Žďár u Rokycan

---

Čerstvé povolení lezení platí do roku 2025 a již v prosinci nepředepisuje hodiny, kdy se smí lézt. Povolení i nadále platí jen pro členy ČHS a nečlen smí jen v doprovodu člena. Zdůvodnění je úsměvné - "že členové ČHS jsou toto organizací informováni o podmínkách lezení". Řekl bych, že web ČHS včetně Skal ČR je přístupný každému. Možná se nikomu nechtělo instalovat ceduli s podmínkami do terénu. (pozn. redakce)

---

Nějak se nám nechtělo do žádné z oblastí vltavské žuly, na staré dobré Srbsko či jinou z lokalit Českého Krasu, ani na Kozelku nebo Polínko, kde jsme ostatně nedávno zmokli. Chtěli jsme zažít něco jiného, nového! I kdyby to měl být buližník....

A tak jednoho sobotního rána kličkujeme mezi kapkami deště po plzeňské dálnici s nadějí, že až dojedeme ke skalám na vrchu Žďár u Rokycan, tak nejen že pršet už nebude, ale že i sám o sobě dost klouzavý buližník nebude úplně mokrý a výlet dopadne lépe, než jen jako houbařská procházka.



Štěstí je na naší straně, a když po zhruba dvou kilometrech chůze od zaparkovaného auta přicházíme ke skalám, je už po dešti a osychání stěn v plném proudu.



Snažíme se zorientovat podle průvodce staženého z internetu a rozhodujeme se, že skalka ke které jsme dorazili, musí být „Velký oltář“. Chvíli nám sice nějak nepasuje obrázek se zákresy cest s tím co vidíme, ale jen do okamžiku, než pochopíme, že stěna, kterou vede většina cest není ta zarostlá údolní hrůza, ale naopak strana náhorní. Od teď už je to hračka!

Obcházíme mlsně okolo a hledáme, kde vyzkoušíme tření buližníku. Nakonec volíme západní stěnu. Vedou jí relativně delší cesty, sem tam je vidět i borhák a hlavně je asi nejvíc proschlá. Postupně přelézáme cesty „Cyklistická“ (5+), „Meší“ (6-), „Údolní spára“ (5), a „Západní stěnka“ (6) a jsme příjemně překvapeni tím, že mechy a lišejníky drží a tření je lepší než jsme čekali.





Pod zamračenou oblohou ne a ne proschnout zbývající části věže a tak se přesunujeme ke druhé lezecky významné části této oblasti – „Vyhlídkovou skálu“. Cestou míjíme „Malý oltář“, kwak sice zmiňovaný jako zajímavý sektor, ale v reálu skutečně nic moc. Jeho čtyři cesty rozhodně nejsou největším lákadlem této oblasti.

Vyhlídková skála naopak předčila naše očekávání. Mohutná, široká a asi třicet metrů vysoká stěna vypadá opravdu impozantně. Tápání v nákresu se směry cest je v této oblasti asi tradiční, ale nakonec rozeznáváme a určujeme i v reálu, kudy vedou alespoň některé z asi třiceti cest uvedené v průvodci.





Jako první volíme vychvalovaný „Hermanův odkaz“ (6) a užíváme si opravdu krásné lezení v plotnách. Ještě že jsme se nenechali odradit bujným porostem mechů! Při lezení skutečně nevadí a cesta je super!



Rychle slaňujeme pod nástup a znovu se vydáváme do stěny, dřív než se opět dá do deště. Tentokrát je to cesta „Plotny“ (6). Krásné plotnové lezení zakončené otevřeným koutem, který není až tak jednoduchý, jak se na první pohled zdá. O to větší radost mám, když se mi podaří jej přelézt, aniž bych si musel odsednout v některém z borháků.





Líbí se nám ve stěně Vyhlídkové skály ještě několik cest, ale vzhledem k tomu, že zase začíná poprchávat, musíme si nechat zajít chuť na jejich vylezení.
Nevadí, alespoň máme důvod se sem jet ještě někdy podívat.


Žďár u Rokycan:
Buližníkové skály na vrchu Ždár u Rokycan poskytují pěkné lezení v plotnách a kolmých stěnách ve více než padesáti cestách převážně s obtížností stupně 5 až 6. Jištění fixními skobami, borháky a nýty.
Na Žďáru u Rokycan mohou horolezectví provozovat pouze členové ČHS a nečlenové jen v jejich doprovodu. Lezení je povoleno v období 1.7. – 31.12. Možno lézt pouze na Vyhlídkovou Skálu a Malý a Velký Oltář.

Příjezd: Po dálnici Praha Plzeň a sjet nedaleko Rokycan na silnici č. 605. Po ní do Svojkovic. V obci odbočit po silnici, vedoucí k nádraží a za viaduktem doprava k chatám. Zde je možno zaparkovat. Po turistické značce až k Velkému a Malému oltáři. Vyhlídková skála se nachází cca 500 m západně od Velkého oltáře.


Zvětšit mapu