Vykopaný skvost

Já vím, zní to hrozně a sotva se to dá přečíst, ale za těmito dvěma slovy se skrývá malebná lezecká oblástka. Najdete ji v německém Sasku, pár kilometrů od naší severní hranice. Severozápadně od Žitavy (Zittau) je úzká zato značně táhlá vesnička jménem Oderwitz a nad ní kopec s několika charakteristickými, jakoby velbloudími, hrby. Na vrcholu, kam se dá přijet autem, stojí restaurace, hojně navštěvovaná turisty z okolí. Kromě toho, že se místní kuchař na vás oboří, když začnete svačit přímo na parkovišti, je tady všechno příjemné, co hledá srdce skalkařského „softmůvera“ s rodinou nebo pokročilým věkem. Tak tedy zaparkujme přímo u chaty, seberme to svoje nádobíčko a hurá do nejbližšího sektoru.



Skály byly v nedávné době znovuobjeveny místními nadšenci, kteří se pustili opravdu s vervou do čištění a průstupů nových směrů. Nástupy cest byly dokonce po permonicku vykopány a výstupy díky tomu získaly na délce. Kopec byl totiž původně skládkou suti ze staveb v okolí. Bohužel se při prvovýstupech a „climberfriendly“ úpravách moc nebraly ohledy na ochranu přírody a tak došlo k soudní při, která dopadla naštěstí ve prospěch lezení. Majitel místního sportovního obchodu zaplatil většinu jištění a tak vznikla poměrně rozsáhlá oblast o pěti sektorech s asi 100 cestami v obtížnosti od 1 do 9 UIAA.



V průvodci stojí, že místní skála je „Phonolit“. Jako neznalec geologie a prašpatný latinik jsem se nechal poučit, že je to česky znělec. O vlastnostech tohoto šutru jsem zjistil následující: Skály jsou příjemně položené. Chyty tady bývají bravé lišty a často musíte stát na oblinách na tření. Nejtěžší místo cesty bývá tam, kde je nejkolmější. Znělec se téměř neláme, ale trochu přitahuje mechy a lišejníky, kterými jsou některé cesty doslova vystlány. „Zelený čtvrtek“ 5 budiž toho dokladem.





Zkušený spitzberský lezec si s sebou vezme tuto výbavu. Deset expresek, protože některé cesty jsou až 57 metrů dlouhé. Ze stejného důvodu se hodí alespoň 60 metrové lano. Pohodlné lezečky, protože extrémní kopýtka tady stejně neužije. Tím se dostávám k věcem, které tady nepotřebujete. Například vklíněnce ani smyčky nejsou vůbec potřeba, místní nýty a borháky jsou dostatečně blízko. U cest, kde vystačí lano na spuštění, nemusíte mít ani odsedávačku, protože jsou nahoře vybaveny beraními rohy, do kterých lano jen vložíte a hurá dolů.



Hned za chatou u parkoviště narazíte na jeden z velbloudích hrbů, sektor „Kinderklettergarten“. Nemusíte být protřelými germanisty ,abyste pochopili, že tady najdete to nejlehčí, co oblast vůbec nabízí. Skoro dvacet opravdu lehkých cest, všechny dobře zajištěné nýty. Hledáte-li tu povyražení, můžete si dát některou z nich nad rybníčkem plným žab a zlatých ryb. Děti se tady vyblbnou opravdu dokonale.





Jestli už vaše ratolesti nebo ambice trochu povyrostly, nezbude vám než sejít pod kopec. Tam čeká nejen asi 80 dalších cest ve čtyřech dalších sektorech, ale i přístřešek pro lezce, kde se dá bez problému v menším počtu lidí a za slušného chování i přespat. Nejtěžší výstupy jsou v sektoru Ostpfeiler, je to několik sedmiček a dvě devítky, ale jestli jste tu správně, tak jste sem nejeli kvůli těmto kvakům. Ostatní cesty se totiž pohybují okolo stupně 5 UIAA a jsou výborně zajištěny nýty. Že jsou Němci pečliví, se všeobecně ví. Přesto vás určitě překvapí barevné nýty. Jména cest tak ustupují do pozadí a lezete si „žlutou“ „červenou“ nebo „růžovou“ bez rizika, že byste se ve stěně ztratili. Aby byla orientace blbuvzdorná, jsou cesty na skále očíslovány podle průvodce. Co víc si přát....





V sektorech Südpfeiler a Mittelwand najdete cesty s délkou do 27 metrů, nejdelší cesty jsou v sektoru Ostpfeiler, včetně místní lahůdky „Niederschdurfer Kante“ 5+, krásné padesátimetrové cesty začínající na hraně a vedoucí kolem betonového kříže v polovině stěny. Nordpfeiler nadchne především začátečníky a děti, najdete tady i oblasti „80+“ a „pik 90“, o jejichž vznik se s kartáči a lopatami v rukách zasadili místní lezoucí rentiéři.



Závěrem nezbývá než dodat, že na Spitzbergu bývá o víkendech občas trochu plno, ale pořád je co lézt. Nesmí se tady sólovat, mágovat a ničit přírodu. Za to se vám Oderwitzer Spitzberg odmění svojí vlídnou tváří v podobě lehkého a příjemně nenáročného lezení, i když sem tam vás místní tření trochu potrápí.

Popis oblasti v databázi je zde.
Sysel

---

Reedice, poprvé vyšlo 21.4.2008