Šest cest za den!

Zítra se ve známé světové skalní oblasti Tisá pokusí překonat tento výkon a vylézt v sobotu průměrně ŠEST cest za den. Aby byla zvýšena sportovní hodnota tohoto pokusu, kladou si lezci další omezující podmínky. Výstupy budou provedeny alpským způsobem, bez budování postupových táborů, to jest pojede se přímo z Prahy, nebudou se budovat žádné depozity potravin a materiálu. Dále budou výstupy provedeny bez umělého kyslíku a celou akci si budou lezci financovat sami, bez použití sponzorů.

Držme oběma borcům palce v jejich úsilí! Server Horyinfo bude přitom a bude vás o postupu akce informovat.

---

Průběh rekordního pokusu podle SMS zpráv od závodního týmu. Také máme slíbené fotografie, které bude tým průběžně posílat z Tisé:

08:00: Skřítek a Bubák odjíždějí od budovy redakce Horyinfo.cz automobilem, který jako medilální partner poskytla redakce.
08:45: Závodní tým je zadržen policií na dálnici. Zdržení 20 minut. SMS od Skřítka: "To jste nam sakra nemohli rict, ze nemate za aute dalnicní znamku?
10:30: Rekordní tým se navazuje u Zlaté stěny. Hlásí velmi silný, až bouřlivý vítr.
11:57: Tým hlásí první úspěch - Zlaté písky RP!
15:15: Tým hlásí první neúspěch, pátá cesta je dolezena jen do poloviny. Zatím nevíme která a proč, tým nemá mobilní signál. Také se omlouváme, že dosud nejsou obrázky. Zjistilo se, že v Tisé není bohužel žádná internetová kavárna a odeslat obrázky ze zapůjčeného redakčního notebooku se nepodařilo, protože týmu notebook upadl do písku a přestal fungovat. Kromě toho si závodníci stejně zapomněli v Praze propojovací kabel k fotoaparátu.

Další zprávy přineseme po návratu obou borců z Tisé, až s nimi uděláme rozhovor a o průběhu pokusu a příčinách neúspěchu vás budeme podrobně informovat.

---

Neděle: Borci konečně dorazili a nahráli jsme s nimi rozhovor, který zpracováváme. Zůstaňte na příjmu!

---

Ano, přátelé, už je to tady!

Rekordní tým, který jsme očekávali v sobotu večer, dorazil neočekávaně až v neděli v poledne. Co je příčinou toho zpoždění? Jak vlastně pobíhal pokus o rekrodní výkon a proč vylezli Skřítek s Bubákem jen půlku páté cesty? Na tyto otázky vám teď odpoví rozhovor, který jsme s oběma aktéry zaznamenali, i když po dojezdu viditelně nebyli ve formě a moc se jim do povídání nechtělo. Nakonec se za prášky proti bolení hlavy uvolili rozhovor přece jen poskytnout.



Redakce: Tak vás vítáme zpátky. Povězte nám něco o tom, jak dopadl váš pokus a jak to celé probíhalo?
Skřítek: No, jak to dopadlo. Vylezli jme toho pět a půl. Takže to vlastně moc nedopadlo, i když z určitýho pohledu se dá říct, že to byl vlastně úspěch, žejo, Bubáku?
Bubák: To je fakt. Když jsem ráno viděl to auto, co nám náš mediální partner půjčil, tedy nic ve zlým, ale měl jsem chuť to vzdát. Skřítek ho ale nastaroval jízdou s kopečka na OS, a to mi vlilo optimismu.

Redakce: Aha, v Dopravě vám neřekli, že je vypráskaná baterka a vylágrovaný písty? To nám dělaj taky.
Skřítek: A taky nám neřekli, že tam není dálniční známka!



Redakce: Kdo by taky na takovej vrak kupoval dálniční známku? Přece máte oči a vidíte, jestli na tom skle je, nebo není.
Bubák: No ale my jsme se už koncentrovali na ten výkon a postupně zapojovali meditaci a vyšší stav vědomí, tak jsme se věcma jako hledáním známky na okně nemohli rozptylovat. Když jdu na rekord, ovlivní to každá kravina. No a pak nás chytili na dálnici ti policajti a bylo po koncentraci. Sice jsme to ukecali, ale museli jsme se vším začít znova a taky nás dost zdrželi.

Redakce: No dobrá, pojďme ale k samotnému výkonu. Dojeli jste do Tisé, nameditovaní, namotivovaní, co bylo dál?
Skřítek: Tak nejdřív jsme našli parkoviště, které bylo trochu s kopce, abychom mohli potom večer po výkonu vytlačit auto na silnici a zase ho jízdou nakopnout. No a pak jsme se s Bubákem a Háňou vydali do kopce pod stěny. Už dole jsme viděli, že je šílenej vítr a čím vejš, tím byl horší.
Bubák: No u mne to bylo o něco horší, protože mne bolela noha, co ji mám operovanou a tak už před začátkem bylo jasný, že nemůžu střídat a že polezu jenom na druhým.
Skřítek: A to jsi ještě neřek, že sis týden před tímhle pokusem nezodpovědně vyhodil rameno.

Redakce: Takže začátek byl s problémy. A co ten Háňa, měli jste být jen dva?
Bubák: Háňa jela se mnou, ale nelezla. Ona neleze, vlastně byla jako nosič.

Redakce: Jak, nosič? Přece jste chtěli lézt alpským stylem a to je bez nosičů!
Bubák: No né, ona nesla jenom záložní členku týmu, kdyby někdo z nás dvou vypadl.
Skřítek: Jenže ta záložní členka bude stejně k dispozici až v září, takže to náš výkon nemohlo nijak ovlivnit. Háňa se taky na chvíli ujala role fotografky, když jste nám nedali redakčního fotografa.

