Od jezera k jezeru

A tak jsme naložili auto, do auta holky a vzhůru za novým dobrodružstvím.
Nápad vyrazit právě o velikonocích se zdál přinejmenším diskutabilní, vzhledem k davům, které se tam touhle dobou vždycky navalí. Tak jsme pro jistotu vyrazili už ve středu.

Poté, co nám na sjezdu z dálnice u Trenta upadlo okno a my v půl druhé v noci podpírali sklo uvnitř dveří klacíkem, v duchu jsme si oba říkali , že to nám to teda dobře začíná. Ale obloha byla plná hvězd a vypadalo to, že zítra bude pěkný den.

Ráno je opravdu krásně a zatímco v poklidu snídáme, kolem nás proudí ty již zmíněné davy vzhůru na nástup. Tvoří se větší či menší fronty pod cestami. Kupodivu pod „Olocaustem“se netvoří nic. Máme kliku.



Po čtyřech hodinách lezení máme „Olocausto“stylem RP za sebou. Cesta je beze sporu těžká, ale nijak zvlášť nás po lezecké stránce nenadchla. První délky jsou v pěkné plotně ale ve dvou závěrečných je přece jen kvalita vápence horší a těch několik málo kapsiček, do kterých je nutné šlapat, je již oklouzaných.



Po notoricky známém Arcu jsme chtěli najít něco neokoukaného a pokud možno ne moc často lezeného našimi krajany. Dalším cílem je proto okolí jezera Lago di Como. Po včerejšku si chceme trochu orazit a tak se cestou stavíme na skalkách „Paderno d´Adda“. Je to několik skal ležících u městečka Calusco d´Adda v hlubokém kaňonu řeky, pod silničně-železničním mostem, který bude docela určitě technická památka.

Po včerejším lezení v plotnách je zdejší slepencový lůmek příjemná změna. Leze se tu po kamínkách, nebo po dírkách po vypadlých kamínkách, cest je v pěti sektorech asi 70 a jsou dobře odjištěné. Klasifikace od 5c do 7b+.





V podvečerním slunci se nad Leccem vypíná 400m vysoká stěna Corna di Medale, náš zítřejší cíl. Ještě večer jsme si okoukli parkování na plácku nad kostelem . Bude to pohoda , je to asi 35 minut od auta až na nástup.



Corna di Medale Stěnu jsme ochutnali cestou „Via Taveggia“ 6c, asi 300m a 10 délek, a ruku jsme měli šťastnou. Jedná se o starší klasickou cestu, nově přejištěnou borháky. V této cestě, jakož i v celé stěně, najde lezec vše, co hrdlo ráčí – spáry, plotny, kouty a převísky.
Po 3,5 hodinách lezení stylem OS sedíme spokojeně na vrcholu.







K přenocování jsme si vybrali skály na druhém břehu jezera za městečkem Civate. Na Medale se chceme ještě vrátit a tohle není dál jak 10km. Oblast “Vall dell´Oro“se nám v průvodci líbila hlavně proto, že hned vedle je hospoda. Hned večer jsme ji vyzkoušeli a můžeme vřele doporučit. Hned vedle hospody je krásně rovné parkoviště které slouží hlavně hostům restaurace, ale když se zajede až dozadu a večer zajde zapařit, nemá nikdo námitky.

Petra dokonce v noci očuchával policajt na motorce, ale když shledal že se nejedná o tlející mrtvolu ale spořádaně spícího civilistu, spokojeně odjel.



Ráno jdeme okouknout zdejší skály. Cesty vedou v pěkném neoklouzaném vápenci, je jich kolem 40 od 5c do 8a+.

Den ještě nekončí, počasí se drží a tak jedeme prozkoumat další oblast. Tentokrát jedeme na druhou stranu. Od Lecca směrem na severovýchod se táhne údolí Valsassina. Ve výšce kolem 700 m.n.m. je asi 9 oblastí. My jsme si vybrali k jihu otočené slunečné plotny pod společným názvem „Introbio“.









Pod heslem „aby si i to malý něco užilo“ jsme si vybrali kultivovanou plotnu“Placa Condor“která je úplně na konci, přímo u chaty zdejšího lezeckého oddílu.

Kromě úlpně lehkých cest na vyblbnutí se s dětma je tu i 7a a nějaké šestky. Ve všech sektorech je celkem asi 100 cest v celé škále obtížnosti, od dvojek až po 7c+. Skotačili jsme tu po zbytek dne a pak jsme se jenom sjeli k jezeru umýt a už zase k hospodě spát. Zítra nás čeká poslední cesta na Medale. Noc byla klidná, neděle je asi v pizzerii zavírací den.

A máme tu poslední den. Na závěr jsme si vybrali smělý směr ve středu stěny „Saronno 87“. Během nástupu zjišťujeme, že do středu stěny míří nejméně 4 dvojice. Volíme proto kombinaci dvou cest v impozantních plotnách pravé části stěny.

Cesta „Eternium“ 6c, 150m, 4L končí na polici ve středu stěny. Odtud se slaňuje. My však pokračujeme mírně vlevo, kde začíná cesta „Mexico e Nuvole“ 6c, 150m, 5L a tou dolézáme po pěti hodinách stylem OS na vrchol. Naše kombinace se ukázala být tím pravým lezeckým dobrodružstvím. Vůbec se zde nevyskytují lehčí úseky, ale skála je po celou dobu výstupu naprosto úžasná.











Je velikonoční pondělí večer. Sedíme u jezera, nad námi se valí proud aut po dálnici my máme nohy ve vodě a v hlavě další plány na další akce, vždyť teď, co nám posunuli hranici odchodu do důchodu máme ještě spoustu času…

Poslední noc trávíme už na cestě domů na parkovišti pod skalou „La Sassella“ u města Sondrino v údolí Valtellina. Tahle rulová hrouda kousek od silnice je příjemným přerušením dlouhé cesty domů. Spát se tu dá na zastrčeném plácku přímo pod skalou a i z těch 60 cest by si určitě vybral každý.





Použitá literatura
Arrampicate sportive e moderne in Valtellina Valchiavena Engadina
Arrampicate sportive e moderne Fra Lecco e Como
Pareti del Sarca
Klettern in Arco
Arrampicate spletiva emoderne Fra Bergamo E Brescia

Vše k dostání v trafice na rohu náměstí v Arcu.

Lezlo se nám pěkně taky díky novému lanu Mammut, které se vůbec nekroutí, které jsme vyhráli v soutěži Horyinfo v zadávání cest.

V+M.Coubalovi 14. 4. 2007