Chamonix 2008

Plni nadšení přijíždíme v sobotu, kolem jedenácté do Chamonix. Už z dálky poznáváme známe vrcholy Aiguille Verte, Les Droites, Aiguille du Midi a Mont Blanc. Je nádherné počasí a my se těšíme, až si budeme moci osahat zdejší žulu. Na chvíli zastavujeme v centru, abychom z domu horských vůdců zjistili předpověď pro další dny. Vypadala trochu nejistě, ale naděje byly silnější. Ubytování jsme zvolili v kempu situovaného mezi ledovci Les Bossons a Taconnaz. Jsou tam asi čtyři blízko u sebe a v každém se najde dost místa i bez předchozí rezervace. Cena za místo pro stan a osobu byla příjemných 6 EUR/noc.



Na další den si jdeme trochu protáhnout ztuhlé svaly z desetihodinové jízdy v autě. Z Les Bossons vychází cesta na chatu Les Pyramides, klikatící se lesem mezi oběma ledovci a lze po ní přes rozcestí La Jonction pokračovat až na chatu Grands Mulets a Mont Blanc. Je tedy jednou z pěti výstupových "normálních" tras na Blanc, ale hlavně ji použili prvovýstupci Jaques Balmat a Dr Michel-Gabriel Paccard v roce 1786. Bohužel, v létě je plná ledovcových trhlin a tedy velmi nebezpečná. V asi 2 500 m to otáčíme dolů, nemá cenu se přemáhat, to hlavní nás teprve čeká.



Pro výstup na Dent du Geant volíme variantu přejet autobusem do La Palud, což je městečko hned za tunelem kousek od Courmayeru, a odtamtud lanovkou na chatu Torino. Šlo by ještě využít lanovku na Aiguille du Midi a pak další, panoramatickou kabinkou na Helbroner, ale tu z důvodu horší aklimatizace zamítáme. V La Palud velmi rychle měníme názor čistého výšlapu na Torino. Jelikož nechceme chatu moc využívat, batohy nám se spacáky a karimatkami váží kolem 25 kg a převýšení je poctivých 2.000 m. Výjezd na Torino je jak do jiného světa, všude led a skála. Po rozkoukání se nastupujeme na ledovec a směřujeme k místu, kde se dají kousek od lanovky Helbroner postavit stany, v našem případě vykopat bivaky. Začíná se trochu zatahovat, později začne padat déšť se sněhem a já narozdíl od Vaška přestávám zběsile vykopávat ledové království a hlavou se mi začnou honit myšlenky přespat na chatě. Promoklý Vašek to po chvíli pochopí také.



Náš důvod, proč nezůstávat na chatě Torino je jednoduchý, a to její cena. I když patří italskému alpskému klubu (CAI - Club Alpino Italiano) cena za noc a snídaní je pro členy UIAA 19 EUR (měli jsme klasický Alpenverein, což fungovalo, nevím jak by koukali na ČHS), pokud chcete i večeři, přijde vás pobyt na 40 EUR/noc. Bohužel, venku se k tomu všemu začíná zvedat prudký vítr a jelikož se nesmí nikde v okolí chaty vařit a podmínky to ani neumožňovaly, volíme nejdražší variantu. To jsme ještě netušili, že na Torinu strávíme více nocí než jsme si představovali.



V úterý bylo venku počasí, že by pudla nevyhnal. I když byla předpověď na chatě pouze v italštině, 10% slunečního svitu si dokáže přeložit každý. Sedíme v restauraci, hrajeme šachy a sdílíme teplo kamen spolu s dalšími šesti spoluvězni. Místní časopisy máme všechny prolistované, od lezení po testy automobilů. Tímto bych chtěl poděkovat lidem, kteří tam zanechali české Vertigo, jediné, co se dalo i číst. Nová předpověď slibuje 60% sunlight.Druhý den v osm ráno vycházíme vstříc Dentu. Kousek před námi šlape jedna čtyřka asi s guidem a ještě další dva strejdové. Původní stopy po ledovci jsou zaváté čerstvou vrstvou sněhu a proto je všechny následujeme. Bohužel to byla naše osudová chyba.



