Procházka stočtrnáctkou

Abychom pochopili, co vlastně můžeme a co nemůžeme, mohli bychom si udělat malou procházku tímto zákonem.



První, co musíme vědět je, že "Každý je povinen při užívání přírody a krajiny strpět omezení vyplývající z tohoto zákona." (§ 58 - Základní povinnosti). Pokud je někde něco zakázané, "Výjimky ze zákazů ve zvláště chráněných územích může v případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody, vydává vláda ČR ..." (§ 43). Tak. A teď ať někdo definuje (horo)lezení, jako veřejný zájem, který výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody. jednak v tomto smyslu už něco deklaroval Výkonný výbor ČHS, jednak je sport obecně deklarován jako veřejně prospěšná činnost Zákonem č. 115 ze dne 28. února 2001, o podpoře sportu ve znění zákona č. 219 ze dne 5. května 2005, kde se píše "Tento zákon vymezuje postavení sportu ve společnosti jako veřejně prospěšné činnosti...". Převažujícím zájmem by tedy mohlo být například šetrné využívání (v souladu např. s principy OP) přírody a krajiny i rekreační a sportovní využívání, pokud není v rozporu s jiným, vyšším zájmem (tedy dokud rekreace neškodí).

Kromě toho, co je zakázáno přímo zákonem, může ochrana přírody případně zakázat i další činnosti: "V bližších ochranných podmínkách zvláště chráněných území lze vymezit činnosti a zásahy, které jsou vázány na předchozí souhlas orgánů ochrany přírody." (§ 44), "Hrozí-li poškozování území v národních parcích, národních přírodních rezervacích, národních přírodních památkách a v první zóně chráněných krajinných oblastí, zejména nadměrnou návštěvností, může orgán ochrany přírody po projednání s dotčenými obcemi omezit nebo zakázat přístup veřejnosti do těchto území nebo jejich částí. Zákaz či omezení vstupu musí být řádně vyznačeny na všech přístupových cestách a vhodným způsobem i na jiných místech v terénu." , dále "Orgán ochrany přírody je oprávněn stanovit fyzickým a právnickým osobám podmínky pro výkon činnosti, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných částí přírody, popřípadě takovou činnost zakázat." (§ 66)




Naši roli prosebníka bez nároku na cokoliv podtrhuje ještě toto ustanovení: "Orgán ochrany přírody může z vlastního podnětu nebo na návrh po provedeném řízení jím vydané povolení změnit, popřípadě zrušit, dojde-li ke změně skutečností rozhodných pro vydání povolení, vyžadují-li to zájmy přírody a krajiny chráněné tímto zákonem, ... nedodržuje-li oprávněný opětovně podmínky povolení nebo povinnosti stanovené v něm orgánem ochrany přírody, dochází-li při činnosti vykonávané na základě povolení k porušování ustanovení tohoto zákona nebo k podstatnému poškozování jiných oprávněných zájmů v ochraně přírodního prostředí." (§ 84)



Než bych se pustil do rozebírání, co se kde nesmí, bude asi dobré se podívat, co by se nám mohlo stát, když zákazy a podmínky nebudeme dodržovat, jak praví § 87. Pokuta do 5000 Kč je za přestupek "že nedovoleně mění či ruší dochovaný stav přírody ve zvláště chráněném území _ ,nedovoleně zasahuje do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů rostlin, zraňuje, _ zvláště chráněné živočichy nebo jinak nedovoleně zasahuje do jejich přirozeného vývoje, nesplní ohlašovací povinnost určenou tímto zákonem, vykonává činnost zakázanou v ochranném pásmu určeném k zabezpečení zvláště chráněných částí přírody, nedodržuje omezení nebo zákaz vstupu." Pokuta do 10 000 je za "porušení ustanovení návštěvního řádu národního parku", a pokutu do 50 tisíc dostane, kdo "usmrtí zvláště chráněného živočicha kriticky nebo silně ohroženého druhu nebo způsobí jeho úhyn zásahem do jeho životního prostředí, zničí zvláště chráněnou rostlinu kriticky nebo silně ohroženého druhu nebo způsobí její úhyn zásahem do jejího životního prostředí, nedodržuje omezení či zákaz činnosti vyslovený podle § 66, porušuje podmínky stanovené k ochraně přechodně chráněných ploch ( § 13), neplní podmínky výjimky udělené podle § 43 a 56 nebo podmínky souhlasu podle § 44 a 57, vykonává ve zvláště chráněném území činnost zakázanou nebo vykonává činnost, pro kterou je vyžadován souhlas orgánu ochrany přírody, bez tohoto souhlasu."

