Nevím, zda jsem tím, ke komu se vyjadřuje Váš dovětek druhé tiskové zprávy sdružení Expedice Altaj Cimrman. Nevím to ze dvou důvodů. Za prvé nejste, jako v mnohých narážkách o „očkování“ či „házení klacků pod nohy“, adresní. Za druhé, republiku Horní Altaj neznám, nikdy jsem v ní nebyl a těžko se tedy mohu k dění v ní vyjadřovat. Přesto mám pocit, že alespoň částečně hovoříte ve svém textu o mně a republikou Horní Altaj myslíte Respubliku Altaj (v překladu Republiku Altaj), které se někdy říká též Gornyj Altaj (v překladu Horský Altaj).
Oceňuji Vaši snahu ozřejmit vše od počátku. Rád bych Váš vysvětlující příběh doplnil o některá podstatná fakta. Myslím, že nikdo nezpochybňuje iniciátorskou roli Sergeje Šajchislamova v celém projektu i jeho kontakty na některá úřední místa a horolezce v Republice Altaj. Poněkud zarážející je ale jeho naplnění této role a způsob, jakým své kontakty využívá. Podle zveřejněných informací není známo, že by Vám kdy Sergej Šajchislamov předložil jiný dokument, než pozvání Federace Alpinismu Republiky Altaj podepsané panem Šumilovem. Jak jistě sami víte, horolezecký svaz není ani v Ruské Federaci ani v České republice organizací, která by mohla autorizovat pojmenování či přejmenování geografického útvaru. Mnohem důležitější je ale fakt, že pozvání pana Šumilova, napsané 6.4. 2006 vešlo na Altaji ve známost až ve chvíli, kdy jste jej uveřejnili na tiskové konferenci v Čechách 28. 2. 2007 a já jej na Altaj poslal. (Považujete to za „očkování“ či „házení klacků pod nohy“?) Pan Šumilov tedy pozvání držel po jedenáct měsíců v tajnosti, protože si zjevně uvědomoval problematičnost pojmenovávání hor na Altaji. Ani on, ani pan Šajchislamov, Vás ale o svém zatajování plánů expedice na Altaji neinformovali. Naopak, pan Šajchislamov Vás dokonce přesvědčil, že „S úřady Altajské republiky také celou záležitost předběžně domluvil.“ (
www.radio.cz/cz/clanek/89009)
V době, kdy se v České republice rozjížděla celonárodní sbírka a masivní mediální kampaň s podporou veřejnoprávních médií, České Pošty a dalších, jsem obvolal několik Altajských osobností a zeptal jsem se, co si o celé akci myslí. K mému překvapení na Altaji žádná mediální kampaň současně, natož v předstihu, neběžela. Nikdo z organizátorů se neobtěžoval jakkoli o záměru expedice informovat altajskou veřejnost, vysvětlit základní fakta o DJC či motivace zúčastněných, natož si zjistit názor obyvatel Altaje na cíle expedice. Shrnul jsem dotázaným, co jsem věděl z oficiálních proklamací expedice, a Járu Cimrmana jsem podle svého nejlepšího vědomí a svědomí označil za ústřední postavu her DJC. Reakce dotázaných mne nepřekvapily svým údivem nad cíli expedice; jako etnograf jsem se s úctou k horám setkával na Altaji téměř neustále. Šokovaly mne ale informace o osobě Sergeje Šajchislamova, o kterém jsem do té doby neslyšel. Odpovědi dotázaných jsem použil v článku, který jsem kurýrní poštou poslal panu Svěrákovi do šatny DJC včetně kontaktů na svou osobu. Toto řešení jsem zvolil, protože se mi kontakt na nikoho z Vás nepodařilo získat. Na jakoukoli odpověď od pana Svěráka jsem čekal marně. Článek vyšel ve zkrácené podobě v Lidových Novinách a v plné verzi
na serveru www.horyinfo.cz.)
Pár dní po Vaší tiskové konferenci jsem si přečetl následující slova pana Svěráka: "Docela by mně zajímalo, jak je možné, že tam ti lidi mají ještě dnes horu, která ještě nemá jméno. Asi je dobře, že jí ho nedali, protože ty ostatní mají tak příšerná komunistická jména, že Jára Cimrman se tam bude vyjímat jako perla." (
www.nova.cz) Styděl jsem se a bylo mi smutno.
