Kočka leze dírou, pes taky

Stolová hora Hohe Wand poblíž Wiener Neustadtu je rájem ferátistů i horolezců a taky paraglajdistů. V jejích jižních stěnách o výšce kolem sta metrů vede kolem pěti set turistických tras, zajištěných cest a horolezeckých výstupů. Na vrcholu, kam se dá dojet po placené silnici i autem je řada chat a hospod, ve kterých lze vychutnat právě absolvovaný výstup. Tyhle všechny faktory nás sem letošního jara přitáhly. Zajímavou ferátu objevil při slanění stěnou v roce 1915 doktor A. Wildenauer. Po vystrojení jištěním v roce 1919 byla po něm pojmenována. V jeho zápiscích je o tom napsáno:

„Již roky jsem tak často stál na začátku Turmsteigu a hleděl doprava vzhůru na díru vysoko ve skále, která přitahovala mou pozornost. Přemýšlel jsem, jestli vede skrz skálu a jestli by se jí dala udělat nějaká cesta. Všechny pokusy se dostat na začátek jeskyně ale ztroskotaly. Co nejde vylézt, jde ale bez problému slanit. A proč by měl lezec takové slanění odmítat, když mu přinese radost, zajímavý zážitek, zocelí tělo a vylepší lanovou techniku? A tak jsem se spustil z dřevorubecké cesty a uviděl nahoře ve skalách Hochfallwandu černou díru, jejíž souvislost s jeskyní mi byla hned jasná.“



I my jsme se jednoho dne objevili u penzionu Seiser Toni, odbočili z asfaltky na lesní cestu, po pěti minutách zabočili po žluté značce na Wagnersteig, pak šli po modré na Grafenbergsteig a Holzknechtsteig a do kopce směrem na Turmsteig a Hochfallwand, a teď stojíme pod strmým, mírně zarostlým svahem u písmen T+W napsaných na skále. Strmá, kličkující pěšina nás vede do kotle, kde doleva odbočuje Turmsteig. Jdeme ještě kousek vzhůru a tady to u Wildenauerovy pamětní desky začíná.



Řada kramlí se táhne zpočátku ukloněnou, potom ale už kolmou a možná i trochu převislou stěnou kamsi vzhůru do temné díry, jejíž pokračování nevidíme. Tahle feráta nemá žádné průběžné jisticí lano, jen kramle a to ztěžuje používání ferátového setu. Však také je obtížnost C až D a cedule na začátku varuje, že je cesta namáhavá, exponovaná a doporučuje se jistit lanem.



Zpočátku jsou kramle jen občas a je nutno lézt i po skále (1+). Jak se stěna zvedá do kolmice, kramlí přibývá, ale i v nejstrmějším úseku jsou od sebe dost daleko a hlavně menší lezkyně a lezci mají potíže dosáhnout a musí se pěkně šponovat. Cesta nyní vede traverzem doprava pod ústí temné díry. Expozice je úžasná a zajímavé je pozorovat hned vedle nás horolezeckou trojku v jakémsi koutě.



Není nám jasné, jak se tam mohou bez kramlí vůbec udržet, když my tu máme dost co dělat i s nimi.



Zastavuji se v ústí díry a dobírám svou přítelkyni, která statečně bojuje s expozicí a rozklepaná dosahuje moje stanoviště. Vydávám se do tmy a na začátku komína se zapisuji do stěnové knihy.



Komín je stále užší a na konci je částečně zavalen spadlým balvanem, který nechal otvor na prolezení, ale s batohem na zádech už to nejde. Věším si batoh pod sebe na sedák a prolézám na světlo.
Opět buduji stanoviště a dobírám přítelkyni. Z díry se občas ozývají mírně hysterické výkřiky, ale po mém uklidňujícím slově se lano zase začne posunovat nahoru a zanedlouho se v díře pode mnou objevuje hlava mé milované. Nyní nám zbývá už jen kolem třiceti metrů již méně exponované stěny, a stojíme na zalesněném vrcholu s krásným rozhledem. Pod námi je Höflein, o kousek vpravo Grünbach a v dáli je v mracích zahalený Schneeberg.



Na konec cesty dolézá i moje přítelkyně, rozechvělá, ale šťastná.



Držíce se za ruce odcházíme po cestičce doleva k hospůdce, vzdálené asi kilometr, kde si u pivíčka a melánže na zahrádce s krásným rozhledem do kraje vychutnáváme prožité dobrodružství. Ještě nás čeká sestup už podstatně lehčí cestou Wagnersteig, kde jsou jen dva kratší žebříky, a krásný večer, ale ten už není pro veřejnost.

---

Tak takhle nějak to asi mohla prožívat smíšená zájmová dvojice Rakušanů, kterou jsem fotil ze sousedící cesty Velängerter Edelweissteig. Ten zelený svalnatec na dvou fotkách je mužská část dvojice, ostatní fotky jsou z našeho sestupu touhle ferátou, nebo ilustračky :-).
Pro horolezce je Wildenauersteig docela vtipný a zajímavý sestup z cest v levé části Hochfallwandu. Lezec zvládající pětky se tam jistit celkem nemusí, ale chce to lézt opatrně. O to se však automaticky postará docela slušná expozice. Wildenauersteig je feráta krátká, ale zajímavá a pokud už se ocitnete pod Hochwandem, nenechte si ji ujít.