A k tomu ještě navíc lze "Za přestupky v ochraně zvláště chráněných rostlin a živočichů, dřevin a památných stromů uložit pokutu až dvojnásobnou, pokud byly spáchány ve zvláště chráněných územích."

Každý si může spočítat, co by stálo vyhodit z hnízda chráněného ptáka, dělat cesty v nepovolených oblastech, nebo vytrhnout chráněnou rostlinku, nebo třeba rušit při hnízdění chráněného ptáka vstupem do nepovolené zóny, kdyby to ochranáři vzali zostra. Posuzování toho všeho je podle zákona v rukou příslušných orgánů ochrany přírody. Když si to člověk takhle přečte, mohl by propadnout bezbřehému pesimismu, že je jako horolezec prakticky bezmocnou hříčkou v rukou všemocné ochrany přírody.



Na druhou stranu jsou tu faktory, které způsobují, že i na straně ochrany přírody je obvykle snaha povolit, co je v dané situaci možné. Jednak jsou ochránci přírody státními úředníky, kteří se kromě zákonů musí řídit také správním řádem. Ten jim ukládá: "povinnost chovat se k dotčeným osobám zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc" a "v rámci své povinnosti vycházet dotčeným osobám vstříc zvolí takové řešení, které je pro dotčené osoby nejpříznivější, zejména je-li to možné, vyhoví podané žádosti" Dále správní řád stanoví, že "rozhodnutí má být vydáno bezodkladně, a pokud to není možné, v zákonné lhůtě" . Proti nečinnosti státního orgánu se lze domáhat až u správního soudu. Blbé ale je, že výjimky uděluje vláda a ta není správní orgán (takže ji nelze honit správním soudem) a proti jejímu rozhodnutí se nelze odvolat (díky, pane Aubrecht). Proto se v poslední době používá jiná meoda, že příslušný orgán ochrany přírody (na čádost ČHS) vyhradí nějaký prostor pro horolezeckou činnost, takže to není výjimka a nemusí se s tím na vládu.




Druhým faktorem je, že mezi ochránci přírody je řada horolezců, kteří se mnohdy snaží horolezectví povolit i nad rámec svých povinností a v minulosti byla již řada případů, kdy žádost sepsali sami horolezci-ochránci a dali ji ČHS ať si ji proboha podají (je jasné, že by si takový ředitel národního parku nebo správy CHKO mohl i bez povolení v rámci svých pracovních povinností zalézt kde chtěl a komplikace by si dělat nemusel).



Třetím faktorem je, že ochrana přírody nemá tolik prostředků a lidských zdrojů, aby mohla zvládnout masový atak na chráněná území, takže je lepší povolit, co se dá, aby se těch zhruba 15000 horolezectvím se zabývajících lidiček, ať už organizovaně, nebo neorganizovaně, realizovalo v povolených mantinelech a neměli nutkání lézt tam, kde by škodili více.




Teď se můžeme podívat, kde se globálně co nesmí. Nejprve kategorie chráněných území: národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky.

Pro Národní parky platí, že jejich poslání a bližší ochranné podmínky se vyhlašují zákonem. No a zákon stanoví, že "Na celém území národních parků je zakázáno ... tábořit a rozdělávat ohně mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody, provozovat horolezectví ..." a "Na území národních parků je omezen vstup, vjezd, volný pohyb osob mimo současně zastavěné území obcí a rekreační a turistická aktivita osob. Podmínky tohoto omezení a výčet turistických a rekreačních činností, které jsou zakázány, stanoví tento zákon a návštěvní řády." Pro úplnost ještě které národní parky u nás jsou: Krkonoše, České Śvýcarsko, Śumava a Podyjí. Horolezecky je zajímavé České Śvýcarsko a Krkonoše. Oba parky vydávají ve svém návštěvním řádu místa vyhrazená k provozování horolezectví. Nikde jinde se tam lézt nesmí.

