Patagonie a Torres, foto: Huberbuam
Když jsme 13. ledna dorazili do El Chaltén, slyšeli jsme ze všech stran, že Rolando po svém téměř úspěšném pokusu v listopadu už skoro dva měsíce horečnatě čeká na nejbližší šanci. A nyní vyvstala otázka: Kdo bude první?
V únoru 2005 jsem se Švýcarem Andi Schnarfem uskutečnil první traverz Cerra Standhardt a Torre Egger. A najednou se loňského listopadu dostaly dva týmy ještě o krok dál. Ital Ermanno Salvaterra se svým týmem, stejně jako Garibotti spolu s Američanem Hansem Johnstonem dosáhli po překročení Torre Egger ještě Col de Conquesta. Oba týmy však zastavily nepříznivé podmínky v severní stěně Cerro Torre, kterou jak Salvaterra tak i Garibotti znali ze společného prvovýstupu z listopadu 2005.
Fitz Roy, foto: Huberbuam
Když jsme tedy teď v půli ledna dorazili do Patagonie, bylo počasí už dobrých osm týdnů skoro neustále typicky patagonské. Hory skupiny Cerro Torre byly kompletně zledovatělé, podmínky podle toho tedy velice špatné. A teď, předpověď počasí na neuvěřitelné další tři dny neskutečně dobrá! Přesně čas, který potřebujeme k plánovanému traverzu. Jediný problém jsou teploty, které ani v noci nad 3000 metrů nemají klesat pod nulu. To znamená, že v těchto dnech bude na zledovatělých Torres extrémně vysoké nebezpečí ledových lavin a tyto nepříznivé podmínky nás donutily náš vysněný traverz odložit... Ale přece nenecháme tři dny pěkného počasí nevyužité! Na rozdíl od Torres stojí skupina Fitz Roy až ve druhé řadě. To znamená, že větry vanoucí z Tichého oceánu přes kontinentální ledovec narazí nejprve na první bariéru, kterou tvoří Torres a jim taky odevzdají většinu srážek. Horský masív Fitz Roy tedy dostane jen zlomek sněhové nadílky. Proto se zde taky netvoří obrovské ledové převěje, pověstný do prostoru volně visící led, který dělá lezení na Torres tak nebezpečné. A skutečně nacházíme ve skupině Fitz Roy ideální cíl: neprostoupenou západní stěnu "Silla".
Noční nástup ke stěně Silla, foto: Huberbuam
Alexandr se o tuto stěnu pokoušel již o rok dříve s Mario Walderem z Východního Tyrolska. Museli se však kvůli spartánské výbavě svého původního cíle vzdát a zvolili k prvovýstupu mnohem lehčí linii k sousednímu vrcholu "Desmochada" a cestu nazvali "Puerta Blanca". Tentokrát však víme, jaký materiál potřebujeme na tak rozsáhle technicky komplikovaný výstup, jakým západní stěna "Silla" bezesporu je. Dvojitá sada Camalotů až do velikosti 5, což už něco váží, se tentokrát rozdělí mezi čtyři lidi, neboť kromě Alexandra, Stephana a mne je to opět Mario Walder, který se i v tomto roce s námi pokusí o prvovýstup v této stěně.
Thomas v prvních metrech západní stěny Silla, foto: Huberbuam
Prvních 200m je převislých, Thomas a Stefan večer fixují ještě 3 délky, foto: Huberbuam
Počasí je výborné a naše čtveřice vyráží. První den zdoláváme spodní část stěny do místa, kde začíná 600 metrů vysoký monolitický Headwall. Zde trávíme první noc. Příští ráno pomalu pronikáme do příkrého světa Headwallu. Lezení je charakterizováno velkými zářezy a obávanými dlouhými spárami. Po celkem dvanácti velmi dlouhých lanových délkách ve fantastické žule dosahujeme markantního dvojvrcholu "Silla". Horolezecká odměna!
Alexander ve 4. délce, foto: Huberbuam
Pohled do hloubky, foto: Huberbuam
Alexander a Mario na štandu, foto: Huberbuam
Thomas při jumarování, foto: Huberbuam
Vrchol Torre Silly, foto: Thomas Huber
O dva dny později přichází do El Chaltén zpráva, na kterou všichni čekají: Garibottimu s Haleym se to podařilo! Přes vysoké riziko přelezli traverz celé skupiny Cerro Torre. Čtyři dny boje, ale povedlo se. A to se počítá. Na svůj úspěch si poctivě a tvrdě vydělali!
