Ekvádor má bezesporu jednu z nejpůsobivějších sbírek vulkánů na světě. Ve zhruba 160 km dlouhém pásu dvou paralelních horských hřbetů nacházejícím se v severní části země, mezi amazonskými pralesy na východě a pobřežními nížinami na západě, leží nejvýznamnější horolezecké cíle: Cotachi (4 939 m), Pichincha (4 784 m), Illiniza (5 266 m) a Chimborazo (6 310 m) v západním hřebenu a Cayambe (5 790 m), Antisana (5 705 m), Cotopaxi (5 897 m), Tungurahua (5 016 m), Altar (5 321 m) a Sangay (5 230 m) v hřebenu východním. Kromě nich je tu celá řada vrcholů s výškou nad 4 000m.
JV stěna Chimborazo od Whymperovy chaty, foto: Jan Polák
V množství vysokých vrcholů zaujímá první místo sopka Chimborazo, považovaná až do konce 18. století, na základě měření francouzsko-španělské vědecké expedice uskutečněné v letech 1736 –1744, za nejvyšší horu světa. Velkému zájmu pozornosti evropských horolezců se tento vrchol těšil zejména v 80. letech 19. století, v době rozkvětu sportovního horolezectví ve velehorách. Na jedné z tehdy nejúspěšnějších expedic do And dosáhl Angličan Edward Whymper roku 1880 jeho vrcholu a v tomtéž roce i prakticky všech ostatních vrcholů s výškou nad 5 000 m n. m.
Chimborazo, JV stěna, foto: Horyinfo
Chimborazo - Hlavní vrchol z Veintimilla Peak, foto: Jan Polák
V současné době je možno pro výstup zvolit mezi dvěma možnostmi. Původní Whymperovou cestu nebo tzv. Normální cestu, která je považována za objektivně bezpečnější. Přímá cesta (Direct Route) je nyní natolik nebezpečná, že prakticky nepřichází v úvahu. Na výstup je třeba počítat s deseti až dvanácti hodinami pro výstup a čtyřmi až šesti hodinami pro sestup, případně i více, v závislosti na kvalitě sněhu.
Cotopaxi - Nejkrásnější hora Ekvádoru, foto: Jan Polák
Přestože je sopka Cotopaxi se svojí výškou 5 897 m až druhá v pořadí, všeobecně se považuje za nejmajestátnější vrchol Ekvádoru. Je symetrická a vypíná se vysoko nad vlastní základnu. Výstupová trasa vede rozpukaným ledovcem a vyžaduje zkušenosti s lezením v ledu a sněhu.
Cotopaxi - Někdy je z tváří zachycených navrcholových fotografií obtížné vyčíst radost z dobytého vrcholu..., foto: Jan Polák
Třetím a čtvrtým nejvyšším vrcholem jsou Cayambe a Antisana. Výstupy na ně vedou zasněženým terénem, obdobně jako na ostatní vrcholy s výškou nad 5 000 m. Zajímavostí výstupu na vrchol Cayambe je možnost stát na jeho jižní straně ve výšce 4 877 m na nejvyšším bodě rovníku .
Rumiňahui (4 712 m), foto: Jan Polák
Nejaktivnější sopkou v Ekvádoru je Sangay (5 230 m). Dvoudenní výstup od haciendy Alao od západu není obtížný, ale je tu třeba počítat s rizikem spojeným s výstupem na každou činnou sopku. Některé prameny uvádějí, že horolezci při výstupu viděli vyletovat z kráteru do výšky bloky velikosti osobního automobilu, nehledě na nebezpečí spojené s unikáním jedovatých plynů, doprovázející aktivní činnost vulkánů.
Illiniza Norte - Výstup ztěžuje mohutná námraza, foto: Jan Polák
Technicky nejobtížnější cesty vedou na atraktivní vrcholy Illiniza Sur (5 226 m) a Altar (5 321 m). Zejména Altar, jehož vrchol je částí okraje kotlovité prohlubně na sopečném kuželu, kde po rozrušení jeho jedné strany vznikla polokruhová galerie ohraničená strmými, ledem obalenými štíty a věžemi, je prostoupen technicky obtížnými a objektivně nebezpečnými výstupovými trasami.
Imbabura (4 609 m), foto: Jan Polák
Imbabura - Na vrcholu Mt. Blancu bychom byli jen o 200 m výše, foto: Jan Polák
V současné době se zejména mladá horolezecká generace věnuje rozvoji sportovního skalního lezení a v zemi vzniká množství skalních oblastí, svojí kvalitou srovnatelných s oblastmi světového významu Základní představu a informace o skalních oblastech získáte
např. na těchto webových stránkách.
Optimální období pro horolezecké aktivity a treking v horách Ekvádoru je tzv. období sucha, které trvá od konce června do poloviny září. Období dešťů naopak vrcholí v měsíci březnu.