Skialpinistické toulky IX. – Dammastock, Sustenhorn

Začátek byl slibný, ale jarní vánoce a leden rázně ukončily vyhlídky na prašan. Únor přinášel drama vyhledávání oblastí, kde alepoň trochu nasněžilo a mělo tudíž smysl tam vyrazit. Sněžení v březnu přineslo vylepšení podmínek a umožnilo řadu pěkných firnových (někde i prašanových) sjezdů. Duben se spíše podobal létu a jarní firn rychle zmizel nebo se přeměnil v letní valchu a bezedný močál. Přesto jsme jen o málo zaostali za loňskou, "staletou" zimou. Brzké a teplé jaro umožnilo uskutečnit řadu pěkných firnových túr. V dubnu jsme nasadili rytmus prodloužených víkendů, pracovního šturmování a nočních jízd do různých koutů Alp. Z uskutečněných túr jsem vybral tu, která byla dlouho plánována a vede oblíbenými místy letního žulového lezení. Chtěli jsme ji poprvé uskutečnit vloni, ale zapytlili jsme ji, neb jsme si vzali pouze 30metrové lano, které nestačilo pro slanění na rhônský ledovec.



Kartigelfirn, kliknutím se zobrazí větší. Foto: Jirka Vodsloň

Excitováni přespáním v hotýlku Rössli v Hospentalu (vřele nedoporučujeme, sklerotický personál penzijního věku, který po desáte večer ulehne a zapomene na telefonát; pokoje, které připomínají slávu zapadlých časů a vůbec nekorespondují s cenou), vyrážíme z Realpu směr Albert-Heim Hütte. Je vedro, slunce nás vysušuje, chalupa přichází právě v čas a pivo jen zasyčí. Je po poledni a tak vysypeme baťohy a razíme odlehčeni na Chli Bielenhorn. (loni jsme podobně vyrazili pod Galenstock) Na vrcholu užíváme slunce a perfektních vyhlídek. Pro sjezd traverzujeme co nejvíce na východ, abychom vychutnali strmé severní svahy. Kličkování mezi hřebínky a balvany se vyplatilo a odměnou je panenský prašan. Večer slabě sněží a vrcholky se halí do mraků, předpověď je však dobrá a tak věříme, že mraky jsou pouze z vedra.

Ráno je vymeteno a studeno. Po firnu pelášíme známou cestou do Tiefensattel. Cestou po ledovci nakukujeme do Graue Wand a následného Little Chamonix a těšíme se na léto a žulu. Tiefensattel má letos výrazně méně sněhu a o to více skály, přesto je snadným cílem. S napětím sjíždíme a traverzujeme jižním směrem do kuloáru, kde konečně vidíme slaňák, několik provázaných smyc. Vytahujeme 55metrový ice-line a jedeme plnou délku a následně ještě 20 metrů na Rhône Gletscher. Vloni jsme zde byli se skialpovou třicítkou a dobře odhadli, že by to asi nevyšlo, a slaňovat po 15 metrech by bylo celkem komplikované.

Sjezd na ledovec je jednoduchý, krustovatý sníh však není optimální. Podruhé lepíme pásy a vlečeme se placatým ledovcem na Dammastock, nejvyšší vrchol celé túry a Urner Alpen.



Sjezd není zrovna pochoutkou, trochu prašanu, pak nenesoucí krusta a ufoukané desky, jen poslední svah je přeměněný. Dnes potřetí nalepujeme pásy vystupujeme k Trifthütte, malému orlímu hnízdu s velmi sympatickou chatařkou - Renate. Chata je nabitá k prasknutí skialpinisty, turisté a "rakeťáci" (z francouzského Raquettes = sněžnice) zůstali na Albert-Heim Hütte a neprudí svými požadavky na komfort, sprchu a delikatesy a nedožadují se služeb jimi najatých horských vůdců. Večer se opět zatahuje, studujeme cestu příštího dne, pochutnáváme si na výborné večeři a tlacháme.