Reakci Sergeje Šajchislamova Lidové Noviny otiskly o několik dní později. Můj článek v ní pan Šajchislamov (nebo skutečný autor článku) označil za směs faktů a lží. Důkaz o mých „lžích“ ale článek nepřinesl. Jediným omylem je citace pana Smoljaka z časopisu Instinkt, kterou jsem mylně připsal panu Svěrákovi. Uznávám, že jsem si Vás popletl. Ostatní argumenty pana Šajchislamova budí dojem absence elementární logiky. „Pan Brož tvrdí, že na Altaji neexistují a v poslední době ani neexistovaly nepojmenované hory. Skutečnost je taková, že v roce 2005 dostala na Altaji jedna hora jméno 60 let Vítězství (3543 m), v roce 2006 byly pojmenovány dokonce dvě hory - Svobodné Rusko (3620 m) a 250 let Altaj-Rusko (3588 m). Fakta tedy mluví sama za sebe.“ Nevím v jakém smyslu má například pojmenování hory na Altaji „60 let vítězství“ dokázat, že zmíněná hora předtím neměla oficiální, natož pak místní název. Byl snad Gottwaldov před svým přejmenováním na Gottwaldov beze jména? Pojmenování zmíněné hory jenom říká, že hora dostala v roce 2005 toto jméno a nic jiného z toho nevyplývá. Debata o pojmenování hory „Šedesát let vítězství“ byla v každém případě altajskou debatou. Zda vzbuzovala emoce související s kultem hor, nevím. Vím ale, že ve Druhé světové válce padlo více než 21000 Altajců a Rusů pocházejících z území dnešní Republiky Altaj a dovedu si představit, že Altajci považovali takové pojmenování za hodné svých předků, kteří padli válce za oběť.
Pan Šajchislamov mne ve svém článku také emotivně prosil, abych dotázaným altajským osobnostem vysvětlil, pokud to ovšem svedu, kdo je Jára Cimrman. Co a jak jsem vysvětlil, je popsáno výše. Rád bych ale vyjádřil údiv nad tím, že se úkolu propagace cílů expedice neujal sám pan Šajchislamov (ideálně předtím, než Vás ubezpečil o zajištěnosti celého projektu). Čekal bych to od člověka, který jako znalec JC i Altaje má ambici po JC na Altaji pojmenovat horu.
Jako etnograf nejsem příliš zvyklý vyjadřovat se k podobným otázkám. Pokud by se na Altaji sami rozhodli pojmenovat horu po Járovi Cimrmanovi či po Mickeymousovi, považoval bych to za nesmírně zajímavý případ ke studiu a názorově bych se v něm nijak neangažoval. Přípravy expedice tak, jak byly zahájeny, ale hovořily o něčem zcela jiném. Rozhodnutí padlo v Praze a jedinými reprezentanty Altaje se v něm stali pánové Šajchislamov a Šumilov. Ve chvíli, kdy mnou dotázané osobnosti začaly na Altaji o projektu expedice otevřeně hovořit, pan Šumilov se novinářům nějakou dobu vyhýbal a pak tvrdil, že se v žádném případě nemá jednat o pojmenování oficiální. V té době vyjádřilo několik nevládních organizací na Altaji nesouhlas s cíli expedice a podalo podnět k projednání celé otázky altajskému parlamentu. O expedici negativně referovala též média Republiky Altaj, podnícená mimo jiné i ruskými federálními médii, která přetiskla zprávy z Čech. (České titulky hrdě hlásaly, že se na Altaji od srpna objeví „Hora Járy Cimrmana“. Vše bylo prezentováno jako hotová věc.) Zatímco lidé, kterým se snaha pojmenovat jednu z altajských hor po JC nelíbila, psali otevřeně do altajských novin (proti expedici samé na Altaji ani jinde nikdo nic nemá), ze strany příznivců se ani v této chvíli nenašel nikdo, kdo by se k záměru expedice veřejně pozitivně přihlásil. Ani pan Šajchislamov, ani pan Šumilov, ani nikdo jiný nenapsal do altajských novin článek, ve kterém by celou situaci ze svého pohledu vysvětlil a objasnil, proč by na Altaji měli mít horu JC. To je přitom věc, která je v demokracii, ke které se na konci svého dovětku odvoláváte, zcela běžná a zjevně k ní mělo dojít už v době úvah o expedici.
