Šárka v 7:00

Pomenší, lehce shrbený chlapík s šedivými vlasy, které nejsou ani moc vidět pod černou helmou, se nenechá znervóznit památníčkem čtyřiadvacetiletého Jandíka u nástupu a jen si tak lehce nastoupí do Velké poštolky.



Podle zvyku freeclimberů vybaven lezečkami .... ale co mu to chybí?



Pytlík na máčo! Že by ho zapomněl?



Ale kdepak. On ho nepotřebuje. I když se kvůli zatvrdlé páteři nemůže moc koukat nahoru, nijak ho to v Západním převisu nerozhází. Prostě si ty chyty najde po hmatu.



Však už toho v životě sakra hodně vylezl. Kavkaz, Alpy, Norsko, těch cest na písku! Znáte třeba ve Žlebu Šepot květin, nebo Zuby nehty? To dělal kdysi se Zabilkou.



Tak ještě si dá horní část Žabáka.



Sestoupí, oblékne úřednické montérky a jde do své kanceláře sloužit spoluobčanům Prahy 6. Taky bych chtěl být i po šedesátce takhle čilej, jako Vašek Širl, to vám teda řeknu. A tak až vás zase přepadne světobol, že vám ujíždí vlak, a že musíte honem vylézt nějakej prásk honem teď a tady, vzpomeňte si na freeclimbera v penzi, protože dožít se důchodu je na tom horolezectví opravdu to nejkrásnější.

Petr Jandík