Na těsném vrcholu Torre Silla, foto: Huberbuam
My dáváme naší cestě jméno "El Bastardo", což ale v žádném případě nemá být nějaká narážka na úspěch Garibottiho s Haleym! Spíše je to pojmenování našeho Maria, kterého kdysi nechtěl pokřtít farář, protože je nemanželské dítě…
Stefan a Alexander lezou Torre Egger cestou Titanic a Thomas, Mario a Luna Cerro Standhart cestou Festerville, foto: Huberbuam
Nechceme však zůstat stranou, neboť jen o několik dní později je opět hlášeno pěkné počasí! Ještě jednou celé čtyři dny bez větru a srážek, jen s tím, že by mělo být ještě tepleji! Opět rozhodujeme, že pokus na Torres je příliš nebezpečný. Za to jsme namotivováni udělat traverz skupiny Fitz Roy. Štěstí však není na naši straně. Náš plán brzy zastavuje kamenná lavina, která nám výrazně poškozuje lana. Přesto jsme stihli vylézt "Aguja de la S" a "Aguja Saint Exupery" a díky píli Alexandra a Stephana ještě vrcholy "Mocho" a "Aguja Rafael Juarez". Já jsem sešel do údolí potom, co mi žulový blok doslova slisoval prst.
Alexander – Torre Eggers, foto: Huberbuam
Čtyři dny trvale pěkného počasí hory úplně změní… V těchto dnech jsou celé Torres jedním velkým vodopádem. Ve velkém stylu se rozpouštějící se ledová hmota řítí v obrovských ledových krách z vrcholů hor. Přes našeho přítele Maria Waldera a Petra "Lunu" Ortnera se taková kra převalila v jinak poměrně bezpečné "Kompressorroute". Přátelé mohli mluvit o velkém štěstí, že přežili a vyvázli jen s lehkými odřeninami.
Stefan v Titanicu, foto: Huberbuam
V El Chaltén se opět událo to, čemu už nikdo z nás nechtěl věřit. Další čtyři dny krásného počasí, pouze s výraznějším ochlazením. To by se mohlo hodit! Ovšem, jak nás varoval Karl Gabl z meteorologického institutu v Innsbrucku, ukazuje jeho předpověď na první dva dny typický blizard - nad 3000 metrů vítr 50 až 70 km/h. A náš meteorolog měl mít pravdu. Nebe je modré, není až tak zima, podmínky jsou výborné, ale lézt se nedá. Vítr je příliš silný. Sice čekáme, ale potají již víme, že nic dalšího už nepodnikneme.
Pod vrcholem Torre Egger, foto: Huberbuam
Třetího dne se vítr zklidňuje a dalších 30 hodin má být dobré počasí. Poslední šance pro poslední cíle. Alexandr a Stephan lezou "Titanic" na Torre Egger, zatímco já, Mario a Luna stihneme "Festerville" na Cerro Standhardt. Tentokrát by byly podmínky pro celý traverz výborné a riziko obhájitelné, ale přece jen je 30 hodin velmi krátká doba.
Stefan na vrcholu Torre Egger, foto: Huberbuam
A tak to tedy tentokrát skutečně bylo s Patagonií a dobrým počasím. Povětrnostní situaci na měsíc únor nazval Karl Gabl "Patagonkou". Co to znamenám doufám nepotřebuje dalšího vysvětlení...
Přetržené lano, foto: Huberbuam
Lezení na Festerville, foto: Huberbuam
Lezení na Festerville, foto: Huberbuam
Luna, foto: Huberbuam
Jsem opět doma, šťastný u své rodiny. Byly to úžasně strávené chvíle. Mnoho nádherných vrcholů a co víc je třeba si přát a vědět. A jestli jsem já nebo přátelé smutní, protože nás někdo jiný předběhl v našem snažení o traverz skupiny Torres? Ne. Neboť jsme nezameškali žádnou šanci. Náš vnitřní pocit a naše zkušenosti v zacházení s rizikem nám v této sezóně i přes dny hezkého počasí nedaly ani jednou pro uskutečnění našeho cíle zelenou. Garibotti a Haley si na sebe vzali to riziko, hráli s velmi vysokými sázkami a nejistými kartami a měli to štěstí, že byli první.
Thomas Huber, přeložil Martin Stolárik