Silvestrovská Palla Bianca - 3738 m.n.m.

Zde se stáčí doleva do kopce, který překonává několika mírnějšími serpentinami a později již téměř rovně vychází u chaty Weisskugelhütte - 2542 m.n.m. Cesta na chatu trvá pohodovým tempem 2hod. Pod chatou je malé jezírko a lapač signálu mobilních sítí. Chata nemá winterraum, proto jsme museli aplikovat spaní ve stanech.



Výstup začíná paradoxně pořádným (142metrů) sestupem na již ledovou morénu ledovce Langtauferer Ferner. Po té pokračujeme asi 30 minut, než se skutečně má cenu obouvat do maček a navazovat na lano.



Ledovec byl na prosinec velmi málo zasněžený a o to to bylo nebezpečnější. Po zprvu mírnějším a bezpečnějším úvodu, jsme se dostali na velké zlomy a zpola zasněžené trhliny o šířce až 7 metrů. Skupina co to šla den před námi, právě na tomto místě otočila a bloudění vzdala. Po asi 20 min. byla cesta přes pár jistějších mostů vyhledána.



Čím více se blížíme k sedlu Weisskugeljoch tím je ledovec prudší. I tak je to ale bezproblémová záležitost. Sedlo je větrné a jsou z něj krásné výhledy. Je to odsud ještě ale pěkně daleko. Za mlhy či snížené viditelnosti vůbec nepokračovat!



Orientačně se musíme trefit do "mezisedla" v hřebínku přímo před námi, které je zhruba ve stejné výšce. Odtud klesneme asi 40metrů, obcházíme z leva skálu a vystupujeme po ledovci Hintereis Ferner trochu prudčeji do sedla Hintereisjoch - 3460 m.n.m. Zde se stáčíme prudce na severozápad a pokračujeme mírným svahem až k bubnu ledového předvrcholu.



Ten je prudký cca. 30° a v závislosti na podmínkách je nutno mít mačky. Z tohoto svahu při sněhové nadílce rády sjíždějí laviny, ač je to 130 metrů výškových. Po překonání této překážky jdeme pozvolným svahem velikosti asi hektaru k výraznějšímu sněhovému hřebínku, který je poměrně prudce vyfoukán. Tím dojdeme k asi klíčovému místu výstupu. Tím je skalnatý vrcholový hřeben v délce asi 150 metrů a s lezením II.UIAA.



Pokud je bez sněhu a nenamrzlý, tak zkušenému horákovi nezpůsobí problém, pokud je tomu naopak, jedná se o velmi nebezpečné místo. Na vrcholu je nezbytný kříž a naprosto královský výhled od Ortleru, Berniny, Presanelly, Dolomit až po všechna bližší rakouská pohoří. Sestup jsme vedli stejnou cestou, i když 3/4 ledovce již potmě. Trasy mířící od chaty Bellavista na opačné straně masivu je lehčí a bazpečnější. V sedle Hintereisjoch se ovšem cesty stýkají.



DOPORUČENÍ :

Obtížnost cesty přes Langtauferer Ferner je dána množstvím sněhu na ledovci. Uprostřed ledovce je vážnější pásmo trhlin, které je nutno překonat a za sněhu i najít! Vrcholový hřebínek je II.UIAA. Za mlhy, či jiného marastu nebo snížené viditelnosti rozhodně nenastupovat. Při ideálních podmínkách v létě je to k vrcholu od chaty cca. 5-6 hod. My to šli v zimě za 8hod. nahoru a 4 hod. dolů !!! Jedná se tedy o túru pro zkušené vysokohoráky s ledovcovým nádobíčkem a především znalostmi jak s ním zacházet.

NADMOŘSKÁ VÝŠKA :	3738 m.n.m.
POHOŘÍ :	Ötztaler Alpen
OBLAST :	Alpe Venoste, Tyrolsko, Langtauferer Tal, Weisskamm, Itálie
VÝSTUP :	z Melag - 1925 m.n.m. od severozápadu
OBTÍŽNOST :	4
KOLIKADENNÍ VÝPRAVA :	4
CELKEM KM :	23,8 km
CELKEM PŘEVÝŠENÍ :	4326 metrů celkem / 1813 metrů z vých.bodu
NA TĚŽKO :	41%
DATUM VÝSTUPU :	28.12. - 31.12. 2005
TI KDO TO PŘEŽILI :	PÉŤA,PEPČA,FRÝDEK,KRÁLÍK

Petr Drápalík