Ráno sjíždíme na ledovec, nalepujeme pásy a vydáváme se opačným směrem, než ostatní vracející se zpět do civilizace. Vystupujeme pod Steinhüshorn odtud pak sjíždíme strmými svahy pod ledopád Triftu. Svah je ještě tvrdý a lyže pěkně vibrují a rámusí. Nohy dostavají pořádnou masáž. Na ledovci lepíme opět pásy a navazujeme se, ledovec je pěkně rozbitý.  Za několik okamžiků je nezbytné sundat lyže a nasadit mačky, neb laviny z Tierberglücke posypaly svah tvrdými koulemi. Výstup na Vorder Tierberg se nám vyplatil a poskytl krásné vyhlídky na Wendenstöcke a pěkný firnový sjezd na Tierberglihütte.



Na chatě je jen dest skialpinistů a nový pár správců vytváří velmi příjemné prostředí (tekoucí voda) a skvělé kořeněné jídlo. Veškeré večerní i ranní činnosti jsou zautomatizovány. Ráno nás vítá studeně, ale bez mráčků, a tak výstup na Sustenhorn není ani tak dlouhý, jak by se z mapy zdálo.



Sjezd je zmrzlý, ale čekat na firn nemůžeme. Dnešní túra je dlouhá a tak rychle mizíme směr Chelenalplücke. Za sedlem, ve východních svazích, je skvělý firn, který končí až v údolí. Spěch na Sustenhorn se nám vyplatil.



Posledních dvěstě výškových metrů musí lyže na batoh. V údolí je jaro v plném proudu, po sněhu ani památky, v rybníčkách nakladeno na pulce a my drnčíme zbrojí těžkooděnců po asfaltce. Z kopce dolů to však ještě šlo. Výstup lesní pěšinou na Salbithütte je nekonečný, svléct již není co, a tak jen utírám krůpěje potu a odhaduji, jak rychle se bude čůrek potu proplétat dráhou mezi obratli. Konečně sníh a na lyže. Radost netrvá dlouho, po opuštění lesa se začínám bořit až po kolena. Kulaté, vodou nasycené krystalky se kutálí po svahu a já s nimi, dva kroky vpřed a jen jeden vzad je úspěch. Konečně hřebínek a chalupa v západním slunci.



Na chalupě ani živáčka, poslední zápis z předtýdne, winterraum je skvěle zařízen. Pivo, víno, limonáda a káva s čokoládou vyplňují čas odpoledního posezení na zápraží a s lezeckým průvodcem v klíně kujeme plány na letní lezení. Slunce však zamávalo ze západních vrcholků a přišedší chlad nás vehnal k praskajícím kamnům. Diktát žaludku byl vyslyšen a změněn ve spokojené vrnění. Na ráno je vše připraveno a tak naložit naposledy do kamen a na kutě.



Ranní zmrzlý firn je rychlý, nejdřív na lyžích, pak chvíli na mačkách a pak zase na lyžích. Spěcháme do Bandlückli, abychom měli dobré podmínky na sjezd.



Škrábat se na vrchol Rorspitzli suťoviskem se nám nechce a raději dávame přednost sjezdu, nejdřív v prašanu a pak jarním firnem. Než se však dostaneme ke sjezdu, je nutno se promotat po hřebínku a sestoupit asi sto metrů na ledovec. Sjezd končí na zelené louce s krokusy a zurčícími potůčky. Pešinou sestupujeme do osiřelé osady - Dörfli, kde jen prošedlá panková mánička v overalu oprašuje své poklady v garáži. Zevlujeme na silnici a přemítáme odkud pojede autobus. Zastávku nalézáme, ale jízdní řad ne, ten nebyl ostatně ani na internetu. Lidové přísloví praví něco o lenosti a tak nakukuji do garáže a připadám si trochu jak v Lynchově filmu: skze tmavé dioptrické brýle vidím jen tmu, když je sundám je vše krásně rozostřeno a z odpovědi v místním horalském nářečí pouze odtuším, že mánička také neví, ale jde to zjistit. Čekám a Lenka mezitím nakukuje do dílny. Po chvíli dostaváme odpověď, že autobus jede za chvíli, ale že ta chvíle bude dost dlouhá, 1.6. - necelých sedm týdnů ha ha ha, směje se mánička. Tak tedy dík a zpět na silnici na autostop. Mánička se dochechtá, utře ruce do hadru a ptá se, kam že to vlastně chcem a kde jsme to byli, a tak tlacháme, my na silnici, kde nejede žádné auto on na dvorečku před dílnou. Náhle píske na tu svou, co se opaluje na lehatku na balkoně, že si jen někam zajede, houkne na nás ať si nastoupíme do jeho bouráku, z kterého vyhazuje spoustu harampádí a motorovou pilu. Gestem protřelého světáka omete rukou prach ze sedadel, určitě dvacet let staré Jety a zve nás tím k nasednutí. A už si to kutálíme serpentinami do Göschenenu,  rozjímáme o horách a globálním oteplování a dostáváme pozvánku na návštěvu jeho chaloupky někde vysoko, kde podle jeho vyprávění je zaručený hobití ráj. Za svezení mu nutíme dvacku, ale on pán šofér, a panker, a grand odmítá s tím, že na pivo stačí bůra a když jinak nedáme, vezme pětku. Zamává nám a my naskočíme do vlaku, který nás veze zpět do Realpu.

