Vyrážíme ve čtvrtek večer kolem půl sedmé z Harrachova. Trochu sněží a zlehka fouká. Před osmou jsme na Dvoračkách, sundáváme batohy, vypínáme čelovky a hurá na pivo. Popíjíme a čekáme na ostatní členy výpravy. Nakonec se nás tu sejde pět. Já, Maty, Pivoš, Šťáva a Petr.
Vyrážíme..., foto: Jakub Thůma
Pitím jednoho pivka za druhým oddalujeme bivak na Kotli. V jedenáct nás ale vidina noci strávené venku na mrazu vyhání z příjemné hospůdky. S velkým nadšením a úsměvem na rtech vyrážíme do tmy a chumelenice. Silný vítr přehlušuje náš sborový zpěv slavné Cimrmanovi písně proti trudomyslnosti.
Hurá na Kotel, foto: Pavla Šúleková
Jak si kdo ustele, tak si taky lehne, foto: Jakub Thůma
Uléháme ke smrčkům, panuje dobrá nálada. Vítr sílí. Poslední hlt ohnivé vody a hurá spacáku. V půl jedné uléháme. V půl páté nás vzbudí hlasy. „Hele, tady někdo leží…a je jich víc. Nehýbou se, co budeme dělat…“.
Dobré ráno..., foto: Jakub Thůma
V sedm vylézám ze spacáku. Fouká, sněží a ještě je mlha. Nastává tolik oblíbený obřad oblékání. Nejoblíbenější je však jiná disciplína, obouvání. Slabší nátury hledají útěchu a pomoc v lahvi ohnivé vody. V osm vyrážíme na Vrbatovu boudu. Na Harrachových kamenech fouká tak silně, že máme obavy zda se naše veselá partička skialpinistů nezmění na ještě veselejší skupinku paraglidistů. Driftujeme až k Vrbatce.
Cestou na Labskou boudu, foto: Jakub Thůma
Konečně jsme u Vrbatky. Čaj a výborná zelňačka nás staví na nohy. Později zjišťujeme, že to byla nejlepší polévka v celých Krkonoších. Venku je pořád pošmourno a kořalečno. Radíme se co dál. Občas se někdo opováží otevřít dveře a vykouknout ven. Po dvou polívkách sbíráme veškerou odvahu a vyrážíme na Labskou boudu. Míjíme ji a pokračujeme dál na Martinku a Petrovu boudu. Na Martinově boudě nás opouští Petr a sjíždí do Špindlu. Cestou potkáváme 3 odvážné trempy na běžkách, Jdou na těžko a chtějí dojít až na Luční boudu . Třeba se tam potkáme.
Hurá na Luční boudu, foto: Jakub Thůma
Konečně Luční..., foto: Jakub Thůma
Cesta nám příjemně utíká a za chvilku sedíme u pivka na Špindlerovce. Na Špindlerovce nás opouští Šťáva. Čeká nás ještě kousek cesty. Další pivko si dáme až na Luční. Za tmy a chumelenice dorážíme na Luční boudu. Trempové na běžkách už tu také jsou.
... hurá na pivko!, foto: Matouš Vojtěch
Antidopingová kontrola se nevyhnula ani nám, foto: Jakub Thůma
Ráno je sibérie. Sněží, fičí a k tomu ještě hustá mlha, že není vidět na krok. O pomoc nás žádají dva Poláci, pár. Prý vyrazili včera na Sněžku, ztratili se, přespali na Luční a teď neví, kde jsou. Slečna je velmi sympatická, proč jim tedy nepomoci. Půjčujeme jim bundy a vyrážíme. V teniskách a džínách si užívají horské počasí. Jdeme od tyče k tyči až na rozcestí. Dolů s nimi jde jen Maty. Já s Pivošem vyrážíme dál. Počasí se trochu umoudřilo a alespoň přestalo sněžit. Maty je doprovází až k prvním domům. Dle jeho verze se na něho slečna vrhá, objímá ho a děkuje za záchranu holého života. Chlapec mu jen podává ruku :-).
Vlčí mlha, foto: Jakub Thůma
Už tam skoro jsme, foto: Jakub Thůma
Čekáme na něho na Polské boudě. Za chvilku je tu a vyrážíme na vrchol střechy Čech. Vítr je zde jako vždy velmi silný a nepříjemný. Na úpatí sundáváme lyže, schováváme je za kameny a po řetězech jdeme nahoru. Cestou potkáváme polské vysokohorské turisty v keckách, džínách… Asi už trochu taťkovatíme, ale je nám teplo a neklouže nám to. Kolem jedenácté stojíme na vrcholu. Je jak vymeteno, parádní výhled na všechny strany. Sice fouká a je trochu zima, ale ten výhled za to stojí. Na poštovně dáváme čaj a pivko a hurá dolů a dál. Pivoš se s námi loučí a jde na Výrovku a sjíždí do Pece. Potupně si ho vyzvedává manželka.
Levá, pravá...., foto: Jakub Thůma
Vrchol, foto: Jakub Thůma
My jdeme po cestě česko-polského přátelství zpět na Špindlerovku. Dál přes Dívčí kameny až na Sněžné jámy. Tam kolem 6 hodiny potkáváme postaršího běžkaře v pertexové větrovce. Prý má namířeno na Luční, má tam zaplacený nocleh. Ptáme se ho zda má alespoň čelovku. S nechápavým pohledem nám sděluje, že ne…prý je to přeci po tyčích. Celý hřeben je jedno velké kluziště. Říkáme si, jak po tmě zvládne sjezd k Petrově boudě? Přejeme mu hodně štěstí a sjíždíme k Labské boudě. Cestou na Vrbatku diskutujeme zda už jsme takoví poserové nebo byl ten děda tak trochu blázen.
Obřák, foto: Jakub Thůma
Dokonalá romantika, foto: Jakub Thůma
V sedm jsme na Vrbatce. Mají už zavřeno, ale na mrazu nás nenechali. Patří jim ten největší dík. Ze soboty na neděli prý má být nejmrazivější noc této zimy. Nechávají nás přespat v hospodě. Po pár pivech a zelňačce usínáme.
Kdy už budeme doma?, foto: Jakub Thůma
Kýč, foto: Jakub Thůma
Ráno je opět jak vymeteno, fouká, je zima, ale to nám nevadí. Vyrážíme na Kotel. Cestou potkáváme bandu na sněžnicích a další dva skialpinisty. Z Kotle sjíždíme na Dvoračky a hurá do Harrachova. Nejhorší nás teprve čeká. Pochod celým Harrachovem ve skialpových botách. S vypětím všech sil dorážíme až na Nový Svět, kde máme auto. S velkou radostí se přezouváme a hurá domů.
Krkonošská zima, foto: Jakub Thůma