Polínko

První lezecká činnost se tu odehrávala v roce 1975, kdy tu vzniklo zásluhou plzeňských lezců Zalabáka, Kopelenta, Moulise, Petříka a bratří Heinů dalších 17 cest lezených převážně s umělými pomůckami. V těchto dobách se v Polínku, zejména kvůli velké lámavosti způsobené narušením těžbou, mnoho nelezlo, ale někteří jeho potenciál dobře odhadli. Na jaře roku 2000 osazuje Karel Kříž cestu Ptáky v trní v centrální plotně. Cesta je dělána shora a před vlastním osázením borháků bylo nutno zbavit stěnu několika metráků volných šutrů, jak pravil autor. Tato cesta je dnes na Polínku nejtěžší a autorem navržená klasifikace 8- se po olámání méně stabilních chytů zvedla na 8+.



Zásadní rozvoj Polínka nastal v letech 2001 až 2002, kdy sem vtrhl se svou partou František Mezera, zvaný Algena. Celá oblast byla dojištěna vrtanými borháky, cesty opatřeny slaňovacími oky, staré skobovačky přelezeny RP a vytvořena řada nových cest, takže v dnešní době je k dispozici 65 směrů převážně mezi pětkou a sedmičkou UIAA. Zejména cesty od F. Mezery a spol mají spíše měkčí klasifikaci, takže ulovit vyšší číslo jde docela příjemně. Autory nejtěžších cest jsou kromě Karla Kříže Petr Obst a M. Bubeník, Díky dobrému jištění se návštěvnost Polínka zvýšila a lezci již téměř celou stěnu očistili od volného a nestabilního materiálu.



Jištění je provedeno v dostatečné míře borháky, ale kdo chce, může si ho doplnit nějakým tím vklíněncem. Nejvíce cest tu je obtížnosti 6+, 7- a 7, ale v porovnání s jinými oblastmi jsou povětšinou dosti jedlé. Nejtěžší cestou jsou „Ptáky v trní“ a lezcům, kteří jsou zde poprvé, bych doporučil začít v pravé části stěny a postupovat doleva. Pěkných, spíše technických než silových, cest je povícero. Doporučil bych například Zlaté údolí, Zdenčinu, Polínský pilíř,Gambrinus, Blueberry hill, Dušičkovou. Názvy cest jsou napsané bílou barvou na nástupech, takže pro orientaci stačí mít vytištěný seznam s názvy a klasifikacemi.

Pod stěnou je vodorovný plácek, kde se dá stanovat, dělat oheň, nebo nechat blbnout děti bez obav, že by mohly někam spadnout. Oficiální kemp tu není. Autem se dá přijet skoro až ke stěně. Přístup je ze silnice Polínka – Krsy po stromy roubené polní cestě k již ze silnice viditelnému kopci. Cesta vede na travnatý plácek pod stěnou. Dobrým orientačním bodem je borovice nahoře poněkud vlevo od středu stěny. U ní končí cesty Modrý z nebe, Zlatý údolí, Zlatokop a Hrůzostrašná. Od roku 2002 pořádá vždy v říjnu F. Mezera lezecký sraz pod názvem Polínský pes, kdy okolo poledne ustává lezení a nejprve závodí lidi i psi od silnice ke skalám, poté se vše večer náležitě zhodnotí v hostinci Stodola v obci Polínka a vítězové dostanou diplomy. Termín je zpravidla včas oznámen na lezeckých serverech, takže můžete návštěvu Polínka spojit i se společenskou událostí.

Informace:

Příjezd: Autem po silnici č. 20 z Plzně nebo Karlových Varů až k obci Trhomenské domky a zde odbočit do vsi Polínka. Odtud po silnici dále směr Krsy a kousek za Polínky je již vpravo vidět Polínský vrch. K němu doprava po polní cestě a zaparkujte nejlíp pod kopečkem. Po cestě se dojde cca 100 metrů pod stěnu. První, co již po cestě uvidíte, je plotna cesty „Ptáky v trní“. Příjezd hromadnou dopravou je poněkud obtížnější. Neblíže se dá dojet autobusem do obce Krsy.

Průvodce: Průvodce v PDF, Krátké video je zde.

Přehled počtu cest v jednotlivých obtížnostech:

klasifikace	počet cest
1-:	1
3:	1
3+:	1
4-:	2
4:	1
4+:	2
5-:	3
5:	4
5+:	1
6-:	3
6:	8
6+:	14
7-:	10
7:	8
7+:	2
8-:	4
8:	1
8+:	1

---

První vydání 2006-02-08