Huberbuam

Jméno Huber je v mnoha regionech Bavorska téměř metla a také v Pallingu (kde rodina žila) byl seznam Huberů dosti dlouhý. Při tolika Huberech ve vsi bylo jenom logické, že v oněch dobách, kdy jsme žili v Pallingu, jsme nebyli známí jako Huberovic kluci, ale spíše podle jména statku, kde jsme žili.A protože jsme sídlili na statku Riedlů, volali na nás pěkně po bavorsku „Rialbuam“. Tolik na vysvětlenou k termínu Buam v jedné z prvních pasáží knihy. Jako extrémní horolezci jsou už ale bratři Alexander a Thomas Huberové známí jako „Huberovic kluci“ a i když už to u chlapů kolem čtyřicítky (a Thomas navíc trojnásobný otec) nějak nejde úplně přes pysk, značka to je zavedená.



Perfect Timing

10. října byla oficiálně uvedena na trh knížka "Der Berg in mir "od Alexandera Hubera. Perfektní načasování – podařený marketingový tah, ať chtěný, nebo náhodný. 4. a 8. října posunovali totiž bratři Huberové rekordní čas na cestě Nose na El Capu, čemuž se věnovala v Německu i nehorolezecká media. Současně od března 2007 běžel v kinech celovečerní dokumentární film Am Limit, který měl docela slušnou návštěvnost, takže termín uvedení knížky na trh byl vskutku dobře připraven a načasován.





Speed – der vertikale Geschwindigkeitsrausch

O tom, jaký význam má pro oba bratry momentálně trochu šílená disciplína SPEED svědčí i časová smyčka na začátku knihy. Autobiografie začíná listopadem 2005. Při natáčení filmu Am Limit, konkrétně při odpočinkovém dni, kdy spolu s týmem hledal lokaci pro celkový záběr Nosu, spadl Alex v jedné z roklí na Middle Cathedral Spire a po patnáctimetrovém pádu (nebyl navázán na laně) pokračoval jeho život, ale pro tento rok skončilo natáčení i pokus o Speed na Nose.





Der Berg in mir

Potom už se knížka vrací na začátek jeho (a jejich) horolezecké kariéry, tedy do hodně ranného dětství a má charakter standardní autobiografie. Po pár stránkách nabírá vyprávění spád a knížka se čte jedním dechem. Kdo sleduje lezeckou cestu obou bratrů, ten většinu jejich milníků zná. Ostatně hodně prozradili i ve svých předchozích knížkách, z nichž bezesporu tou nejlepší dosud zůstává prvotina "The Wall" (i přes anglický název je i tato kniha psána v němčině ). O Alexandrovi a Thomasovi a jejich naplněných vizích se průběžně píše v horolezeckých periodikách, není však od věci si pročtením knížky připomenout jejich postupný vývoj, který šel přes hory, zase hory, pak skalky, zase do hor, jež zůstaly jako to hlavní kolbiště. Jsou to někdy pikantní historie, např. když konečně jako kluci jeli poprvé spolu bez táty do Dolomit, protože ten starší si udělal řidičák a ukecali tátu, aby jim na dva týdny půjčil káru. Na to, že jim bylo 18 a 16 roků, měli docela našlapaný program. Jenom v Marmoladě vybachali čtyři cesty (Vinatzer, Messner, Moderní časy a Via Fortuna). Docela nářez na mladý fracky. Na tomto místě je třeba zmínit jejich obdiv ke Kollerovi a k jeho cestě Přes rybu, kterou později pochopitelně taky odfajfkovali.



To nejzajímavější v knize představují vložené rozhovory, které o Alexandrovi, jeho bratrovi, ale hlavně o jejich vztahu, řeknou nejvíce. Ten první je s Andreasem Kubinem, další je přímo s Thomasem. Následuje ještě rozhovor s jejich matkou a knihu uzavírá docela rozsáhlý rozhovor s režisérem Pepe Danquartem. Klíčové jsou rozhovory s Thomasem a s Pepem. Tam se dozvíme o vztahu obou bratrů nejvíce, o jejich rivalitě (a např. mimořádně silném sporu na jedné patagonské výpravě, která skončila roztržkou, jež hrozila ukončením společného lezení), společné cestě i hledání vlastních směrů. Možná právě Pepe Danquart, který má bratra dvojče (a rovněž režiséra) má pro pochopení rozporuplného vztahu obou bratrů nejlepší předpoklad.



