Aosta - není rula jako rula

Alpské počasí bývá často vrtkavé a zamotá předem připravenými plány. Jeden až dva dny vydrží člověk na místě, ale pak se začne ošívat a hledat, jak naložit s časem dlouho plánované a vzácné dovolené, začne vytáčet čísla meteorologických služeb a v krámcích horolezeckých potřeb studovat průvodce oblastí, které nezná a neměl v úmyslu navštívit. Tak takhle nějak to bylo loňské léto, počasí nad celými Alpami nestálé, jen na jižní straně a pouze v předhůří má být lépe. Hledání v průvodcích nakonec rozhodlo, že zkusíme štěstí na rule, a když to nepůjde, tak údolí Aosty nabízí mnoho historicky cenných a přitažlivých míst a mlsouni také nepřijdou zkrátka.

Farní kostel San Martino z XI. až XII. století, foto: Jirka Vodsloň

Farní kostel San Martino z XI. až XII. století

Ráno tedy zabalíme mokrý stan, dáme vale švýcarským Alpám a přes sedla se spolu s cyklisty absolvujícími závod Susten-Grimsel-Nufenen-Gotthard šineme do Aosty. Počasí se však moudří jen pomalu a tak začínáme turisticky a kulinářsky, obojí stojí za to. Aosta je nádherné městečko s historií sahající až k Římanům. Jižní slunce dá zapomenout sychravému severu a následující den již netrpělivě a plni zvědavosti vyrážíme ke skalám. Já jsem především zvědav na rulu. Mé zkušenosti s rulou z jiných oblastí jsou velmi rozporuplné, od velmi hnusné po ucházející. Do vybrané oblasti Pilastro Lomasti jdeme za slunného počasí asi hodinu a půl. Cesta je štětována a kámen klouže jen o něco méně než led, především tam kde je jěště po deštích mokrý, jinak vypadá kompaktně. V duchu si říkám, alespoň to se mnou neupadne. Konečně vidíme skálu - krásný monolitický pilíř vypínající se nad údolí. Mé smíšené pocity jsou posíleny otazkou po čem tady budu lézt?

Oblast Pilastro Lomasti, foto: JIrka Vodsloň

Oblast Pilastro Lomasti

Stojíme pod stěnou, je víkend a tak je již zde pěkně živo. Vybraná cesta La Rossa e la Vampirla je již obsazena - vztekám se. Nakonec čekáme až se nováček řádně omlátí a dodělá v zoufalých mickey-mousovských pohybech, konečně je spuštěn a já nastupuji do hladké stěnky, pak kouta, spáry a nakonec hrany. Po první délce se uklidňuji, lezení je zvláštní, ale jde to a je to docela zábava, i když se mi klasifikace zda o něco těžší. Ze štandu prohlížím stěnu nade mnou ve které bojuje poslední z trojice před námi. Stěna je postavenější a vypadá pěkně rajbasově. Jdu do toho a nestačím se divit, mezi vlnkami se skrývají dírky a bočáky, jen je třeba hledat a nepanikařit. S přibývajícími metry se nálada mění a během chvíle dýchám na záda další dvojce - musím počkat a proklínám loudaly neb slunce již začíná pálit.

La Rossa e la Vampirla čtvrtá délka 6b, foto: Jirka Vodsloň

La Rossa e la Vampirla čtvrtá délka 6b

Z dalšího štandu dvojka slaňuje a nám se naskýtá volná cesta na vrchol. Z následujících štandů již okukuji lačně okolní cesty a kuji plány na zítřek. Tato rula mi učarovala a v kempu hltám stránky průvodců.

Slanění, foto: Jirka Vodsloň

Otázkou druhého dne není kam jít, ale co si vybrat. Nakonec padne volba na cestu vlevo od předešlé - Choc-O-Drill s přímým nástupem Je o něco těžší s klíčovým místem ve výlezu z převislého koutu, včera jsme tam jednoho klučinu vytáhli. Cesta začíná pěknou rajbasovou plotnou s milimetrovými lištičkami. První pokus se mi nedaří, kvůli teplu jsem si vzal pohodlné, staré a patřičně vytažené lezačky. V půlce tedy sjedu, přezuji se a pak už si to vzlínám ke štandu.

Přímá varianta Choc-O-Drill - 6a+, foto: Jirka Vodsloň

Přímá varianta Choc-O-Drill - 6a+

Přímá varianta Choc-O-Drill - malé lišty, foto: Jirka Vodsloň

Přímá varianta Choc-O-Drill - malé lišty

Po rajbasu nás nechá cesta odpočinout ve dvou lehkých délkách, aby nás přes plotny zavedla do kouta a těsně pod dalším štandem nachystala klíčový výlez. K mému překvapení nemusím výlez lezt žábami v otevřené spáře, ale pěkně technicky. Trochu rozklepaný se dostanu na štand a vychutnávám krásný pocit vítěze. Poslední dvě délky jsou pak již odměnu, stěnové lezení v členité skále.

Stěna, foto: Jirka Vodsloň

Slaňujeme a kaštanovými háji scházíme na parkoviště. Meteo z mobilu hlásí zlepšení počasí v Alpách a tak si zbylé oblasti Aosty necháme na příští deštivé Alpy.

Popis oblastí

V údolí Aosty je mnoho oblastí, kde se dá dobře lézt. Materiálem je kvaliní rula velmi podobná žule. Oblasti jsou různého charakteru od skalkařských jednodélkových až po cesty mnohadélkové s alpským charakterem jištění. My jsme navštívili a omrkli oblasti v okolí Arnad a lezli na pilíři Lomasti neboť, ostatní oblasti se nám zdály příliš skalkařské.

Mapka-jpg, foto: Jirka Vodslo`n

Mapa Arnadu

Lezené cesty

La Rossa e la Vampirla 6a, 180 m (6a, 6a, 6a+, 6b, 6a, 6a) slanění cestou
Choc-O-Drill 6b+ s přímým nástupem, 200 m (6a+, 6a, 5b, 6a, 6a, 6b+, 5a) slanění přes La Rossa e la Vampirla

Podrobnější informace s nákresem cest lze nalézt na http://www.guidealpinearnad.com/home.htm

Prakticke informace

Příjezd

Příjezd je celkem jednoduchý po dálnici buď od Torina nebo od Aosty.

Nocleh

Kemping Mombarone v Settimo Vittore
případně bivak na parkovišti

Období

Nejlépe jaro, podzim a deštivé léto

Výbava

Lano: 2 x 50 m, lépe 60 m
Materiál: 17 expresek

Průvodce

Jürg von Känel; Schweiz plaisir Sud; Filidor; ISBN 3-90 60 87-11-5
http://www.guidealpinearnad.com/home.htm