Kácovské ozvěny

Jsou ale i tací, kteří jsou přímo „posedlí“ hledáním nových směrů, nových možností a nových oblastí. Jedním z nich je i příbramský lezec František „Algena“ Mezera, známý kromě svého neformálního a možná pro někoho těžko pochopitelného životního stylu i jako objevitel a popularizátor oblastí vltavské žuly a organizátor setkání s názvem „Polínský pes“.



Ahoj, Franto. Jak se hledají například houby ví každé malé dítě, ale jak se v dnešní době hledají nové lezecké oblasti, to je pro mne tak trochu záhada. Jak to bylo s tvým nejnovějším objevem?

Jak se říká, náhoda pomáhá většinou tomu, kdo je na ní připraven, či jí jde zvolna naproti. Mírně znechucen navštěvovaností skal u Vltavy, pídil jsem se minulý rok k podzimku po nových skalkách nezatížených tradicí a tak se mi dostal do rukou zajímavý popisek hradiště kdesi na vlašimsku. Po zralé úvaze jsem se rozhodl, že toto místo stojící na skalním ostrohu, z kterého je pěkný výhled na Sázavu, potřebuji vidět. Raději jsem si mnoho nesliboval a i původní přístup shora k Sázavě poněkud moje vášně zklidnil. Jaké však bylo překvapení, když jsem v údolí opravdu spatřil pás skalek a pod nimi cestu táhnoucí se podél řeky. První ohmatání přineslo zjištění, že materiál je značně kompaktní a z hlediska lezeckého působení určitě zajímavý.



Neříkej ale, že zůstalo jen při obhlídce terénu, a že jsi se hned nevrhl do práce!

To víš, že ne! Onoho památného víkendu vznikly první čtyři cesty na pěknou stěnu, později nazvanou Křídlo. Při této příležitosti jsem zjistil, že jisté lezecké kroky byly v této stěně již vykonány, vzhledem ke dvěma nalezeným skobkám trčícím ze stěny. A tak bych byl rád, kdyby se autor či autoři výstupu ozvali.



Podle počtu cest, které v oblasti jsou k dnešnímu dni, ale na sebe asi nedaly další výpravy dlouho čekat, že?

Samozřejmě, že jsem kamarádům z prostředí lezeckého líčil krásy kácovských skal v mnohých z příbramských či jiných náleven a výsledkem byl velikonoční výpad příbramáků a dobříšáků do Kácova. Zprvu jsem měl obavy, zda lezci, zhýčkaní skalami francouzských, italských, či španělských riviér, přivítají vymítání vegetace, odstranění křovisek, či kutálení balvanů s patřičnou vděčností. Zřejmě proto, že se mnou už normální lidi nikam nevyrazí, mí druzi nejen že projevili radost nad objeveným terénem, ale také přiložili ruku k dílu. Výsledkem bylo asi dvacet cest včetně zatím nejtěžší Berry, Berry za 9–.



Když tak poslouchám to tvoje nadšené líčení předností téhle oblasti, mám dojem, že to nejsou jenom skály, co tě tady tak nadchlo.

No, v Kácově je kromě jiného i pivovar a tak se dá večer posedět v hospodě s „místňáky“, zahrát na kytaru, zazpívat a tak... Prostě, pohoda jako za starých časů na Rovišti, kdy jen stádo laní rušilo ťukání mého perlíku při tvorbě nových cest. Požehnaný kraj i skály!



Ale zpátky k lezení.

Třetí výpad se již nesl v ryze sportovním duchu, Obstík a Bahno tvrdili muziku a jedna těžší cesta za druhou opouštěla jejích dílnu. Nutno dodat, že i moje maličkost s Berrym a jeho kamarádem se činila.

Oblast jsem pak navštívil ještě jednou s Vaníky a přelezl několik lehčích, ale zajímavých dlouhých směrů, které lezecká elita minula bez povšimnutí. V současnosti je tedy v oblasti vynýtovaných přes padesát cest, a myslím, že brzy přibudou další. Na podzim se určitě některým skalkám a útvarům podíváme zblízka na zoubek.



Můžeš dát nějaký tip na některé z cest?

Mnohé z cest možná překvapí svou kvalitou, přesto se pokusím jakousi klasiku načrtnout. Z lehčích cest do sedm třeba: Co přináší řeka, Břízková, Habsburský pysk, Modré z nebe, Sedmitečná, Oči plné prachu, Pramen života, Maňáskové divadlo, Andrejka...No a z těžších? Tanec pod druhým, Berry, Čekej tiše, Karpatská horká, Převaděč spojitostí, Holly smoke, vlastně všechny cesty jsou tu prima. Je to asi taky tím, že je tu zatím klid... Kompletní průvodčík bude na podzim, ještě zopár cestiček pro fajnšmekry uděláme. A pokud někdo nutně touží po současném stavu, rád mu jakýsi samizdat za pár medovin zašlu.

Děkuji za rozhovor a do dalšího počínání přeji hodně sil.

Ptal se Honza Polák.

Rozhovor vyšel v tištěné podobě v časopise Lidé a Hory č. 4/2005 a na Horyinfo jej uvádíme se souhlasem zpovídatele i zpovídaného

Algenův samizdatový průvodce najdete v sekci download.