I když jsem měl nástup na Dent du Geant prostudovaný z domova, z nějakého důvodu se naši kolegové od správného nástupu odchylují a jdou směrem dále vlevo až do místa, kdy máme "zub" po pravé ruce. V tu chvíli mě napadlo, že je asi něco s původním nástupem v nepořádku, třeba velká odtrhová trhlina nebo led, proto volí alternativu. Jedni začínají sněhovým kuloárem, druzí kousek vlevo od nich, no a my ze strachu padajícího kamení a ledu začínáme úplně vlevo. Nejdříve to bereme po strmém sněhovém poli, na které navazuje mixový terén. Bohužel, batohy začínají být o něco těžší, terén je stále horší, volné kameny pokryté sněhem se zvětšují a svah se stává příkrejším, až začínáme regulérně lézt na štandy v trojkovém až čtyřkovém terénu. To náš výstup ještě víc zpomaluje a když zhruba v půli cesty k zubu vidíme na hodinkách půl jedné, je to jasné. Čtyřka to už také vzdala a spatřujeme je už dole u ledovce.



Sestup tímto terénem trval mnohem déle, než bychom si přáli. Poslední úsek k okraji ledovce nadvakrát po šedesáti metrech slaňujeme a loučíme se s dvěma smyčkami. Druhé slanění bylo opravdu hutné, muselo se do odtrhové trhliny a pak z ní vylézt. Konečně jsme na ledovci, je sedm hodin, a úlevu z přežití rychle střídá vztek z chyby, kterou jsem udělal. Myslím si, že nás oba tahle lekce hodně poučila a napříště nebudeme slepě sledovat stopy druhých a důvěřovat jim. Co naplat, na chatě jsou všichni po večeři, a jelikož má být dobré počasí i následující den, je chata plná lidí. Po několika tyčinkách uleháme do dek. Plán pokračovat přes Midi na Blanc se pomalu vytrácí a začínáme improvizovat. Zatím si tedy dáme pouze přechod na Midi a pak se uvidí.



Přechod po ledovci z Itálie do Francie je opravdu nádherný. Každou chvíli se nám otevírají nové výhledy na Grand Capucin, Maudit, Tacul, Droites a nakonec i severní stěna Grandes Jorasses. Cestou překračujeme několik trhlin, ale cesta je často chozená a není problém s orientací. Únava z předchozího dne se ale s údivem začíná rychle dostavovat. V Col du Midi jdeme opravdu pomalu a poslední hřeben k lanovce nás dodělává. S Blancem je konec. Nejen kvůli únavě, ale i proto, že severní strana Taculu je pod nánosem nového sněhu a nikomu se ji nechce prošlapávat. Sjíždíme lanovkou dolů do Chamonix a v kempu otevírám dvě plechovky přivezeného gambáče. Původně byly určené k oslavě výstupu, vypili jsme je ale proto, že jsme konečně dole.



Celou noc nám prší na stan, ráno nás vítá zima a mokro. Jdeme se projít ještě jednou do centra, utrácíme za nějaké průvodce a knížky a plánujeme, že to v sobotu večer zabalíme a pojedeme domů. Nakonec nám plán mění celkem slušná předpověď na další den a odjíždět jak spráskaní psy bez alespoň nějaké "trofeje" se nám moc nechce. Narychlo volíme hřeben Cosmiques, procházíme čerstvě zakoupeného průvodce "Snow, ice and mixed" a vstřebáváme detaily. Mixový terén s místy lezením kolem 4a zní lákavě.

Aiguille du Midi (3 842 m)
Arete du Cosmiques: AD/II/4a (klíčové místo 4c)



Je sobota ráno a my stojíme ve frontě na lanovku na Midi. Po výjezdu do 3.800m scházíme směrem do Valle Blanche, a Col du Midi. Tuto cestu máme už nacvičenou z předchozích výletů a exponovaný hřeben nám již nedělá takové problémy. Odtud pokračujeme na starou chatu Abri Simond, která se nachází kousek nad chatou Cosmiques a u které začíná nástup hřeben Cosmiques. Bohužel průvodce nelhal a jelikož je pěkné počasí, vytváří se hned u nástupu dlouhá fronta lidí. I když trpělivě čekáme, než všichni zmizí z dohledu, potkáváme chumly lidí ještě několikrát, hlavně v inkriminovaných místech jako jsou dvě slanění nebo klíčový lezecký úsek.