 

Túry

1. Realp - Albert-Heim Hütte (2 543) - Chli Bielenhorn (2 940)

Start: Cíl: Stoupání: Klesání:

1 540 m.n.m. 2 543 m.n.m  1 xx m  1 xx m

Obtížnost: Max. Sklon: Čas: Místo:

M 30°- 35° 5-6 h Parkoviště v Realpu, nebo uzavřená silnice na Furkapass

 Popis:
Auto necháme v Realpu a po letní značce vyrazíme na Albert-Heim Hütte. Jelikož na Albert-Heim Hütte je to pouze tisíc metrů doporučujeme ještě vystoupit na Chli Bielenhorn (2 940) nebo pod Galenstock (3 586).
Tip - Chli Bielenhorn:
Z vrcholu traverzovat východním směrem do strmých (až 40°) severních svahů - pozor na laviny a jimi stále vpravo na ledovec.
Tip - Galenstock :
Sjezd ze sedla orograficky pravou (nejjižnější) větví ledovce, která je strmější.

2. Albert-Heim Hütte (2 543) - Tiefensattel (3 334) - Rhône Gletscher - Dammastock (3 630) - Trifthütte (2 520)

Start: Cíl: Stoupání: Klesání:

2 543 m.n.m. 2 520 m.n.m 1 680 m 1 580 m

Obtížnost: Max. Sklon: Čas:

M / II-III 30°- 35° 5-6 h

 Popis:
Z Albert-Heim Hütte nekomplikovaným ledovcem pod Tiefensattel  (3 334). Do sedla na mačkách s cepínem snadným lezeckým terénem (II-III), trasa vybavena fixnímy kruhy a tyčemi. Ze sedla sestupně traverzujeme doleva (na jih, NÉ přímo dolů; vysoké stěny) do zprvu nevýrazného kuloáru. K prvnímu štandu buď na lyžích (sklon 35°) nebo mačkách. Slanění 25 a 15-20 metrů. (s 30 lanem problematické). Štandy jsou smyce na hrotech a tudíž nemusí být na počátku sezony na místě, par rezervních smyc se hodí.





Po slanění sjezd na ledovec Rhôny (2 870 m), po něm vzhůru na Dammastock (3 630 m), na který vystupujeme od severozápadu. Z Dammastock buď sjezd přímo ve spádnici vrcholu - možnost prašanu, ale nutno lepit pásy pro nasledný výstup do Obri Triflimi, nebo podél hřebenu do Obri Triflimi (3 280), Dále po Trift ledovci pod chalupu - pozor trhliny a ledopád. Z ledovce asi 100 výškových metrů na chatu.



