Procházka Schusterem

Tým Horyinfo se spolulezci vyrazil do Saska. Nikdo kromě mne tu ještě nebyl a tak nás vedu samozřejmě na Falkenstein, snad nejmohutnější vrchol Saských pískovců, který byl ve středověku strážním hradem českých pánů Berků z Dubé. Z té doby pochází vytesané schodiště v cestě Turnerweg a mnoho patek pro trámy v severní stěně. Vylezli jsme si tu parádní klasické cesty, Südriss a Rohnspitzlerweg. Zbylo ještě něco času, a tak naše skupina sólistů bez orchestru vyrazila na Schusterweg doplnit si vzdělání, protože tahle cesta ke vzdělání rozhodně patří. Nástupovou roklí na východní straně se dostanete na velkou písčitou vodorovnou polici, ze které vychází řada cest. Třeba velmi zajímavá je Strubichweg za VIIb, ale o tom jindy. Po polici jdeme doprava ke krásné chytovaté stěnce a čekáme až odleze dvojice před námi.



Vykráčíme krásnou stěnku a pokračujeme šikmým poněkud plazicím komínem. Čím víc se leze venkem, tím méně to dá práce, ale sólista se raději víc namáhá a je víc vevnitř v bezpečí. Jen musí vyřešit logistický problém špagátu, protože s lanem na zádech se tam nevejde, odložené lano vedle by asi spadlo a když ho potáhne za sebou, bude si na něj šlapat.



Na polici, která následuje, je první a jediný kruh cesty. Od něj vede dále rajbásek, přičemž je třeba hned po nastoupení přejít do pravého žlábku, ve kterém není kruh. Jít přímo by znamenalo se zaprásknout, tak pozor.



Za chvilku jsme všichni čtyři na skalním hřebínku přilehlém ke stěně a scházíme po něm k Schusterově plaketě, která tu je již od roku 1919.





Následuje sestup dva metry dolů k hodinám, odkud je skvělý výhled na nádhernou rajbasovou cestu Reginawand (VIIIa bez stavění). Břízka, která sloužívala jako jištění pro kritický krok ke kruhu, je pryč. Asi si ji někdo vzal s sebou do doliny. V expozici vlézáme do šikmého komína zábradlovitého charakteru.



Na konci komína se ještě leze krátkou stěnkou na vnitřní mezikomínové náměstí a z něho šikmo doleva ubíhajícím žebrem na vrcholovou plošinu.



Dneš už se z Falkensteinu slaňuje rovnou zpátky na písečnou polici a z ní na zem, ale my si nechceme nechat ujít další atrakce, které tenhle kopec nabízí a sestupujeme Turnerwegem - to je druhá trojka, vedoucí na Falkenstein. Nejprve je tu atrakce pro paní a dívky - přeskok. Samozřejmě jim neprozradíme, že se dá komín i celkem pohodlně přelézt na druhou stranu, to bychom přišli o tu bžundu. Kamilovi jsem to sice prozradil, ale stejně si chce skočit.



Mírný rozběh, poněkud přehnaný odraz a Kamil má co dělat, aby na druhé straně zabrzdil a nepřiplácl si nos o protější stěnu. Dobře to dopadlo a tak si ještě vybíjí energii snahou svalit do údolí volně ležící balvan na vedlejším vrcholu.



Konec blbnutí, hajdy do díry a dolů.



Skupina Němců, vystupující Turnerem se diví, že ještě někdo dneska touto cestou sestupuje



Mineme je a scházíme po schodech, vytesaných v šikmé plotně. Je zajímavé, jak se ten rajbas vysekáním schodů zlehčí.



Odsud se nadvakrát slaní na zem, ale tvrďáci a milovníci tradic mohou podlézt vklíněný balvan, sestoupit koutovou dvojspárou na balkónek, z něho do úzkého komína až na konec, ale pozor! Nepřejet! Komín končí v převisu a je třeba se na předskalí dostat traverzem.



Krásný květnový den na Falkensteinu se chýlí ke konci. Ještě si vychutnat nádherný západ slunce za Schrammtorwächterem a jedeme do Ostrova, do hospody, do Staré pekárny, do baráčku a spát.

A víte vy vůbec, kdo to byl Dr. Oscar Schuster? Tak tedy, narodil se 1873 v Marktneukirchenu a jeho rodiče se odstěhovali do Drážďan. Do roku 1901 studoval na různých univerzitách lékařství, ale lékařskou praxi nikdy nevykonával. Jmění jeho rodičů mu umožňovalo věnovat se horám. V patnácti letech vystoupil na několik významných Alpských vrcholů, jako byl Ortler a Königsspitze, později stanul i na Matterhornu a Monte Rose. Lezl v Kaiseru a Wettersteinu.

Když se vrátil do Drážďan, začal objevovat věže Saského Śvýcarska. V září 1891 vykonal prvovýstup na po něm pojmenovanou věž Schusterturm v Bielatalu, čímž se odstartovala jeho lezecká aktivita. Nejčastěji s ním lezl Martin Klimmer a bratři Meurerové. Jeho nejvýznamnější prvovýstupy jsou Schusterweg na Falkenstein (1892), Böser Turm (1893), Meurerturm a Grosses Spitzes Horn (1894), Kampftum a Ostertürme (1897). Celkem vyvedl 45 prvovýstupů, dalších 37 se zúčastnil jako druholezec. Jeho význam spočívá kromě na svou dobu úžasné lezecké výkonnosti ve striktním odmítnutí umělých pomůcek, čímž ovlivnil další vývoj lezení v Sasku. V pozdějších letech se Schuster činil ve vysokých horách. 725 túr v Alpách, Norsku a na Kavkaze hovoří samo za sebe. V roce 1903 se zúčastnil prvovýstupu na jižní vrchol Kavkazské Ušby (4710 m). Zde lezl i v pozdějších letech a na Kavkaze byl také po vypuknutí 1. světové války zatčen carskou policií. Po strastiplné cestě vězeními a internačními tábory zemřel v roce 1917 na tyfus v Astracháni.

---

Reedice na památku 130 let od prvovýstupu, poprvé vyšlo 18. 5 2006