Zhruba v té době mne kontaktovala agentura Ogilvy. Sešel jsem se s jejím zástupcem a vysvětlil mu situaci ze svého úhlu pohledu. Následovala schůzka s panem Evženem Hartem. Použití části vybraných prostředků na Altaji (například ve formě fondu Járy Cimrmana na podporu altajského divadla), které jsem ve článku v Lidových Novinách navrhl je prý návrh nesmyslný. Organizátoři považovali za zajímavou možnost zapsat se do map světa, která přitáhne pozornost k charitativnímu projektu „Domu čtyř múz“. Aktivity na Altaji v podstatě neplánovali. Pan Hart byl nicméně překvapen faktem, že pan Šajchislamov prodává skrze cestovní kancelář Jihotransa účast na expedici. Po schůzce s panem Hartem následovalo setkání s panem Václavem Kotkem. I jemu jsem vyprávěl o altajské kultuře, vztahu k horám a dalších věcech. Pan Kotek mne požádal o zprostředkování schůzky na Altaji. Zejména odpůrcům nápadu pojmenování hory by prý rád vysvětlil, jak se věci mají. V této chvíli jsem měl radost, že se ledy hýbají, a byl jsem přesvědčen, že komunikace povede k modifikaci projektu, ze které budou mít radost všechny strany. Pan Kotek mi brzy po našem setkání nechal na záznamníku zprávu. Den, který si na setkání na Altaji vyhradí, je Velikonoční pondělí 9.4. Schůzku se mi na poslední chvíli podařilo dojednat. Jedna z altajských novinářek mne výslovně prosila, abych panu Kotkovi předal předem právní analýzu altajského parlamentu, kterou zaslal nevládním organizacím jeho místopředseda a ze které vyplývá, že oficiální pojmenování hory jako hory JC není v souladu s platnými pravidly pojmenovávání. Řekla mi, že by chtěla, aby setkání bylo konstruktivní a že nechce překvapit pány oficiálním dokumentem, který do té doby neviděli. Dokument jsem pochopitelně předal.
Dne 9.4. ráno jsem dostal z Altaje informaci o čase a místě schůzky. Ta se měla konat od 14 hodin v redakci státních novin Altajdyng Čolmony. Ve 13 hodin jsem poslal panu Kotkovi SMS. Ptal jsem se jej, zda o schůzce v redakci ve 14 hodin ví. Obratem odpověděl nejen že ví, ale na schůzku již jedou (SMS samozřejmě mohu ukázat). Za dvě hodiny mi volali z Altaje, že na schůzku nikdo nepřišel. Mluvili telefonicky s panem Kotkem, ale nerozuměli mu. Pan Šumilov čekajícím pouze telefonicky řekl, že mají příliš nabitý program a nikam nepřijedou. V redakci čekalo v době svého volna dvacet devět lidí. Novináři, představitelé nevládních organizací, spisovatel, úředníci z vlády a parlamentu a studenti turistického ruchu. Styděl jsem se. Pan Kotek na SMS neodpovídal a telefon mi nebral. Dodnes čekám, že se mi ozve a celou příhodu vysvětlí, zatím marně.
Na Altaji pánové „expedičníci“ dávali na odiv záštitu dvou českých ministrů. Je překvapivé, že když se Lidové Noviny zeptaly ministerstva zahraničí, co může k celé věci říci, odpověď mluvčí ministerstva Zuzany Opletalové byla (více než týden poté, co ministr zahraničí záštitu převzal) zarážející: „Zatím nemáme dost informací. Ale myslíme, že Jára Cimrman by si také rozpory nepřál“.