Hřeben Cosmiques je nádherná cesta, která je právem také velmi oblíbená. Právě snadný přístup a lehké lezení s nádhernou expozicí způsobuje, že se na ní často tvoří fronty. Pokud s tím ale počítáte, cestu si opravdu užijete. Hřeben je doporučován jak začínajícím lezcům pro seznámení se s alpským mixovým lezením, tak i zkušeným alpinistům, které svojí expozicí a různorodostí určitě nezklame. Cestu lze v průvodcích najít také pod názvy Cosmiques Arete, nebo Cosmiques Ridge. Trasu jsme šli na průběžné jištění. Jediná místa, kde je lepší vytvořit štand jsou asi dvě a lze na nich najít skoby a nýty. Jinak si bohatě vystačíte se čtyřmi smyčkami. Vklíněnce nebo friendy potřeba nejsou, ale můžou se hodit např. při ústupu, které jsou na cestě dva. Oba dva jsou firnové kuloáry vedoucí na Col du Midi.



Prvních 150 metrů vede mixovým terénem po kterém následuje buď 30 m slanění, nebo se tento úsek dá sejít. Vzhledem k expozici volil každý slanění, nás nevyjímaje. Pokud zvolíte slanění, doporučuji použít prusík pro sebezajištění, vzhledem k nerovnému terénu se musí překračovat několik větších bloků a místy to slušně vynáší doleva. Dále traversujeme podél první věže a vylézáme krátký komín za 4a. Potom se překračuje výše zmíněný sněhový kuloár a pokračuje kolem druhé věže ke klíčovému místu. Fronta, opět čekáme asi půl hodiny až se děda vyškrábe na druhým nahoru. Je nás tu asi deset a na mnoha tvářích je vidět značné znechucení. Čas si zkracujeme kecáním s okolními spolulezci.



V klíčovém místě se nachází smyce, za kterou lze hned ze země cvaknout expreska. I když se podle mého názoru dá při troše snažení přelézt čistě, nějaký borec, nejspíš guide, do stěny vyvrtal asi čtyři stupy na hroty maček. Humus na ntou, ale když jsem viděl jak se tam i přesto několik lidí trápí, no comment. Toto klíčové místo se dá jinak oblézt zleva, kolmým komínem, ale doporučuji mít nějaké ty friendy při ruce. Nad kolmou stěnou se nachází dva nýty pro štand. Dále se pokračuje po úzké římse doprava, kde se dá kolem kamene vytvořit další štand. Cesta pak pokračuje na terasu doleva, kde začíná další komín (3c/4a). Tím se dostáváme na závěrečný sněhový hřeben zakončený žebříkem, který končí na terase Aiguille du Midi.



Průvodce uvádí čas výstupu čtyři hodiny, ale vzhledem k oblíbenosti cesty je lepší rezervovat si na ní alespoň půl dne. Jak už jsem psal, cesta i přes množství lidí stojí za to a výlez žebříkem mezi lidi fotícími na terase panoramata stojí za to :-).



Doporučené vybavení: 4 smyčky, 4 karabiny, několik vklíněnců (nebo středně velké friendy), mačky, cepín, lano 50 m.


Zde najdete více fotografií.

Termín:
9.8. - 17.8. 2008

Itinerář

Den 1:
• Chamonix - Les Bossons (1 100m) -> chata Pyramides (2 330m) = 1,5h (+484m)
• Chata Les Pyramides (2 330m) -> La Jonction (2 661m) = 3h (+330m)
• La Jonction (2 330m) -> Les Bossons (1 100m) = 2h (-814m)

Den 2:
• Přesun autobusem do Itálie - La Palud (1 360m) -> lanovkou na rifugio Torino (3 375m)

Den 3:
• Čekání na počasí - rifugio Torino

Den 4:
• Pokus o výstup na Dent du Geant

Den 5:
• Rifugio Torino (3 375m) -> Col du Midi (3 532m) = 3,5h(+157m)
• Col du Midi (3 532m) -> Aiguille du Midi (3 842m) = 45min (+310m)

Den 6:
• Čekání na počasí - Chamonix

Den 7:
• Les Bossons -> chata Simond Abri
• Chata Simond Abri -> Aiguille du Midi

Den 8:
• Odjezd do ČR