V Holešovicích řinčí zbraně      -PR-

I když si holešovické Lezecké centrum rozhodně nemůže stěžovat na nezájem publika, jeho provozovatel Libor Hroza se stále snaží něco dostavovat a vylepšovat. A tak k původně plochým překližkovým stěnám již dříve přibylo "třidéčko", kde se laminátová struktura podstatně více blíží skutečné skále. V tomto duchu začaly na všech dostupných hranách a sloupech přibývat podobně strukturované přístavky, připomínající pískovcové věže, které si zkušený lezec vychutná, ale pro začátečníka, který ještě neví, co s nohama, mohou být obtížné.



Dalším zpestřením lezení je krápník, přidaný do prostoru v zadní části stěny, doplněný "stiskáčovou" hranou, kterou můžete lézt lehčeji s odšlapovými vruty, nebo si dát třéning na Abysse jen za stisky.



Nových je několik dalších stěn v prostorách sebraných bouldrovce, které se v poslední době staly hodně oblíbenými.



Dalším zajímavým prvkem je "tobogán" hned na začátku, kde se lze realizovat v dlouhém převisu. Bez použití chytů, jen za stiskací hřbet je to asi desítka, po chytech vytrvalostní pětka. No a kdo nezvládne ani tu pětku, může si dát tobogán vniřkem, ale musí dát pozor na trčící šrouby :-)



Koncem loňského roku se v prostorách "třidéčka" konalo první oficiální Mistrovství české republiky v drytoolingu s mezinárodní účastí, na kterém si vzala poprvé do ruky cepíny Lucka Hrozová a skončilo to druhým místem za zkušenou Jitkou Mázlovou. Úspěch dobře hodnocených závodů a nominace Lucky do reprezentačního družstva ledolezců byly pro provozovatele, Libora Hrozu impulzem k přemýšlení, jak drytooling znovu začlenit do provozu stěny i pro veřejnost. Není to samozřejmě jednoduché. Při lezení s cepíny po na stěně přimontovaných špalících, plastových terčích, nebo pucích se může cepín smeknout a při pádu není dobré stát blízko.




Různé typy drytoolingových "chytů" pro cepín