Za saskými lahůdkami IV

V Bielatalu nenajdete obry typu Bloszstocku, nebo Falkensteinu. Výška věží tu je tak do padesáti metrů a to není na saské poměry nijak moc. Nižší výšku však vyvažuje romantická krása, fantasticky tvrdý pískovec a velká koncentrace pěkných a obtížnostně přístupných cest. Bielatal začíná jako pokračování českého Ostrova v údolí říčky Ostrovská Bělá, vytékající z Ostrovských rybníků na našem území. Po přechodu hranice se název říčky mění na německé Biela a dává tak název celé oblasti, která se táhne až k městečku Rosenthal. Centrem Bielatalu je osada Ottomühle s placeným parkovištěm (3 EUR za den) a odkud se dá celkem dost pohodlně dostat do všech hlavních skalních skupin.



V Bielatalu popisuje modrý díl Heinickeho průvodce celkem 233 věží, na které vede mimo jiné 82 pěkných osmiček, 52 pěkných sedmiček a 97 pěkných šestek, tedy cest s jednou, nebo více hvězdičkami. Zatímco u stěn se s autory průvodce většinou shodnu na tom, že to jsou pěkné a pohodové cesty, hvězdička u spáry obvykle říká, že je cesta ve své kategorii poměrně výživná a že si tam zabojujete. Z uvedených údajů je vidět, že je v Bielatalu dost co dělat a spíš si zde na své přijde softmover, než extrémista, ale i ten tu má zajímavé cíle. Naši exkurzi Bielatalem začneme od parkoviště v Ottomühle, kam se nejlépe dojede z Petrovic přes Bahratal, Raum, kde odbočíme doprava kolem Rausensteinu a v údolí doprava přes Schweizermühle dojedeme těsně před Ottomühle na parkoviště. Dál už nás značka nepustí, do Ottomühle mohou jen místní obyvatelé.

Na konci parkoviště za boudičkou a čističkou odpadní vody přejdeme přes potok a cestička vedoucí šikmo doleva nás brzy dovede na náměstíčko obroubené věžemi Schiefer Turm, Schiefe Zacke, Hallenstein, Chinesischer Turm a trochu stranou stojícím Sonnenwendsteinem. Bielatalskému začátečníkovi bych tu doporučil začít, poněvadž je to z parkoviště nejblíž a pro většinu lezců se tu něco najde. Je tu dost početná nabídka dvouhvězdičkových cest, které nelze vynechat. Pětková Alter Weg na Chinesischer Turm od starého Fehrmanna z roku 1904 je trochu stěnová, trochu spárová se spoustou smyček.



Trojkař se potěší koutovou chytovatou spárou Südriss na Sonnenwendstein (takových trojek není mnoho). Kdo má v pořádku nervy, neměl by vynechat Ostkante VIIb na Chinesischer Turm z dílny Waltera Schillera z roku 1957. Na předskalí to sice není moc těžké, ale smyčku nedáte. Na plošině je nejlepší hodně prodloužit dobírák, nebo uklidnit nervy protože ani dál ke kruhu se nedá zajistit. Cesta vede dál po elegantní hraně, kde se pak už pár smyček založit dá. Vrcholový převis se obejde vpravo a vrchol je náš.



Lahůdková je též Ostkante VI, RP VIIa na Schiefer Turm od tatíka Perryho-Smithe léta páně 1906. Z průchodu mezi Chinesischer Turm a Schiefer Turm lehce ke kruhu, od něj trochu nelogicky doleva dolů a pak nahoru po hraně. Pokud dáte na polici smyčku, pořádně ji prodlužte. Klíčovým místem je přelezení původně stavěného místa nad druhým kruhem.



Dvojhvězdičkovou parádu můžete zakončit cestou Südkante VIIa na Sonnenwendstein. Začíná v koutě Südrissu, odkud se traverzuje doprava na hranu ke kruhu. Před traverzem se dá dát smyčka, ale lepší je se bez ní obejít, jinak lano děsně táhne. Od kruhu je položená stěna snů – rajbas tu a tam s chytem a stupem, pohoda. Radost nezkazí ani převisy a za chvíli jste nahoře.



Pokud se budete chtít zapsat do knížky, najdete ji na polici asi dva metry pod vrcholovou plošinou naproti Chinesischer Turm a slaňák je na začátku komína na náhorní straně. Všechny tyhle super cesty jsou hned vedle sebe, skoro ani nemusíte přenášet batoh. Prostě balada, skoro na celý den co dělat. No a kdyby to ještě nestačilo, je tu dalších jedenáct jednohvězdičkových cest, například Halb so wild, IXb od Michaela Techela, spárová Westweg VIIa od Perryho-Smithe na Hallenstein, kde jsou v jižní stěně ještě dokonce čtyři hvězdičkové cesty od VIIc do VIIIb, byť i některé z nich mají vedle hvězdy i vykřičník, znamenající menší odjištěnost a větší nároky na morál.



Ze všech věží je pěkný rozhled na celé okolí. Při pohledu do údolí je vpravo skupina kolem Herkulových sloupů, naproti přes údolí skupina věží kolem Johanniswacht a nalevo asi nepřehlédnete Daxenstein se zeleně natřenou plechovou větrnou korouhví. Všechny tyhle oblasti jsou hájemstvím dalších parádních cest, ale abych vás nepřehlcoval, podíváme se na ně příště.



Ještě přidám něco historických zajímavostí. Schiefer Turm byl oblíbený vrchol učitele Hanse Arnolda, který se narodil v roce 1902. Tento lezec vystoupil na svůj první vrchol v 17 letech, na poslední v roce 1989, tj. v 87 letech. Za těch 80 let lezení vylezl 13 446 cest, z toho vyvedl 9 prvovýstupů, mezi nimi nádherný dvojhvězdičkový Himmelsleiter na Frienstein v oblasti Affensteine. Na svou oblíbenou věž Schiefer Turm vystoupil 548krát. Záznamy v jeho lezeckém deníku si můžete prohlédnout na této stránce. Aktivní tu byl američan Oliver Perry-Smith, žijící v Drážďanech. V roce 1905 tu zanechal dvě cesty na Schiefe Zacke a Schiefer Turm, o rok později další dvě, naposledy se tu zastavil v roce 1913. Své stopy tu zanechali i další významní lezci nevyjímaje Bernda Arnolda. Helmuta Oehmeho, Petera Siegerta, redaktora průvodců Dietmara Heinickeho nebo Manfreda Vogela.



Nejkompletnější průvodce je modrý díl Klettrerführer Sächsiche Schweiz pod redakcí Dietmara Heinickeho, ještě existuje Kompaktführer a kromě naší databáze cest na Horyinfo najdete výběry pěkných cest na www.teufelsturm.de. Vzhledem k tomu, že je Bielatal chráněnou oblastí, nejsou tu oficiálně povolené bivaky, ale dá se bez problému přespat v autě na parkovišti, nebo si zajet přespat někam jinam. Seznam oficiálně povolených bivaků najdete zde