Z bivaku sejdeme na turistickou cestu. Kdybyste šli zespoda ze Schmilky, půjdete podle směrovek na Heilige Sitege a přijdete sem taky. Po cestě jdeme do kopce, okolo srandovního šutru zvaného Heiliger Wenzel, na který vede pětkový rajbas - bez postavení VIIa, cesta pro quakery, nevědoucí roupama co dělat. My raději půjdeme dál nahoru po schodech až na první patro, kde odbočíme doleva a po úzkém vrstevnicovém chodníku dojdeme pod jižní stěnu Bussardwandu. Kdyby se vám sem nechtělo chodit pěšky, můžete k nástupu vylézt údolní hranou - Talkante VIIc na věžičku Windspitze vedle bivaku, ale má to i své nevýhody. Jednak musíte nechat věci v bivaku bez dozoru, a to už dnes není ani v Sasku bezpečná věc, a jednak názor autora cesty, Manfreda Vogela na to, co je VIIc se poněkud liší od názoru publika směrem do tvrdších krajin. Ale když vylezete tohle, nebudete mít se Südwandem, nebo Direktem potíže. Tak ať už pěšky, nebo přes Windspitze, jsme na terase pod levou částí jižní stěny zastřešené obrovským převisem, pod kterým v podstatě končí všechny cesty, které máme před sebou jak na dlani. V pravém koutě, který vypadá jakoby ho opilý vyměňovač kruhů polil fialovou barvou, vede Bunte Wand VIIIa. Tu dnes necháme plavat. Mineme též křehce vypadající hodinářství vedle kouta, kde se nastupuje klasický Südwand. Křehká krása soustavy těchhle hodin jakoby připomínala doby, kdy tu ještě bylo moře a v dutinách těch hodin se schovávaly rybičky.
Hodinářství v jižní stěně Bussardwandu, foto: Petr Jandík
Na opačném konci police začíná, ano, přátelé, ta skvělá senzační cesta Direkte Südwand. Už se nám těšením začínají potit prsty. Toužíme vzít za ty křehce vypadající a přesto pevné škrabky, bubliny a kyzy, kterých stěna nabízí pro potěchu lezcovu spousty.
Bussardwand, pod 1. kruhem, foto: Petr Jandík
Direkte Südwand, VIIc od Bernda Arnolda z roku 1977. Napřed nepatrně převislá voštinová stěna, nad prvním kruhem se překlápějící do mírného převisu.
Bussardwand, Direkte Südwand, cvakání druhého kruhu, foto: Petr Jandík
Honza u 1. kruhu Direkte Südwand, foto: Petr Jandík
Následující část je spíš kolmá, ale chyty se zakulacují a nebere každý a člověk si ke třetímu celkem zaleze.
Bussardwand, Direkte Südwand pod třetím kruhem, foto: Petr Jandík
Tady se napojujeme na klasický Südwand.
Před pětadvaceti lety jsem tu fotil Sasíky, jak se k nám blížili z té klasiky:
Bussardwand, suprové voštiny mezi 2. a 3. kruhem, foto: Petr Jandík
To se ještě sedělo u každého kruhu a Sasíci jistili křížem okolo ramen. Od třetího kruhu se jde lehce doprava a přes talíře ke čtvrtému kruhu.
Bussardwand, Direkte Südwand, Bubák odlézá od třetího kruhu, foto: Petr Jandík
Zde je asi nejtěžší místo klasiky. Jamka na prostředník, za ni se postavit na stup. Zde v podání Ireny před 25 lety.
Bussardwand, Irena, odlez od 4. kruhu Südwand, foto: Petr Jandík
Levačkou na backhand - nátah a je to, ve Vláďově podání 2006.
Bussardwand, Direkte Südwand, odlez od 4. kruhu, foto: Petr Jandík
A lady ještě v podání nejmladší generace 2021
Südwand oblez 4. kruhu, foto: Petr Jandík
Ještě pět metrů mírně ukloněné vychutnávačky a lahůdka je zkonzumována.
Bussardwand, Direkte Südwand, nad 4. kruhem, foto: Ondra Bubník
Při padesátimetrovém slanění si můžeme prohlédnout neméně pěkný Linker Flügel VIIc od Gilberta Mohyly z ledna roku 1988 a Buntmalerei mého známého Svena Welicha z června téhož roku za VIIIa, obě se oddělující u 2. kruhu Direkte Südwandu.
Namladěného Bubáka ale nalákala sousední cesta vpravo a pouští se ještě do
Gerade Südwand za VIIIa. Krok okolo prvního kruhu pěkně tahá za prsty a zbytek cesty je pěkný, nepatrně ukloněný až pod nepříliš viditelný třetí kruh v převisu. Pak už se doleze ke známému třetímu kruhu klasického Südwandu.
Bussardwand, Gerade Südwand, pod 1. kruhem, foto: Petr Jandík
Na Bussardwandu by se toho dalo lézt ještě hodně, ale dnes se budeme držet těch sedmiček a popojdeme dál po terase. Mineme úžasné vodorovné maxihodiny u masivu, komínek přejdeme po lávce a na dalším rohu na nás čeká JehlaSlaneččíhoPozemku, neboli Heringsgrundnadel.