Chráněné krajinné oblasti jsou chráněné méně. Rekreační využití je přípustné, pokud nepoškozuje jejich přírodní hodnoty a jejich poslání a bližší ochranné podmínky vyhlašuje vláda republiky nařízením. "Na celém území chráněných krajinných oblastí je zakázáno tábořit a rozdělávat ohně mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody". Horolezectví tu tedy zákonem zakázáno není, ale může být zakázáno dalšími ochrannými podmínkami. Kromě toho mohou být skály součástí maloplošného chráněného území a pak platí přísnější podmínky. Je to zde napsáno poněkud zjednodušeně. Přesnější údaje o kategorizaci zvláště chráněných území lze najít např. na stránkáchHO Sakal.



Národní přírodní rezervace nám horolezectví v zákoně explicitně zakazuje: "Na celém území národních přírodních rezervací je zakázáno provozovat horolezectví _",




U přírodní rezervace jsme na tom poněkud lépe. "Menší území ... může orgán ochrany přírody vyhlásit za přírodní rezervace; stanoví přitom také jejich bližší ochranné podmínky." Tady může být kámen úrazu. Bližší ochranné podmínky mohou horolezectví vázat na souhlas jeho správy, i když ze zákona zakázané není. Také může být zakázavý i samotný vstup.

Národní přírodní památka a Přírodní památka nás obvykle o možnost lezení nepřipraví.




U všech typů chráněných území lze "...vyhlásit ochranné pásmo, ve kterém lze vymezit činnosti a zásahy, které jsou vázány na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody. Pokud se ochranné pásmo národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace nebo přírodní památky nevyhlásí, je jím území do vzdálenosti 50 m od hranic zvláště chráněného území." Takže je-li lezecký objekt hned za tabulkou, může i tam být lezení zakázáno.




Chceme-li se do toho plést, máme tyto možnosti:




"Ochrana přírody podle tohoto zákona se uskutečňuje za přímé účasti občanů, prostřednictvím jejich občanských sdružení a dobrovolných sborů či aktivů při orgánech ochrany přírody."

ČHS je také občanské sdružení, takže by mohl být teoreticky u toho také. Hlavně proto, že "Místně příslušná organizační jednotka občanského sdružení, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny (dále jen "občanské sdružení"), je oprávněna, pokud má právní subjektivitu, požadovat u příslušných orgánů státní správy, aby byla předem informována o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona." Musel by ovšem mít za hlavní poslání ochranu přírody a krajiny, a to ale nemá. Takže smůla. Pokud si ale ČHS dá v nových stanovách do preambule ako jeden z hlavních směrů činnosti ochranu přírody, může žádat o účast v řízeních.




Nicméně podle § 72 existuje právo na informace v ochraně přírody a krajiny. Orgány státní správy "jsou povinny v rozsahu své působnosti vést přehled informací, který obsahuje zejména normativní správní akty v ochraně přírody, návrhy na zahájení správního řízení, vydaná rozhodnutí včetně rozhodnutí v odvolacím nebo přezkumném řízení,

všechny písemné a jiné podklady pro vydaná rozhodnutí, zejména zápisy, protokoly, svědecké výpovědi, písemné důkazy, odborné posudky, návrhy na vyhlášení části přírody za zvláště chráněnou a vyjádření vlastníků či nájemců pozemků k tomuto záměru, jiné důležité informace, které se vztahují k výkonu a řízení ochrany přírody známé příslušnému orgánu, zejména údaje o stavu a vývoji přírodního prostředí." Není tu sice napsáno, kdy a komu jsou povinny tyto informace poskytnout, ale předpokládám, že to řeší zákon o svobodném přístupu k informacím.

Tento článek je psaný pro laiky, BFC (Bloody Fucking Climber) a jsou v něm různá zjednodušení a nepřesnosti, která odborníky dráždí, ale vy si jich asi ani nepovšimnete. Hlavním výsledkem článku by mělo být vědomí, že než někam vlezu, musím si zjistit jestli tam vůbec mohu a pokud ano, kam mohu a co tam smím dělat. Základní informace o podmínkách a omezeních horolezecké činnosti lze najít na webu ČHS v sekci Skalní oblasti ČR. Dále je pro zájemce o to, jak to je přesně, článek Tomáše Franka zde a pro další studium problematiky lze doporučit stránky metodiky HO Sakal.