Mont Blanc z Auguillle du Midi, foto: Cepín
Celá příhoda se odehrála 15. června 2006, při dolezu poslední délky cesty Via Chéré na Mt. Blanc du Tacul. Náš plán byl vylézt kuloárem a pokračovat hřebenem na vrchol. Do cesty jsme nastoupili jako první a prozatím jediná dvojka zhruba v 6 hodin ráno.
Východ slunce pod nástupem, foto: Cepín
Mezištand v první délce aneb 50m lana nestačí, foto: Cepín
První délka, foto: Berry
Po příjezdu lanovky na Midi se pod nástupem celkem rychle objevily další dvě dvojky.
Třetí délka, foto: Cepín
Kolem 8.30 lezu poslední pátou délku zatímco ke štandu spolulezce Berryho se blíží domorodec tempem stroje.
Pohled do poslední délky, foto: Cepín
Dolezu, zaštanduju a volám na Berryho:
„Polez, jistim!“
Berry na to:
„Frantík právě vyrazil vzhůru!“
Já volám:
„Vyraž taky, v nejhorším případě se vyhnete!“
Poslední délka je celá dost široká, pro dvě dvojky až až a navíc naše lana vedla po pravé straně kuloáru. Berry se dal do lezení po pravé straně, domorodec středem. Když Berry vyndaval šroub pod výšvihem cca 25m pod posledním štandem, začal nad ním domorodec traverzovat na pravou stranu kuloáru, překřížil mu cestu i lana. Zaklofnul a vyrval hroudu ledu, která sejmula Berryho zaseknutý cepín, jenž nebyl přivázán a poroučel se tím pádem do hlubin. Třetí dvojka pod náma měla celkem kliku, minul je.
Berry volá na Frantíka:
„Hele sejmul jsi mi pikl!“
Frantík na to:
„No jo no, to máš smůlu, tak slaňte dolů, cepín najdeš a dáte si to ještě jednou, dyť je času dost a počasí fajn.“
Cvaknul se do našeho jištění, kopnul si do Lanexů a pokračoval dál.
Berry volá:
„Spadnul mi cepín, co mám dělat?“
Já:
„Nedělej si srandu a polez.“
Berry:
„Francouz mi sejmul cepín ledem, to není prdel, co mám dělat?“
Já:
„No tak s jedním piklem jseš v háji, spustím tě a zaštanduj.“
Během spouštění dorazil Frantík ke mně a cvaknul se mi do štandu – na to jsem byl zvyklý z mých předchozích tůr v Alpách, tak mě to ani nepřekvapilo, jen jsem ho upozornil že na levé straně kuloáru je nýt a skoba na další pohodový štand, ať se nemačkáme ale Frantík na to, že mu to jako nevadí.
No nic, provážu lana a jedu dolů. Trocha akrobacie ve výšvihu, to se musíme vymotat ze zkřížených lan s Frantíkem druholezcem.
Berry slaňuje, foto: Cepín
Při dalším slanění míjím prvolezce třetí dvojky. Dojedu ke štandu kde je jeho druholezec a pověsím se kousek vedle něj do volné zachovalé erární smyčky přes hrot. Najednou kolem hlavy vžžžummm - asi šutr říkám si, ale volá Berry:
„Zaštandoval u mně Frantík a když jsem zakládal osmu do lana, strčil mi do ruky a osma spadla dolu, co teď?“
Já:
„Berry to už není možný, hlídej si ten vercajk! Slaň přes půlloďák v HMS.“
No to nechci vidět co se stane do třetice! Pod palbou ledu a kamení jsme se ve zdraví dostali pod odtrhovku a začínáme shora pátrat po cepínu. Za chvilku něco vidíme asi 40m od nás u rozšklebené trhliny. Berry jde na průzkum, já radši jistím. Bingo! Pikl je celý, akorát má utržený jeden šroub od zobáku a je omlácený. Tak na to se musíme napít ! Sbalíme a jdem do stanu na slivku.
Výhled z ložnice, foto: Cepín
Chérého kuloár: obtížnost se uvádí D/D+, mimo první firno-ledové délky čistý led, dva kratší úseky 90°, jinak 50° až 80°, jištění vlastní šrouby, vklíněnce a friendy, na štandech jsou nýty a skoby, 1. délka 60m + 4 délky 50m, pro komunikaci jsme používali levné PMR vysílačky.
Popis cesty je
zde v databázi
Berry na Midi, foto: Cepín
Autor: Cepín
Fotos: Cepín & Berry
Tento článek je příspěvkem do soutěže. Ohodnoťte jej pomocí tlačítek dole a rozhodněte, má-li za něj jeho autor dostat lano od Mammuta. Díky.