S médii se pan Kotek po svém návratu sešel. Referoval o schůzkách s ministry kteří byli tak nadšeni, že „obvolávali další členy vlády.“ Tomu ovšem předcházelo vysvětlení „expedičníků“, o co plánované výpravě jde, protože „státní činitelé slyšeli o projektu jen málo, nebo vůbec nic“. Nevím, o co v současné době expedičníkům jde. Podle pana Kotka prý na oficiálním přejmenování netrváte (
www.radio.cz). Také nevím, na základě čeho byste na něm mohli trvat. Vím ale jistě, že někdo nemluvil pravdu, když na začátku března tvrdil, že Sergej Šajchislamov „S úřady Altajské republiky také celou záležitost předběžně domluvil“ (
www.radio.cz). První schůzky, ke kterým se tak hrdě tisková zpráva hlásí, proběhly až více než měsíc po této proklamaci a podle všeho především díky tlaku nevládních organizací.
Za kladný moment považuji přislíbení kulturní výměny. Vaše tisková zpráva tvrdí, že touto výměnou by ministr kultury Republiky Altaj rád navázal na vaši expedici. Pan Kotek naopak uvedl toto: Když jsme nabídli jakousi kulturní výměnu do budoucna, kdy by se uspořádaly třeba Altajské dny v Praze, byli všichni nadšeni (
www.radio.cz). Není tedy jasné, ze které strany iniciativa vzniká, ani za koho konkrétně pan Kotek mluví. Zavazuje se k budoucí spolupráci občanské sdružení Expedice Altaj Cimrman, Divadlo Járy Cimrmana, Nadace Charty 77 nebo ještě někdo úplně jiný? Myslím, že toto vyjasnění by celé věci nesmírně pomohlo.
Luděk Brož na Altaji
Údiv a otázky vzbuzují čerstvé výroky pana Šajchislamova na druhé tiskové konferenci expedice. Než byl přerušen panem Hartem, pan Šajchislamov tvrdil, že má dokumenty Federace Alpinismu, které opravňují k oficiálnímu pojmenování hory. Zázračné moci jednoho dokumentu zájmového sdružení už ale zjevně nevěří ani většina organizátorů expedice.
V jistém smyslu se dostáváme na samotný začátek příběhu Expedice Altaj Cimrman. Pan Šajschislamov Vás přesvědčil svými „dobrými přáteli na úředních místech.“ Bylo by daleko lepší, kdyby Vás přesvědčil nabídkou, že altajskou veřejnost nadchne pro návrh pojmenovat jednu z altajských hor po JC. Panu Šajchislamovi jsou zřejmě bližší zákulisní jednání, u Vás jsem byl zvyklý na otevřenou scénu a proto mne tato inklinace nepříjemně překvapila.
Jakkoli Vám to může přijít zvláštní a pro Vaše morální cítění vzdálené, pro mnoho Altajců jsou hory skutečně posvátné a jejich jména jsou součástí mnoha motliteb a blahoslavení. Vaši empatii k postavení altajského národa bych naopak od Vás jako od Čechů čekal.
Na závěr Vás chci ubezpečit, že nejsem žádný nesmiřitelný extremista. Ostudou není nechat se navést k něčemu ne úplně chytrému, ale přes zdravý rozum na tom trvat. Věřím, že pojmenování prvovýstupu, nikoli hory, je dostatečně hodné JC a zároveň není v žádném smyslu v rozporu s altajskými kulturními hodnotami, které jistě v rámci kulturní výměny chcete ctít a v České republice představit.
S pozdravem
Luděk Brož
V Praze, dne 9. 5. 2007
Poznámka:
Toto je dopis pánům Svěrákovi a Smoljakovi, který reaguje na jejich text
zveřejněný mimo jiné na horyinfo.cz. Poslal jsem jej panu Smoljakovi
emailem 9.5. 2007 a dosud neobdržel odpověď.
Jistou změnou v kauze od doby, kdy jsem dopis psal, je článek o expedici
v altajském týdeníku Post-Skriptum (ke stažení na horyinfo.cz). Všem
znalým ruského jazyka tento článek vřele doporučuji. Dozvíte se v něm
proč jel primátor Bém na Everest, kdo osobně kontroluje přípravy
expedice Altaj Cimrman, které divadlo v ČR je nejprestižnější, co/kdo
láká turistický ruch do Čech a mnoho dalšího. Škoda jen, že nevíme komu
za takový krásný článek poděkovat. Autor není uveden. Materiál pouze
"připravil pro tisk N. Vitovec".
Doporučovaný článek v časopise PostScriptum
je ke stažení zde, zde je pak
článek pánů Smoljaka a Svěráka z 25. 4. 2007.