Z Alexandových textů jsou velmi poučné kapitoly o perspektivách horolezetcví v 21. století a o odpovědnosti Alpských spolků. Kritika plošného pokrývání alpského prostoru plezírem je tu oprávněná, protože oba bratři se celou svoji karieru řídili krédem, že bez dobrodružství není horolezectví a styl jejich prvovýstupů, s velmi šetrným používáním bohrháků, tomu odpovídá.

Kniha se na konci vrací ke speedu. V době vydání knížky byli ještě před rekordem na Nose, v kapse měli ale již delší dobu rekord na Zodiacu – v podstatě vznikl jako vedlejší produkt. Prvotní vize byla vylézt tuto cestu volně. Protože během nacvičování na ní znali každý chyt a počasí bylo mimořádně teplé a tím naděje na úspěch malá, nakonec smrkli rekord ve speedu a čistý přelez si nechali na podzim, na chladnější počasí.

Am Limit

Dílo Pepe Danquarta vznikalo několik roků, je to profesionálně natočený film, technicky dokonalý (ve stěně El Capitana měl někdy režiser naštosováno i 12 lidí). Rozhodně není sledem lezeckých videoklipů, hodně se v něm mluví a režisér oba bratry a jejich vztah dost podrobně pitvá. Am Limit patří ke kategorii filmů, které je třeba vidět v kině. V televizi je vizuální dojem určitě mnohem méně výrazný. I přesto se dá i z tohoto traileru vidět, že to stojí za to:



Trochu problém je ve filmu s němčinou. Ono to totiž až tak moc v němčině není. Pepe Danquart k tomu v knížce říká: Oba (Huberové) se velmi silně definují ke své bavorské domovině. Bavorský dialekt je jejich typický osobní znak. Je to autentické. Každý člověk upadá v emočně vypjaté situaci do svého dialektu. Nadávat a klít můžete jen ve své vlastní řeči. Spisovná němčina by působila nevěrohodně. Byly dokonce vážně míněné pokusy o titulkování, ale nebylo to možné. A obráceně, bavorština vyvolala velké sympatie právě v Berlíně, Hamburgu nebo Brémách. I když tam publikum rozumělo jen 80 procent, ale to nevadilo, proti tomu stála otevřenost, srdečnost a přirozenost. Duše má svoji řeč a jejich řečí je bavorština…. (opravdu velmi volně přeloženo). I přes tuto skutečnost mohu film doporučit (od konce října je již možné jej zakoupit za lidových 19.90 na DVD). A tato jazyková poznámka mne dovedla k několika řádkům o přednáškách bratrů Huberů.



Bilder der Erde

Takto se jmenuje Drážďanská agentura, která pořádá každou zimu v Sasku (kromě Drážďan i další města) přednášky různých cestovatelů, a tedy i horolezců. Prvně jsem do saské metropole vyjel v roce 2002 a vrátil jsem se zcela nadšen. Hlavní pořadatel Holger Fritzsche přivítal Thomase tak saským dialektem, že jsem nevěděl o čem je řeč. Thomas mu to vrátil ve své bavorštině a bylo mi útěchou, že teď jsem nebyl v sále sám, kdo nekapíroval. Pak se tomu oba zasmáli, dohodli se na pokračování v Hochdeutsch a u toho zůstalo.



Od té doby jsem viděl (asi) všechny přednášky obou bratrů a musím konstatovat, že i v tomto oboru je jejich výkon špičkový a má stoupající tendenci. Ostatně, dnes je přednášková činnost jedním ze zásadních zdrojů finančních prostředků Alexandra Hubera. Pokud je některý z Huberů v Drážďanech (a nejenom tam), je sál vyprodán a nakonec sedí lidé i na schodišti, jako za starých dobrých časů na fesťáku v Ádru. Termíny přednáškového turné jsou na jejich stránce a rozhodně se vyplatí, najít si nějakou blízkou destinaci a udělat si výlet.



O lezeckých kvalitách Alexandra a Thomase nelze pochybovat. Jejich knižní produkce (a to i díky spolupráci se špičkovými fotografy) má rozhodně velmi nadprůměrnou kvalitu. Ježíšek se blíží a tak těchto pár řádků může být dobrý návod, co strčit (sám sobě?) pod stromeček. Až se budete prohrabávat stránkou bratrů Huberů, narazíte v Shopu na tričko s nápisem „Getschoo“. No není to úplně slovníková fráze, tak si potrapte hlavu, co tím chtěl básník říci.


Několik doporučených (a notoricky profláklých adres):

www.huberbuam.de
www.piper-verlag.de
www.bilder-der-erde.de

spoustu materiálu k Huberbuam najdete pochopitelně na

www.climbing.de
www.bergsteigen.at


28.10.2007 Vladimír