě končila svou vládu a k jaru bylo ještě daleko… Přesto, nebo právě proto jsem si povšimnul vedle krásných tvarů věží i nádherně dokonalých linií cest. Někdy o vylezení rozhoduje jen pár zrnek, jindy zas spárka, která je spíš máznutím v hladké stěně…

Mohl jsem jen závidět prvovýstupcům možnosti, které vedly k přelezení klasických linií v severních svazích Jizerských hor. Vrátil jsem se do Jizerek ještě mnohokrát a vždy si odvezl nevšední zážitky, jak z jedinečného lezení po skalách, tak i jistý pocit pokory k legendami opředené oblasti. Snad jsem i párkrát pomýšlel na nějaký ten prvovýstup, ale zdálo se mi, že vše dokonalé je zde už přelezeno a že místním těžko nějaký pěkný lezitelný směr uniknul… a podobnou oblast jsem nikde neobjevil.

Algena na Sluneční

Až jednou…
Psalo se jaro 2002 a s ním naše plánování, kam na počátku léta na kolo. Po značném množství porad a vypitých piv padla volba na Krušné hory. Placaté, málo skalnaté, prostě ideální na cyklomisi. Trasa Domažlice – Děčín se mi zdála zajímavá, zvláště když na několika místech se podle mapy nacházely roztroušené skalní útvary, no ale dneska už je přece všechno vylezeno, no ne! Vlastně nevím, jak k tomu došlo, že jsme se rozhodli toho dne ukončit etapu v obci Stříbrná u Kraslic, v pensionu Márty.

Algena v penzionu Márty

Venca, tamní pan vedoucí, se nám jevil také v dobrém světle, a když ještě souhlasil s přespáním na krytém pódiu za restaurací – nebylo co řešit. Veselý večer se nachýlil k ránu, a tak z brzkého vstávání nebylo nic, snad jen chutná snídaně a první vyprošťovák. Pohled na mapu nás utvrdil, že pokud pojedeme kolem pensionu přímo vzhůru a ne Rájeckým údolím, poněkud si cestu zkrátíme. A tak před polednem funíme okolo kopce Šišák a těšíme se na prudký sjezd, když tu se na levé straně cesty ve stráni objevily první skalky.

Tak tady ještě nikdo nebyl

Místo sjezdu jsem tedy zavěšený do brzd zíral, jak skály nabývají na mohutnosti. Protože jsem od kluků dostal jen omezený čas na krátký průzkum, abychom smazali časovou ztrátu, nestačil jsem vše prohlédnout. Ale i tak jsem byl přesvědčen, že se sem jistě vrátím.

Algena na Sluneční

S létem přišel písek, vápno a na pěkné skalní městečko jsem nějak pozapomněl. Vlastně náhodou jsem na Pekárně v Ostrově potkal kluka z Kraslic, který mě utvrdil v tom, že většina věží a útvarů nad Stříbrnou je nezlezena a že klasické linie stále čekají. Slovo dalo slovo a jednoho podzimního dne stojím před krásnou věží, která jako by z oka vypadla těm jizerským. Algena v Západním sokolíku, 6+

Tady jsme ale v Krušnohoří. Od té doby jsme s kamarády vyrazili ještě několikrát do tohoto kouzelného údolí, a vždy za sebou zanechali několik zajímavých cest, slaňáků a očištěných vrcholů. Ostatně o tom mluví průvodce, který je na internetu a knihy s přibývajícími zápisy lezců. Jen nás nesmí odradit, že je to od Příbrami poněkud z ruky.

Algena tvoří cestu Jen tak se kulit

Ale co by člověk neudělal, aby touhy prvovýstupce došly naplnění. A nemusí to být zrovna v Jizerských horách. Motivací by snad mohlo být, že se ve skalách objevila partička místních, a ti to mají přece jen trošku blíž. Už se těším, až se letos ztratí sníh ze strání krušnohorských a krystaly živce se zatřpytí ve stěnách a spárách lákajících k přelezení.

Klasika s vrtáním odspodu má své kouzlo



Algena v cestě Kýho výra



Algena v cestě Pro cizí slávu



Nezbytné, ale nezdravé vuřtové orgie

Tak ahoj a hore zdar ve skalním městě Stříbrná.

Algena

Jo, a průvodce je tady, cesty v databázi ČHS tady