Malá, štíhlá jehlička, na kterou vylezli cestou
Alter Weg už v roce 1907 Willy Baudisch s druhy. Tenkrát to patřilo mezi vrcholné prásky, ale pokrok v technice a materiálu umožňuje, že 99 let po prvovýstupu můžeme na tuhle pralinku vyslat mlaďocha Vláďu, aby si taky někdy zavyváděl. Začátek žebrem zvládá dobře. Kolem kruhu troška váhání, ale vyřešeno. Dokonce smyčka. Poté Vláďa trochu bezradně běhá na polici hledaje kruh. Ten je ale o stupeň výše na úrovni rajbasové hrany a není vidět. Vláďa lehce roztřesen dosahuje horní polici a cvaká. Mladý život je opět zachráněn.
Heringsgrundnadel, Alter Weg, foto: Petr Jandík
Rajbasová hrana nečiní potíže a vrchol je tu.
Bubák na Heringsgrundnadel, foto: Petr Jandík
Sedíme na něm v odpoledním slunci a já vzpomínám, jak jsem tu byl vloni s panem Václavem a jak jsme lezli taky pěknou údolní hranu
Talseite, psanou za VIIc, bez stavění VIIIa. Nutno říci, že na VIIIa je to poněkud lehčí a přelézt ta dvě psaná stavění není na cestě to nejtěžší.
Stavění na Talseite. Otec a syn Širlovi, foto: Petr Jandík
Probírám se vrcholovou knihou. A hele, Houmyho Berg Heil, jak tu byl svou poslední sezónu na tomto světě tenkrát v lednu. A tady je náš zápis s panem Václavem.
Zalistovat si ve vrcholové knize je úžasný rituál. Zápisy tu říkají kdo byl v laufu, komu to nešlo, kdo s kým kdy chodil nebo zahýbal.
Náš loňský zápis v knížce na Heringsgrundnadel, foto: Petr Jandík
Z vrcholu Heringsgrundnadel je krásně vidět jižní stěna Muschelkopfu, ve které jsem kdysi lezl nádhernou cestu
Talwand za VIIIa, která ale avšak končí jedním z nejhnusnějších saských spárokomínů. Téhle skutečnosti dnešní lezci nejčastěji čelí zbabělým slaněním od třetího kruhu, jak jsme viděli vloni. Nejlehčí cestou v jižní stěně Muschelkopfu je Snídaně po kocovině -
Katerfrühstück za VIIb. Tahle cesta není nějak zázračně krásná a navíc má nahoře hlemzací žlábek, před kterým nelze prchnout slaněním, takže vám ji nebudu ani moc doporučovat. Jestli si ale chcete touhle stěnou něco vylézt a nemáte alespoň na osmičky, stejně nemáte jiný výběr.
Pan Václav poblíž prvního kruhu Katerfrühstück, foto: Petr jandík
Těžší jsou tam odlezy od prvního a hlavně druhého kruhu. Smyčky jsou, i když ne úplně bombové. Pod tím protivným žlábkem jsou hodiny a i v něm se dá jakž tak zajistit. Dorazíte na vrchol jakéhosi žebra, a nebudete vědět jak dál. Zaštandujete, protože by stejně táhlo lano, a objevíte lehký traverz doprava odkud celkem snadno dolezete na rameno Mušlí hlavy. Ať už polezete na samou mušli, nebo ne, budete se muset nějak dostat dolů z ramene. To je možné buď slaněním za stromky zarostlým komínem, nebo jít po cestičce až ke svatým schodům a zpátky po terase. Tak snad radši ten zarostlej komín.
Heringsgrundnadel a Muschelkopf od severu, foto: Petr Jandík
Krásnou lezbou naplněný den se chýlí ke konci. Jdeme dál po terase kolem Věže na schovaném rohu - Turm am Verborgenen Horn a Mlžné věže - Nebelturm ke slavnému bivaku Autobus, kde pod zelenou cedulkou Freiübernachtungsstelle ukládáme své znavené kosti.
Ondra hlavonožec, foto: Petr Jandík
Přemýšlím, na jaké lahůdky bych měl své kamarády vzít zítra a napadá mne okolí Bloszstocku, ale o tom až v dalším dílu. Tak zase někdy Berg Heil v Sasku.
Petr Jandík
Popisy cest z tohto dílu:
Bussardwand - Direkte Südwand VIIc
Bussardwand - Gerade Südwand VIIIa
Heringsgrundnadel - Alter Weg VIIa
Muschelkopf - Katerfrühstück VIIb
Parkování, bydlení
Když přijedete včas, můžete parkovat zadarmo podél silnice mezi celnicemi v Hřensku a ve Schmilce. Další možnost je placené parkování u Labe ve Schmilce za 8 EUR za den. Teroreticky by měl automat brát i karty, ale nezdařilo se ani místním. Spát lze v povolených bivacích, leč od roku 2023 je veškeré přespávání ve skalách zakázané od 1.2. do 30.6. Zákaz je na tři roky, pak se má vyhodnocovat a možná to pak bude zase jinak. Taky lze spát v Česku a dojet do Saska jen na den. Ona i hospoda je dnes pro našince lepší doma.
Vydáno 2006, aktualizace 20.3.2023