Ledovec a ledopádt Trift (kliknutím zobrazíte velké), foto: Jirka Vodsloň

3. Trifthütte (2 520 m) - Triftgletscher - Vorder Tierberg (3 007 m) - Tierberglihütte (2 795 m)

Start: Cíl: Stoupání: Klesání:

2 520 m.n.m. 2 795 m.n.m 1 400 m 1 600 m

Obtížnost: Max. Sklon: Čas:

S > 40° 5-6 h

 Popis:
Nejdříve sjedeme na Trift ledovec, zde nalepíme pásy a stoupáme směrem na Steinhüshorn. Vytoupáme do výšky cca 2 660 m, zde se otevírá zprvu strmý kuloár (40°) do údolí Trifttälli. Jím a později širokými svahy na dno bočního údolí - severní směr. Stále dolů, nyní však na východ strmý kuloárem (40°) na ledovec Trift. Tím objedeme ledopád. Přes ledovec, pozor trhliny, do kuloáru Zwischen Tierbergen. Kuloár je strmý a v dolní části jsou popadány laviny, tudíž je výstup na lyžích obtížný. Za teplých nocí je sjezd i výstup komplikovaný vzhledem k možným lavinám, rychlý ranní nástup je podmínkou! Z Tierberglilücke se nabízí výstup na Vorder Tierberg, který poskytne krásné výhledy. Mírnými svahy sjedeme na Tierberglihütte.

4. Tierberglihütte (2 795 m)- Sustenhorn (3 503 m) - Chelenalplücke (3 032 m) -
- Ulmi (1 200 m) - Salbit Hütte (2 105 m)

Start: Cíl: Stoupání: Klesání:

2 795 m.n.m. 2 105 m.n.m 1 750 m 2 318 m

Obtížnost: Max. Sklon: Čas:

S > 40° 6-7 h

 Popis:
 Výstup na Sustenhorn je jednoduchý a celá výstupová trase je vidět z chalupy, na vrchol se vystupuje podél severozápadního hřebene. Z vrcholu sjíždíme výstupovou cestou, z které asi ve 3 300 metrech odbočíme do sedélka Sustenlimi (3 192). Po projetí Sustenlimi otočíme na severovýchod a vystoupáme do Chelenalplücke - často bez sněhu. Ze sedla spadá příkrý kuloár (> 40°) na ledovec Flachensteinfirn, jím sjíždíme skvělým firnem směrem na Voralphütte a dále hlavním údolím tam, kam nám sníh dovolí. Do Ulmi se dostaneme nejdříve turistickou pešinou do údolí Göschenenu, jím přibližně 4 km po silnici. V Ulmi začíná letní pešina k Salbit Hütte. Lyže je nutné nést asi do třetiny vzdálenosti.

5. Salbit Hütte (2 105 m) - Bändlückli (2 357 m) - Rorspitzli (3 220 m) - Dörfli (1 274 m)

Start: Cíl: Stoupání: Klesání:

2 105 m.n.m. 1 274 m.n.m 1 200 m 1 907 m

Obtížnost: Max. Sklon: Čas:

S 40-45° 5-6 h

 Popis:
Z chaty nejdříve sjedeme do morénového údolí - zapadní směr. Nalepíme pásy a traverzujeme podél letní pěšiny pod svahy Bändlückli. Přes prostřední pás skal je třeba nasadit mačky. Z Bändlückli je již vidět cíl: Rorspitzli. Postupuje podle hřebene pod východní okraj Rorspitzli, kde je vidět jasný kuloár. Kuloárem vystoupíme na východní hřeben Rorspitzli. Pokud je chuť a čas, je možno se vyškrábat na vrchol. Z hřebene je nutno sestoupit na ledovec Kartigelfirn. Ceste vede nejdříve po severovýchodním hrebeni, asi 300 - 400 metrů, a odtud přímo na ledovec cca 100 výškových metrů. Sjezd po ledovci často poskytne prašan a následně firn. Ve sjezdu se je třeba držet vpravo a přes závěrečný práh sjíždět hřbetem mezi dvěma výraznými kuloáry - vodopády. Pod prahem je vidět na levé strane údolí turistická pěšina do Dörfli.

Průvodce a mapy

Die schönsten Skidurchquerungen in den Alpen; Peter Keill, Bruckmann-2005
Die schönsten Skitouren der Schweiz; Scanavino/Gansser/Auf der Maur, SAC-Verlag-2003

Landeskarte der Schweiz mit Skirouten: 1: 50 000; 255S Sustenpass