Sobotní ráno ctí předpověď do puntíku. Lije jako z konve. „Nu což!“, říkáme si. „Alespoň trochu doženeme spánkový dluh předchozí noci.“ a spokojeně se obrátíme ve spacácích na druhý bok. „Však ono přestane!“. Nepřestalo v devět, ani v deset, a když se kdosi z nás snaží udržet bojovou náladu moudrostí kmetů: „Jedenáctá rozhodne!“, nikdo tomu moc nevěří a pomalu začínáme přemýšlet o náhradním „muzeálním“ programu.

Ale světe div se! Chvíli po jedenácté přestává skutečně pršet a před polednem už to vypadá, že je příděl vody pro dnešek vyčerpán. Tou dobou i my opouštíme místní muzeum, kde jsme v infocentru získali nejenom cenné informace o zajištěných cestách „Eisenerzer Klettersteig“ na Pfaffenstein (1 804m) a „Kaiserchild Klettersteig“ na stejnojmenný vrchol (2 084m), ale i za téměř symbolickou cenu 1 Eura turistickou mapu Eisenerzu a okolí v měřítku 1:25 000.

Eisenerzer Klettersteig

Vzhledem k pokročilé denní době a nejistému počasí volíme za cíl nižší Pfaffenstein, přestože se stejně jako okolní kopce skrývá v tmavých mracích a natěšeně kloužeme rozmáčenou stezkou strmým lesem pod nástup cesty.

Začínáme pěkně zostra. Nástupová stěnka za C/D.

Pokračujeme po ostří západní hrany, kterou vede zajištění cesta.

Vzhůru do ploten!!

Pokračujeme traverzem pod převisy. V pozadí je vidět část výstupového hřebene.

Mlha přede mnou, mlha za mnou…

Kdyby bylo bývalo hezké počasí, bylo by dole vidět jezero Leopoldsteiner See mnohem jasněji.

Zápisem do knihy to zdaleka nekončí….

…zbývá ještě mírně vlhký komín….

… a závěrečný koutek s obtížností C/D.

Od vrcholu nás dělí již jen pár metrů.

Poslední rychlá fotka u vrcholového kříže a hurá dolů, dřív než se setmí. Při sestupu částečně zajištěnou cestou „Markussteig“ rychle ztrácíme výšku a za chvíli sestupujeme po známé cestičce tmavým lesem zpět do Eisenerzu. Zamračené nebe se pomalu začíná protrhávat a my doufáme, že zítra bude krásně.

Kaiserchild Klettersteig

Nedělní ráno je jak obrázek vytržený z kalendáře. Barevné podzimní listí, bílé vápencové stěny okolních vrcholů a nad tím vším šmolkově modré nebe. Zkrátka ideální den na Kaiserchild Klettersteig. Pravděpodobně totéž si myslí i dvojice, kterou vidíme v závěru výstupu a skupinka právě odbočující na přístupovou cestičku pod stěnu, zatím ještě vysoko nad námi. Naštěstí v okamžiku, kdy docházíme pod nástup, jsou již vysoko nad námi a my sledujeme, jak si užívají vzdušné traverzy a tak máme cestu sami pro sebe. Již první metry dávají tušit, že dnes to opravdu nebude žádná procházka a obtížnost D/E prověří naši kondici...

Lehkých pasáží je v této cestě opravdu málo. Toto je jedna těsně nad nástupem.

Vstupujeme do „kolmého“ a nároky vzrůstají.

Vzdušný traverz…

… je pěkně exponovaný.

Stejně tak i ten následující.

V převislých pasážích je potřeba pořádně zabrat…

…a hladké plotny opravdu stupy příliš neoplývají.

Nevypadá to, ale teď přijde obtížný krok. Ostatně jako vždy, když máte stup až u prsou.

Plotna v závěru je skutečnou lahůdkou….

… stejně jako visutý lanový most.

Od konce ocelových lan nás čeká ještě dvacetiminutový výstup na vlastní vrchol, ze kterého se nám otevírá nádherný pohled na okolní hory.

Nakonec nezbývá než dojít již snadným terénem na vrchol. ( V pozadí Hoch Kogel.)

Eisenerz leží hluboko pod námi a výhled kazí pouze velkolom Ezrberg, nepříliš půvabná dominanta kraje.

Pro vlastní sestup je možno zvolit jednu ze dvou variant. První z nich vede přes vrchol protějšího Hochkogelu (2 105 m) do Radmerhalsu (1 305 m) a odtud zpět na parkoviště v Ramsau a lze ji ještě zpestřit výstupem na Kaiserwart (2 033 m). My, vzhledem k pokročilé hodině volíme rychlejší variantu sestupu přes „Bärenlochsteig“, tedy stejnou cestou, jako jsme došli pod nástup a i tak docházíme na parkoviště až se setměním. Unaveni, ale plni nádherných zážitků z krásného podzimního dne.