Redakce: No tak už nechte okecávání a řekněte jak probíhal vlastní pokus.
Skřítek: No jak sem říkal, byl děsnej vichr. Sem si řikal, že by to fakt bylo klidně na kulicha. No ale navázal jsem se a vyrazil. Solivej začátek mi šel dobře. Ale pak jsem se zarazil na hraně, protože jsem se nemohl rozhodnout, který hodiny mám provázat, protože jich tam bylo moc a neměl jsem smyčky do všech. To nás stálo cenné sekundy. Pak jsem se teda rozhodl a pokračoval šikmou rampou doprava až k dalším hodinám. Vítr byl stále horší. Měl jsem strach, že mi nafouká do uší, a že nastydnu a taky se mi blbě dejchalo. Ale překonal jsem to, dolezl nahoru a začal dobírat Bubáka. Bohužel tam nebylo závětří a protože jsem nechtěl hoblovat lanem hranu, musel jsem dobírat i v tom větru. Jo, a tu cestu jsem dal RP.



Redakce: Takže jste vylezli první cestu.
Skřítek: Hodně nám v tom pomohla povzbudivá SMS-ka, kterou jsme od vás dostali. V jednu chvíli už jsme kvůli tomu větru uvažovali o nasazení láhve s kyslíkem, která měla být ve výbavě jen pro lékařské účely. Jenže jsme ji ale zapomněli v Praze naložit a tak sportovní hodnota našeho výkonu nakonec neutrpěla.



Bubák: Tak jsme hledali jiný řešení svízelný situace. Naštěstí jsme na sestupu ze Zlaté stěny zjistili, že za věžema nefouká a tak jsme se rozhodli se přesunout z hřebenových věží do Velkých Tiských stěn.
Skřítek: A tam nefoukalo vůbec! Tak jsme šli na Jižní Herkulův sloup a tam to začalo pěkně vodsejpat. Napřed jsme dali Kýsovu RP, pak Západní hranu a Svatou cestu, taky všechno RP.



Bubák: No a pak se Skřítek pustil do Děčínský varianty. Fakt grandiózně přelezl ten nástup a kdo to zná, ví, že na šestku je to pěkný maso. Už jsem si říkal, že to vypadá dobře a že to máme v kapse. Jenže když zrovna traverzoval ke kruhu, začalo pršet.
Skřítek: Já si toho v zápalu boje nejdřív ani nevšiml, až když mi z helmy začalo kapat na nos. Tak jsem Bubáka dobral u kruhu, kde se Děčínská varianta napojuje na Starou cestu a slanili jsme. Tak variantu máme celou, ale na vršek věže nám chyběly snad jen čtyři metry. To je fakt smůla. Ale nechtěli jsme se tak snadno vzdát, a tak jsem našel ještě Ranní cestu na Medvědí věž. To je spára pod převisem a byla ještě suchá. Tak jsme jí honem vyběhli abychom měli aslepoň víc než pět.

Redakce: Takže se pokus nevydařil z objektivních důvodů. Získali jste ale určitě cenné zkušenosti, co příště vylepšit.
Skřítek: To teda jo. Jednak si příště vezmeme radši vlastní auto a taky aktuálního průvodce. My jsme si podle toho vašeho "Lezecké oblasti ústecka" vytipovali hvězdičkovou věž v Bürschlickejch stěnách, a stálo nás skoro hodinu ztráty, když jsme ji jak blbci hledali, než nám místní řekli, že už před třiceti lety spadla.
Bubák: No a pak jsme si taky říkali, že bejt závislej na počasí je nespravedlivý a tak bysme příště udělali pravidlo, že když prší, mohly by se nevylezený cesty nahrazovat pivama. Samozřejmě by se to muselo přesně specifikovat, aby neutrpěla sportovní hodnota výkonu.

Redakce: To je zajímavý nápad. Na závěr nám řekněte, proč jste nepřijeli podle plánu včera večer, ale až dnes v poledne?
Skřítek: To bylo tím zaparkováním. My jsme sice zaparkovali trochu s kopečka, ale nevšimli jsme si, že u pravýho kola je prohlubeň a že tam ten asfalt dělá skoro deseticentimetrovej schůdek. Když jsme odpoledne v tom dešti zašli do hospody a potkali tam účastnice srazu RHM a přitom zkušebně testovali to nahrazování cest pivama, nějak jsme už pak byli dost tuhý a večer se nám nepodařilo přes ten schůdek vytlačit auto na silnici. Tak jsme přespali v Tisý, holky z RHM byli hodný a nechaly nás přespat u nich v chajdě. Ráno, když jsme se pak ze všeho zmátořili, tak jsme mezi kolo a ten schůdek dali šutr a podařilo se nám auto vytlačit, nastarovat a odjet do Prahy. Teda ale byla to šichta. A když člověk musí takhle zabrat za to auto při tlačení, to pak bolí šiška ještě daleko víc.

Redakce: Jak vidíme, byl rekordní pokus opravdu náročný. Děkujeme vám za rozhovor a doufáme, že se to příště už podaří.
Bubák: My děkujem za podporu a taky chcem poděkovat těm klukům, co vyhlásili těch "300 za 60" a motivovali nás k pokusu překonat jejich denní průměr.

Statistické údaje:
Vylezené cesty: 5,5 (slovy pět a půl): Zlatá stěna - Zlaté písky, Jižní Herkulův sloup: Kýsova, Západní hrana, Svatá cesta, Tunelová věž: Děčínská varianta, Medvědí věž: Ranní cesta.
Založeno smyček: 17, z toho 5 stálo za prd. Čas lezení: 10:30:05 až 16:03:27.