Není pochyb o tom, že v oblasti Slovinského klasického Krasu není nadějnější jeskyně pro sledování pokračování toku podzemní Reky, než právě v Kačne jamě.
Foto: Radek Nejezchleb
Naši práci věnujeme na rozdíl od našich badatelských předchůdců opačné straně systému Kačne jamy a to, jak se ukazuje, přináší stále více a více poznatků a úspěchů. Po loňském nečekaném objevu pokračování Západní větve systému, kdy jsme zdokumentovali cca 500 metrů nových prostor Plánivského Rovu, zbylo na dokončení mapovacích prací pro letošní rok ještě úctyhodných 200 metrů. Převážně se jednalo o vertikální úseky navazující na propast Lentilku a komín nad krápníkovou galerií Clean Area.
Clean Area, foto: Tomáš Roth
Na letní expedici jsme měli v Plánivském Rovu dva hlavní úkoly. Prvním bylo kopání v závěrečných partiích horního horizontu. Druhým cílem se stal izolovaný sifon v chodbě pod propastí Lentilkou (-75m). Ten překonal speleopotápěč Ivoš Záruba. Zjistil, že se jedná o zhruba 3 metry dlouhý sifon s hloubkou 1,5 metru. Za ním pokračuje chodba, která po dvaceti metech ústí do prostory s vyřícenými bloky. Mezi nimi by se snad na příští expedici dalo prolézt dál. Zhruba v polovině chodby za sifonem se nachází ve stropě komín s výrazným skapem. I zde by se dalo předpokládat další pokračování.
Ponor v Lentilce, foto: Tomáš Roth
Ani lidé na povrchu však nelenili a intenzivně bádali v perspektivních lokalitách. Jako nejnadějnější pracoviště byl vytipován Nedohov Dihalnik, kde se postupným rozšiřováním a zabezpečováním skalních bloků postoupilo zhruba 60 cm širokou puklinou s intenzivním průvanem do celkové hloubky 15 metrů. Další práce byly pro nedostatek lidí a přílišnou náročnost přerušeny. V blízké jeskyni v Bukovniku se v nejnižším místě navázalo na neznámé předchůdce a pokračovalo se v rozšiřování úzké propasti směrem k předpokládanému propojení se spodními patry Kačne jamy. Dosáhlo se hloubky zhruba 8 metrů.
Bivak po ponoru, foto: Tomáš Roth
V nedaleké propasti Košova jama (-150 metrů) bylo pod vedením našeho kolegy, vědce Pavla Kalendy, nainstalováno zavěšené kyvadlo, které by mělo sledovat náklon zemských desek a pomáhat tak předpovídat případná zemětřesení. Bohužel samotný sestup do propasti byl určitým zklamáním, jelikož se zjistilo, že se propast nejmenuje po svém objeviteli, nýbrž slouží pro místní obyvatele jako odpadkový koš o čemž svědčily zapáchající ostatky uhynulých zvířat a torza strojů.
Rov člověčkih ribic, foto: Tomáš Roth
Čtvrteční odpoledne pro nás nachystalo zcela nečekaný zvrat ve vývoji situace. Prolongační tým, který se o den dřív vrátil z jeskyně, nesl neuvěřitelnou zprávu. Ve známé části jeskyně, v partiích pod suťovým kuželem vstupní propasti, se podařilo proniknout Tomáši Prokešovi dvěma těsnými úžinami do ohromujícího pokračování. V koncových partiích Rovu človečkih ribic, kde člověk po prolezení dvou úžin leze po čtyřech okolo mohutného závalu, náhle ústí do něčeho nečekaného. Stěny se rozestupují na všechny strany a v mohutné chodbě pokračují do dálky. Chodba S-J směru se rozšiřuje na deset metrů. Po 100 metrech je v celé šířce zasypána dalším závalem. Ze zaměření, které jsme provedli v sobotu, je jasné, že koncový zával leží přímo pod vstupní propastí. Sice padesát metrů pod jejím dnem, nicméně zdejší výrazná tektonika pravděpodobně ovlivnila i takto hluboko položené místo.
Plzeňský rov, vstupní úžina, foto: Tomáš Roth
Nejzajímavějším místem nově objeveného Plzeňského Rovu je však sifon! Leží na V-Z puklině a jeho hladina se nachází 12 metrů nad nejbližší známou hladinou. Tento fakt činí z tohoto na první pohled průzračného sifonu, o rozměrech 2x3m a hloubce minimálně 5 metrů, velice zajímavou lokalitu a my se o ni budeme dále intenzivně zajímat. Dle předpokladů se zde nacházíme zhruba 150 metrů horizontálně od aktivního řečiště Reky a výškově minimálně cca 15 m nad ním. Celkově bylo na letní expedici objeveno a zdokumentováno 200 metrů nových chodeb. Již teď plánujeme v letošním roce další dvě expedice, které podnikneme, abychom odhalili další podzemní prostory.
Plzeňský rov, foto: Tomáš Roth
Naše poděkování patří portálu HedvabnaStezka.cz, která podpořila náš projekt ve svém Expedičním fondu, který sponzorují Humi, Koktejl, CK Adventura a Evropská pojišťovna, která navíc zdarma pojistila část výpravy výborným pojištěním a k jehož mediálním podporovatelům patří také sertver Horyinfo.cz. Nemalý dík patří výrobci lan Tendon z Lanexu Bolatice, který nám poskytl 190 metrů lana na vystrojení vstupní propasti.
Lana posloužila, foto: Tomáš Roth
Závěrem mi dovolte, abych poděkoval všem členům expedice za jejich obětavou práci v podzemí i na povrchu! Byli jsme skvělý tým a já pevně věřím, že spolu zanedlouho odhalíme jedno z velkých tajemství, které doposud skrývá Kačna jama!
Letní expedice Kačna Jama, foto: Tomáš Roth
Členové expedice:
Hana Benešová, Veronika Čačková, Radim Dvořák, Tomáš Gavlas, Lukáš Jelínek, Pavel Kalenda, Ondřej Kalenda, Karel Kocourek, Ivana Kosíková, Miroslav Kotol, Sebastian Kovačič, Linda Kovačičová, František Musil, Radek Nejezchleb, Tomáš Pavelka, Vojtěch Pazderka, Jindřich Pernica, Míla Polívka, Hana Polívková, Tomáš Prokeš, Tomáš Roth, Jan Rovenský, Tomáš Šindelář, Martin Škrobák, Lukáš Smetana, Jiří Štěpánek, Petra Tomanová, Jana Vaňáčková, Helena Vysoká a Ivo Záruba.
Expedici podpořil
Expediční fond